Láska vs. Osud

Ahoj,
věřim na to, že co se má stát se prostě stane a věci beru tak. Ovšem jestliže ty řešíš, zda být s člověkem, jen proto, že ti to řekla karářka..... Tak to rozhodně cenu nemá!
Protože jakmile začneš vůbec nad tím přemýšlet, tak je to špatně. S přítelem máš být prostě proto. A ne protože něco....
Pokud cítíš, že s tím člověkem chceš být a byla by si s ním šťastná, tak se vyprdni na kartářky a řid se srdcem. A promluvením si s tím druhým ti pomůže víc, jak 10 kartářek
Řiď se srdem!

Šlo by to, jen on by měl toto a ty bys měla tamto, .... no a ve finále to bude takové to "spolu ne a od sebe taky ne" a takový vztah - nevztah se bude táhnout roky. Velice dobře vím o čem mluvím a to ani nejsem kartářka

V otázce lásky se můžeš spolehnout leda tak na své pocity , které vůči druhému chováš nikoliv na osud.Na výpočty z grafu a plantání kartářek se vybodni.
A , že jsi s nikým takový vztah neprožila? Nikdy neříkej nikdy....,protože co není může být.

S tímhle to nevyjde, ale už mě prostě nebaví hledat stále znovu....

Pozri ja som pred 4 mesiacmi ukončila 4,5 ročný vzťah.... Každý nam ho závidel a nikto do poslednej chvíle netušil, že sa rozchádzame, alebo, že máme krízu. Panovala medzi nami harmónia, spokojnosť....rovnaké názory, záujmy, jeho rodina ma miloval, moja rodina zas milovala jeho ...obaja sme trénovali rovnaké bojové umenie a sme v tom dobrý.

1x sme sa stretli ked som mala 15, písali sme sii na jednom chate, ale nikdy sa nestretli... naživo som ho stretla na jednej stanovačke, keď som mala 19. Mala som na sebe tréníingovú bundu s logom klubu a on za mnou došiel, že či trenujem, lebo aj on ale v druhom klube, čo je u nás v meste.... Ja som sa na neho lepšie pozrela a vtedy mi trklo, že veď ja ťa poznám zo súťaží! (na slovensku naše bojové umenie nie je až take rozšírené, takže naozaj sa všetci poznáme) potom sme si vymenili na seba kontakt a keď som mu povedala prezývku na onom chate, vybafol na mňa, že sme si už predsa písali, 4 roky dozadu.... osud?
Milovala som uniformy, moj nebohý otec bol vojak..... on! vojak z povolania... osud?
Partnersky on lev, ja baran ...dokonalá zhoda

a napriek tomu, sme sa pred 4 mesiacmi v tichosti, bez hádok a scén rozišli .... ľudia to doteraz netušia... ešte včera sa ma kamoška pytala, že kedy bude svadba... a ja , že no nebude.... a čumela na mna ako puk...

mně ... ale zřejmě jsem to tak viděla jen já

Cutie, ale proč?Co je příčinou vašeho rozchodu??

Reaguji na lora23: Ani mě ne a srdce říká snad a mozek neeee. Jenže máme 4 letou holčičku........Trápím se. Máme zcela odlišné náhledy na život.

Já už nevěřím, že láska hory přenáší.....

Lebo kvoli skole, nejakym problemom doma sa zo mna stala nervozna kopka nestastia s pesimistickym nazorom na zivot. Proste akysi sndrom vyhorenia. Dalsia vec bola, ze som mala od srpna do prosinca pololetou prax v lekarni a ja som si ju z financnych dovvodovnasla v mieste bydliska, nie v meste jeho bydliska. A pri kazdodennych pracovnych stresoch v lekarni (pre mna nove prostredie, kedze prax z VS) som akosi zabudala na to, ze mam priatela a prestal mi chybat.... On uz to nevladal tahat s takym clovekom co vo vsetkom videl len negativa, tak smw sa rozisli... Ja som sa dala dokopy, ale vztahovo sme sa odcudzili, ze toto zlepit nejde.
Šžč

To my jsme se dohodovali o kravinách. Když jsme spolu začali chodit ani mi nepsal, ale trochu jsem ho vychovala, ale teď říká, že mu opět vyhovuje jeho samota. A je asi pravda, že nechci zůstat s někým, kdo z každé maličkosti udělá problém. (Jako například na typické ženské urážení...to dost nevydejchával). Byli jsme lev a ryba...což vyžaduje vždycky toleranci Ale třeba až "dospěje" tak by to šlo...no těžko říci.

Cutie...třeba se k sobě ještě vrátíte až si každý něco uvědomí

Podle mě to "kdyby on byl takový a já se nechovala takto" jednoznačně vypovídá, že to osudový vztah nebyl Osud je, když si s někým padneš tak nějak přirozeně a nemáš potřebu ho převychovávat nebo se držet zkrátka v názorech... ale nemyslím to tak, že by v osudovém partnerství nebylo zapotřebí komunikace

Reaguji na lora23: ne ne, on je zasadovy a byvala je byvala a druhe sance nedava.... mne ju uz dal, ked som mala prvu krizu po roku ked som sa blba 20ka chcela este zavbavat a uzivat si, tiez som sa s nim nezmyselne rozisla..... ale hned na druhy den som volala ze ne ze toto fakt nechcem.....

presne tak!! Ja za 4,5 roka som svojho ex v NICOM neprevychovavala, proste sme boli sami sebou a povahy k ebe dokonale sadli ...... a presne komunikaciia, u nas to stroskotalo na nej..... proste ani tak nadherny vztah ako sme mali my, sa bez komunikacie zachranit nedal...