PřiPadám si divná

Já jo, napíšu ti SZ se jménem

Ahoj, vím, jak se cítíš. Ve společnosti také nejsem zrovna upovídaná, ale na druhou stranu se jí snažím většinou vyhledávat. Třeba ve skupině více lidí, když mě kamarádka vezme mezi své kamarády. Jsem ráda, že s nimi mohu být alespoň takhle v kontaktu, naslouchat a myslet si své, ale je pravda, že také vnímám to, že moc lidí by se mnou nechtělo být o samotě, protože by stála řeč. I já mám z těchto situací strach.
A potom je tady další věc - mám přítele. Bydlí s rodiči a když jdeme k němu domů, probíhá to tak, že pozdravím a hned jdeme k němu do pokoje. Jsem stydlivá, takže moc nepřipadá v úvahu to, abych za jeho rodiči přišla a zeptala se jak se mají nebo nějak dál rozvedla řeč (i když bych chtěla), což je problém. Jeho maminka si na mě před ním stěžovala, že je to ode mě neslušné a kdo ví co ještě... ale jak jsem řekla, nemám odvahu na to jen tak za nimi přijít a mluvit i když vím, že by byli asi rádi a chápu to, že je tohle štve, ale jak se přemoci nebo to udělat tak, abych s nimi ten rozhovor navázala? (asi bych neperlila nějak velkými a rozvinutými rozhovory, ale pár slov bych u příležitosti určitě prohodila ) Už k němu raději ani nechodím, ale vím, že to tak moc dlouho nevydrží

Ahoj chápu, že je to pro tebe celkem dost těžké si s někým povídat, když na to nejsi "stavěná" ale ono opravdu někdy stačí jen málo...já osobně upovídaná jsem celkem dost, ale zase mám problém, že mě většina lidí nebaví můj bývalý přítel měl maminu, která mi byla naproste nesympatická opravdu mi vůbec neseděla a taky jsem absolutně nevěděla o čem si s ní povídat, když přítel odešel třebas jen na toaletu úplně jsem trpěla ale opravdu stačí jen málo stačí třebas pochválit oběd a zeptat se na recept nebo říct, jak to děláte vy u vás doma sice to bude konverzace cca na 5 min ale aspoň uvidí nějakou snahu a zájem a pro příště můžete zase navázat rozhovor o jídle nebo můžeš sama něco upéct a přinést na ochutnávku....Kolikrát stačí opravdu jen poslouchat a následující setkání na to navázat ať už jde o práci dovolenou nákupy prostě cokoli...Hodně lidí rádo mluví jen o sobě a to je celkem plus pokud právě nejsi komunikativní stačí dotyčného jen vybídnout co je nového nebo jak se má a většina lidí jen mluví a mluví a stačí se jen usmívat a přikyvovat občas prohodit věty typu ne fakt? no jasně no...no chápu no.... jo to si myslím taky....a oni tak budou mít hned skvělý pocit jak si výborně pokecali Jak říkám já osobně upovídaná jsem a nemám ráda trapné ticha takže ja ze sebe střílím všechno možný jen aby nebylo ticho ale bohužel málokdo mě zaujme a konverzace mě s ním baví ale vím, že bohužel dnešní svět je hodně o komunikaci a o tom jak na lidi působíš protože každý o tom druhým hned začne smýšlet negativně jako:ta je nafoukaná, ta je divná, protivná nabručená a tak. Sama jsem se tohle naučila až s postupem času hlavně v práci, kde je komunikace hodně důležitá abyste zapadli a je pravda, že o to větší boj to je když si s tím člověkem opravdu nesednete, ale když člověk opravdu chce tak to vždy nějak půjde hlavně je důležitý dojem stačí se kolikrát jen usmívat a naslouchat. Jinak jedna moje rada nakonec pochvalou nikdy nic nezkazíš lidi mají rádi chválu takže stačí kolikrát pochválit účes kabelku oblečení nádobí fakt cokoli a hned na to navázat kde si to dotyčný pořídil nebo u jakého kadeřníka byl nebo tak... zkus to ze začátku brát spíš jen takovou hru a ono to časem půjde líp a líp

Taky nejsem moc upovídaná. A jak to máte vy nepovídalky s přítelem? Tam konverzace nedrhne?

já myslím, že nemá smysl se do něčeho nutit, nadruhou stranu říct svůj názor by člověk měl umět, je-li na něj dotazován.
Když nejsi povídavá, jaktože tady to jde? V čem je to jiný?

píšeš, že si divná a nekomunikuješ, a predsa máš priateľa...tak asi divná byť nemôžeš

Jsem taky introvert, ale můj přítel je snad jeden z mála lidí, se kterým mi konverzace nedrhne, naopak ji spíš vedu Nevím jak to!

Reaguji na B.M:

To mám úplně stejně