Ahoj všem, právě procházím obdobím šíleného stresu. Minulý týden jsme byli s přítelem na horách a po období, kdy jsme pořád mluvili o svatbě a o dětech, jsem čekala, že už by se mohl k něčemu rozhoupat, nebo si ty hory alespoň užijeme. Ale poslední dobou byl chladnej, což sváděl na únavu. Ale pak na horách, když jsem se ho ptala, proč je tak odtažitej, tak řekl, že se rozmyslel a děti ani svatbu mít nikdy nechce, že neví, jestli mě ještě miluje a že mu nevadí, kdybych si našla někoho jiného, který mi tohle všechno dá. Zbytek hor jsem probrečela jako děcko, jelikož najednou takový šok, navíc po 4 letech chození, roce společného bydlení, najednou zničil všechno, na čem jsem stavěla svoji budoucnost. Pak řekl, že si musí urovnat priority, tak jsem se odstěhovala zatím zpět k rodičům. Celý týden se mi neozval, ani jak se mám a jak se mi daří. Mně se střídají stavy, kdy mozek odmítá všemu uvěřit, pak je zase ze všeho zoufalý, že nic nemá cenu, pak mu v hlavě vše odpustím, pak zase odpustit nedokážu. Celý týden nemůžu spát, jíst, ani fungovat. Ani do práce jsem nešla, naši se bojí, abych se někde nevysekala v autě. Jak se ráno probudím, okamžitě mi začne bušit srdce, potit se ruce, navalovat, třesou se mi ruce, prostě nejsem schopná fungovat. Do toho mě čekají SZZ a mám do konce měsíce dopsat bakalářku. Chodím do toho do práce a na praxi, takže už takhle jsem toho měla hrozně moc a nevěděla, co dřív. Teď jsem u našich, ale i tady to jde z kopce. Rodiče mají hospodářství a stádo dostalo infekci, už jsme o několik zvířátek přišli, takže ještě do toho pořád chodíme ručně každého drobečka krmit. Prostě toho je strašně moc a už mám pocit, že to sama nezvládnu, poslední dny mě píchá na hrudi až do zad mezi lopatky, bojím se, abych se nesesypala, jelikož naši mají svých starostí až ad hlavu. Poraďte, jak se mám trošku zklidnit, aby to se mnou neseklo, vážně už se začínám bát.