Vzájemná psychická podpora při potratu/interupci

Reaguji na Tiakia: Reaguji na Moňas:
Děkuji moc holky, jsem ráda že mám mezi Vámi podporu. Pokud některou Vás napadne nějaká inspirace, jak se dostat (a nepřipouštět si) zlé myšlenky či jakékoliv jiné zkušenosti, čím bych mohla potvrdit, že je to co dělám je v dané sitauci správné řešení, budu moc ráda

Ne není to sobecké,je to tvá volba....

Reaguji na Sampione: těžko říct, fakt nevím, já bych na potrat v tomto případě nešla, takže fakt nevím, ale základem je, že jsi jasně rozhodnutá a to je hlavní. Pokud nejste na dítě připraveni a nechcete ho, tak je volba jasná

Když se vcítím do tvé situace, nejspíš bych se rozhodla stejně. Myslím, že dítě potřebuje stejně tatínka jako maminku. A v případě kdy oba rodiče často cestují (a dle toho co jsi psala tak nejspíše minimálně po celé Evropě) by děťátko trpělo.

Nechápu ty, kteří potraty odsuzují. Než abych dítě přivedla na svět jako např. nechtěné (bez zájmu minimálně jednoho z potencionálních rodičů) anebo do NEzázemí, tak skutečně si myslím že je vhodnější volit interupci a dítě si udělat až na to budu připravená.

Jít k psychologovi, pokud tě zasáhne postabortivní syndrom, není to sranda. Červíček může hlodat, i když si interrupci racionálně zdůvodníš a třicet lidí ti to tu odkýve.

Když si vzpomenu, jak vykolejená jsem byla při zjištění vlastního těhotenství, které přišlo stylem "necháváme věcem volný průběh" - prostě mě smetly hormony, to se holt stává i vyrovnaným lidem - sama jsem si přiznala, že kdybych neměla skvělého partnera, nejspíš bych si dítě nenechala.

Mimochodem, jak to teď máš s tím strůjcem těhotenství?

Reaguji na Sampione:
Dobře si to promysli, ať opravdu jednou nelituješ. Kariéra totiž může počkat. Já bych na potrat ve tvém věku (nad 20 let) asi nešla a hlavně bych si o tom s otcem dítěte ještě promluvila. Je kategoricky proti? Můžu se tě zeptat, kolik přesně ti je let?

Věk v tuhle chvíli není důležitý. Já měla od 15 vážné vztahy, takže kdybych otěhotněla v 18, na potrat bych nešla. A to jsem byla na gymplu. Teď je mi skoro 26, po škole a když jsem teď byla bez partnera tak vím, že sama bych si dítě nenechala. Tvoje rozhodnutí mi přijde rozumné.

A pokud jste se s partnerem shodli, tak není co řešit.

víš, ono pro chlapy je to jednoduchý. Řekne jo, jdi na potrat, ok. Pro něj to nic není, žádný zásah do těla, žádný špatný svědomí, nic

Před rokem jsi ve svém předchozím tématu psala, že je ti 24, tudíž teď ti je 25, ne? Opravdu jsi si potratem jistá?
Pokud je partner striktně proti, tak je asi teda volba jasná. Jen si to pořádně oba promyslete, vrátit se to nedá. V každém případě ti přeji hodně štěstí a ať vše dobře odpadne

Ahoj,
myslím si, že je třeba si to pořádně promyslet. Ještě bych si pořádně promluvila s partnerem/otcem miminka. Představ si, že by se ti za 8 měsíců narodilo krásné, zdravé miminko, které by ti po zbytek života dělalo neskutečnou radost. Chápu, že nechceš s dítětem být sama, ale ono nic není definitivní, rozmyslet si to otec může v podstatě kdykoli - ještě když píšeš, že je to pro tebe ideální muž. Navíc nikdy nevíš, můžeš potkat někoho ještě lepšího, kdo tě bude milovat i s dítětem a vytvoříte tak ideální rodinu.
Bohužel v budoucnosti se může stát cokoliv a může nastat řada situací, kdy potratu budeš litovat. Je nemalé riziko, že v budoucnosti nebudeš moci otěhotnět, nezanedbatelné je i riziko samovolných potratů při budoucích těhotenstvích. I když si dnešní věda namlouvá že ne, s rostoucím věkem matky všechna tato rizika rostou i bez předchozího potratu, stejně jako rizika různých vrozených vad plodu. Dokonce ani nemusí nastat další taková příhodná situace, např nebude po ruce vhodný otec atd.
Pokud pro tebe není představa výchovy dítěte ve tvé stávající situaci i bez případné podpory partnera z nějakého vážného důvodu nepředstavitelná (např finance, podpora rodiny atd.), rozhodně bych si své rozhodnutí ještě jednou promyslela. Samozřejmě nejsem v tvé kůži a zajisté neznám všechny podrobnosti, takže ti nemůžu dát nějaké důrazné doporučení, ale sama jsi říkala, že bys dítě chtěla a fakt, že hledáš radu mi říká, že si ve svém rozhodnutí nejsi jistá. Koneckonců pokud dítě budeš milovat a věnovat se mu, myslím si, že nebude strádat ani bez otce

Toto všechno se může přihodit i ženám které nikdy na potratu nebyly, takže tyto argumenty proč si dítě nechat jsou zbytečné.

Reaguji na mikkýsek: To rozhodně, ale jde o to, že ty si nebudou muset vyčítat, že přišly svým rozhodnutím o možnost.

Tohle jsou kecy k ničemu.Nezlob se,ale asi si nedovedeš představit co stojí jedno dítě od narození do dospělosti a s matkou samoživitelkou to není žádná výhra.Ani pánové nestojí na ně fronty

Reaguji na Tiakia: Slečna nikde nepíše že jeden z důvodů, proč o potratu uvažuje, je nedostatek prostředků. Chápu, že se mnou nesouhlasíš, jenom mi přišlo vhodné, aby zde zazněl i jiný pohled na věc.

No slečna píše hned v úvodu toto "- jsem ve svých 20+, mám čerstvě po škole, brzy nastupuji do jedné velké mezinárodní firmy vybudovat kariéru. takže silně pochybuji,že je finančně zabezpečená a má zázemí pro potomka
Prostě přemlouvat někoho,kdo chce jít na potrat aby nechodil je jako nastavit běžícímu nohu,aby upadl na ústa.