Ahoj, určitě každá z nás se s tím setkala - žárlivý přítel 
Jednoho takového mám doma, není to taková ta chorobná žárlivost, kdy by mi zakazoval kamkoliv jít, s kýmkoliv se bavit a hlídal mě na každém kroku. Jde spíše o příležitostnou žárlivost, občas se naskytne nějaká situace, kdy naprosto vybuchne a žárlivostí se nechá přemoci. Potom mi vyčítá to a zase tamto. K tomu všemu jsme oba takové typy, které si myslí, že existuje pouze má pravda a tak naštvání a 'nebavení se' na sebe nenechá dlouho čekat. Po takových výstupech často bývám já ta, která se to opět snaží urovnat, neříkám, že by se nesnažil, jen ho jeho ego často přemáhá. Vím, že to doma neměl jednoduché - v dětství se mu kvůli nevěře rozpadla rodina a to je možná právě důvod, proč ho občas ta žárlivost a strach přemůže. Často se také stává to, že si nějaké věci bere osobně a pak to končí tak, že se kvůli tomu trápí on i já, kdy si říkám, jestli jsem mu neublížila, občas také přemýšlím nad tím, jestli se to neblíží i k nevědomému citovému vydírání z jeho strany.
Neříkám, že by mi s ním bylo špatně. Ve vztahu jsme oba spokojení, rozumíme si a jsme spolu už docela dlouho, jen se občas objeví slabší chvilka, kterou vždy zvládneme, a tak jsem se vás chtěla zeptat, zda máte s takhle citlivým můžem zkušenost? Jak k němu přistupovat? Občas mám pocit, jako bych mu ubližovala
Poslat SZ
Galerie obrázků
Rozhodně bych nechtěla mít neustále pocit,že mu ubližuju a bát se pomalu cokoli říct a nebó udělat,to si neumím představit.
