Byla to moje první láska, s přítelem jsme se poznali na brigádě v létě před dvěmi lety. Všechno bylo moc krásný, byl to vztah, kde jsme se před sebou nic nestyděli, dělali jsme blbosti, s rodiči si perfektně rozuměl, já s jeho, skoro každý víkend jsme byli spolu, protože moji rodiče jezdívají na víkend pryč.
Uvědomuju si že je to trapný, nebo naivní, ale představovala jsem si s ním veškerou budoucnost . Tak moc ho miluju.. Ale vždycky přijde nějaký problém... Asi po roce vztahu jsem začala mít gynekologické problémy, ani gynekoložka nevěděla co s tím, nicméně jeden čas sme spolu prostě nespali, ale jsou i jiné přijemné činnosti, a on to bral, chápal to, za to jsem ho ještě víc milovala. Pravda když se to vyřešilo, nespali jsme spolu tak často jako na začátku, ale já potřebuji předehru, a tu on prostě nebral. Ovšem uznávám, že jsem neměla chuť třeba tak často jako on.
...Nikdo není dokonalý, k narozeninám mi třeba ani nepopřál, k vánocům mi řekl at si dárek vyberu, že prostě neví, nikdy neudělal žádné romantické gesto, prostě tyhle věci neuměl, a narozeniny a svátky vubec nemá rád.
Poslední půl rok jsme se často hádali, věděl přesně co mě dokáže vytočit, a nikdo jiny me tak nevytočil, takže jsem pak akorát vždycky vybouchla jak nakej cholerik :-/. To mi začal vyčítat, že jsem furt naštvaná. Před třemi týdny jsme se pohádali fakt hodně a ja už to nevydržela a řekla mu, že lepší pro oba bude konec, jenže nečekala jsem jak v pohodě to vezme..... Vubec ho to nerozhodilo, nicmeně pak jsme se dohodli, že to ještě zkusíme, ale ve čtvrtek se semnou rozešel, že tím rozchodem jsem to celé zkazila, udělala mu nepořadek v hlavě a nedokáže už semnou být, zaroven ale říkal, že tu pro mě pořád bude.
No byla jsem z toho uplně v háji, jen sem brečela, a pak mi napsal včera, ale psal mi tak moc hnusně, že sem bulela ještě víc, a najednou mi začal psát hezký věci a že to psal jen proto abych se netrápila..Jo a taky mi napsal, že na tom rozchodu mělo podíl i to, že jsme spolu už tolik nespali, a byla jsem pořad naštvaná ...
Ano rozchody se dějí, ale pro mě je to poprvé, a tak moc to bolí, a nejhorší je, že si začínám říkat, co všechno jsem zkazila, co jsem mohla udělat lépe, prostě klasický co by kdyby . Nevím co chci slyšet, asi jsem se z toho spíše potřebovala vypsat.. připadám si ted hrozně, každá vzpomínka na něj mě jen rozbrečí ....