Ahoj, nějak ani nevím, jak začít 
Mám za sebou vztah, který sice trval necelý rok, ale oproti mému předchozímu několik let trvajícímu vztahu, bylo toto něco naprosto jiného a oba jsme si s partnerem byli naprosto jisti, že je toto konečně to pravé, po velmi krátké době se k sobě nastěhovali a plánovali společnou budoucnost. Já byla v partnerových třiceti letech první přítelkyní, se kterou chtěl bydlet a se kterou si dokázal představit budoucnost.
Nejprve se objevil první problém, přítel byl v kontaktu s bývalou přítelkyní. Poslední týdny si pročítám diskuzi "Rozchod - vaše příběhy, rady..." a je neuvěřitelné, jaké obrovské množství Vás všech s tím má svou zkušenost. Mnoho příběhů se shodovalo s tím mým. Přítel si byl jistý, že s ní nechce být, že je spokojený se mnou, jen, že ji nechce odstřihnout, protože "šest let je šest let"..
Ale. Během celého našeho vztahu mi několikrát lhal o tom, že si spolu volali, psali, měl schované společné fotky apod. Nic z toho ale on nebral příliš vážně, prý ji bere jako kohokoliv jiného, já se s tím ovšem ale neuměla úplně poprat a nechápala to. Vše vyvrcholilo zhruba po osmi měsících, kdy jsem v naprostém zoufalství "nahlédla" do jeho telefonu a zjistila, že se již několikrát tajně sešli. Po celou dobu mi bylo naprosto jasné, že ona ho chce zpět, on si byl skoro jistý, že ne a že kdyby se o něco pokoušela, tak by s ní v kontaktu nebyl. Celý náš vztah se zhruba po půl roce začal kazit, začali jsme se dohadovat kvůli naprostým zbytečnostem a je jasné, že oba jsme se nechovali úplně ideálně. Při konfrontaci ohledně tohoto "nálezu" jsem byla ujištěna, že s ní opravdu nechce být, že to nebere nijak vážně, pouze si prostě zašel s kamarádkou na kafe pokecat, ale že je pravda, že kdyby to mezi námi bylo v pořádku, tak by se s ní pravděpodobně nesešel. A také kdybych mu ji já sama neustále nepřipomínala, tak by ho to ani nenapadlo. Většina jejich komunikace i setkání byla její iniciativou. Já úplně nerozuměla tomu, proč s ní potřebuje být stále v kontaktu, i když ví, že mi to ubližuje (ona se brzy samozřejmě stala velmi vášnivým a nepříjemným tématem), když se k němu během jejich vztahu nechovala úplně fér, po rozchodu mu hrozila sebevraždou apod..
Nějak jsem se rozhodla to překousnout, ačkoliv mi samozřejmě stále hlavou běhalo bůhví co a důvěra nebyla na úplně nejlepší úrovni, jenže to už prostě nebylo jako dřív. Já v sobě měla to špatné, co se dělo, ačkoliv jsem se opravdu snažila, stejně jako celý náš vztah, snažila jsem se být ve všem naprosto dokonalou.. a co se týče přítele, začaly se na něj ještě navalovat problémy v práci, finanční starosti atd atd.. Ačkoliv jsem o rozchodu přemýšlela velmi dlouhou dobu (ale když milujete, tak prostě milujete), rozhodl se pro něj nakonec on po tom impulsu, kdy se dozvěděl, že by měl jet pracovně na půl roku pryč (kam nakonec vůbec nejel, to je vtip 
). Rozešli jsme se s tím, že on musí zjistit, co chce a oba si musíme urovnat své životy. V součásti procesu "Staňte se dokonalou přítelkyní", jsem odstřihla přátele, vykašlala se na školu, zájmy.. jistě, teď, vím, že něco podobného už nikdy neudělám
Jsme bez sebe přes měsíc. Postupně se od něj dovídám, že mu chybím, že do mě asi je zamilovaný (při rozchodu tvrdil, že ne), že stále přemýšlí, jestli neudělal největší chybu svého života, ale že mi nechce říkat vše, co cítí, prý se to dozvím v ten pravý čas. Také si prý myslí, že je dobře, když si zkusíme být nějakou dobu bez sebe, oba si zkusíme bydlet úplně sami, že je to pro něco dobré. Prý si chce být stoprocentně jistý tím, co bude dělat dál ve svém životě, chce si být naprosto jistý, že to tak je. Po rozchodu jsme byli v kontaktu sem tam, spíše kvůli stěhování nějakých věcí, pak jsme si začali psát čím dál více, před několika dny mi měl dovézt všechny mé věci, ačkoliv záhadně spoustu z nich zapomněl a my provedli to, co se po rozchodu provádět nemá, s tím ale, že toho žádný z nás nelituje, spíš jsme se asi oba ujistili v tom, jak si chybíme.
Je mi jasné, že teď pravděpodobně není lepší rady, než čekat.. I tak by mě ale zajímal Váš názor, Vaše zkušenosti se zmatením partnera, s bývalými přítelkyněmi.. Budu velmi vděčná za každý Váš názor
Jen pro doplnění, partner (vlastně bývalý, že) je o několik let starší a jsem si jistá, na základě mnoha věcí, že v našem rozchodu nehrál roli nikdo jiný, čímž je pro mě ovšem mnohem hůř k pochopení jeho výběr osamocení.
Předem Vám děkuji za rady
JennyW
Poslat SZ
přeasně tak to vnímám i já 
