Vzájemná psychická podpora při potratu/interupci

Reaguji na Tiakia: Jen jsem měla potřebu naznačit, že to není zdaleka jediné možné řešení.
P.S.: Přesvědčovat člověka, který je očividně na vážkách, o opaku je ještě horší.

Děkuji Vám holky moc za Vaše příspěvky.

Dneska jsem byla u lékaře. Sice něco pod ultrazvukem zahlédl, ale chce mě ještě vidět v úterý, aby se ujistil, že to např. není mimoděložní (zatím je od styku pouze něco přes 3 týdny). Na úterý jsme také domluveni, že pokud bude vše v pořádku, proběhně i přerušení těhotenství.

Co se týče zabezpečení, vzhledem k tomu, že jsem čerstvá absolventka VŠ, tak tím nyní opravdu nedisponuji. Zploditel (avšak ne přítel nebo partner) by ditě nejpíš dokázal zabezpečit ale je těžké takhle předvídat poněvadž by otcovství (v případě, že by se mu věnoval) zasáhlo negativně i jeho kariéru.

Ohledně kontaktu s otcem - přestože žijeme tisíc km od sebe, od té doby co to víme, mi každý den volá a bavíme se o našich pocitech a sám mi řekl, že mě podpoří v každém rozhodnutí. Také vím, že je z toho nervózní a že ho trápí, že teď nemůže být se mnou a pomoct mi (přijede za mnou ve středu). Je mi však jasné, že přestože jsme možná měli i potenciál vybudovat něco vážnějšího, po potratu náš vztah zcela jistě skončí (nevím, jestli by vůbec dokázal se mnou znovu spát - vím, že to může způsobovat u mužů i impotenci).

Hlavní kolizi a tedy i důvod proč jdu na potrat vidím v tom, že i když si na sobě (nyní 25 let pro ty, co se zajímali) dokážu představit mateřství, chybí mi tam onen idylický obraz domova a člověka, za kterým se budu moci s dítětem vracet a s kterým budeme společně sdílet veškeré šťastné okamžiky, které k novému životu patří.

Reaguji na Sampione: je to těžké...spíš bych se bála toho, že to bude konečná ve vztahu.
Partner je Čech nebo cizinec? My jsme tvrdě ateistický stát a málokde se stavějí k interupci s takovou benevolencí jako u nás.

Takže - osobně bych kariéru odložila a nechala se zabezpečit...mě se syn narodil v 25 a beru to s pohledem zpět jako ten nejlepší možný věk...je mu 18 a můžu vše

Ale pokud jsi bezvýhradně rozhodnutá těhu ukončit, tak to udělej, zabouchni za tím vrata a už se k tomu nikdy nevracej - ani v myšlenkách, ani ve vyprávění jiným. Jsem taková příšerná, že bych spíš k tomu muži řekla, že to byl nějaký zdravotní problém ne těhotenství...

Děkuji holky za všechny Vaše názory. Dnes ráno proběhla mininterpuce (5. týden + 4 dny resp. 3. týden + 4 dny od oplození), vše je v pořádku a zatím se cítím dobře i po psychické stránce. Partner přijede za mnou zítra (nejsem uplně přesvědčená, že je nejlepší nápad se scházet, nicméně on trvá na tom, že mě chce vidět). Netuším, jestli některá máte zkušenosti i s tímto - vztah po prodělaném potratu - sama tomu moc nevěřím ale každopádně budu ráda i za názory z této oblasti. Ještě jednou moc děkuji, velice mi pomohlo ventilovat svůj problém, byť jen tady na omlazení, a slyšet i názory a pozice druhých. Díky moc za to!

Reaguji na Sampione: jsem ráda, že je vše ok. A jak je to u tebe dál? V pohodě? Co chlap?