Štve mě studium a nevím jak vydržet

já v podobné situaci jsem. Je mi stejně jak tobě, naštěstí už bych to snad mohla doklepat v únoru a být po sto letech aspoň bc., ale zvlášt kolem zkouškovýho mám vždycky chuť se na to vykašlat. Učení mě nebaví (ale obor jo), chodím k tomu ještě do práce, protože se nějak živit musím, jsem vdaná a nejradši bych už si prostě žila ten poklidnej život práce, domácnost, rodina. Oběma nám zbývají dvě možnosti: prostě se na to vykašlat a žít si nějak i bez školy, nebo zatnout zuby, vydržet a těšit se, až to bude za náma... to mám v plánu já.

Nic jiného nám asi pravda nezbývá, ale jsem docela ráda, že nejsem sama. Mám pocit, že všichni si to kolem mě užívají, ale asi to bude tim že jsem introvert a docela stresor. Vzdy o víkendu když toho mám kolem domácnosti hodně a ještě se pak musím učit tak si rikam jak to bude krásný až si budu moct obstarat jen tu domácnost a rodinu a nebudu se muset učit učím se celkem dobře a známky mám také pěkné. Obor mě taky baví ale ten proces učení ze srdce nenávidím. Snad to nezdědí moje děti

mě docela štve, že jsem byla vždycky takovej ten intelektuálskej typ dítěte, furt sama a v knížkách, od toho se odvíjelo to, že každej čekal, že půjdu na VŠ, tak jsem šla. První jsem nedodělala, protože mě to zoufale nebavilo, a tu druhou cítím, že tak nějak ,,musím", že to každej čeká (i rodina, manžel). Říkám si, jaká by to byla pohoda dělat třeba mani pedi, masáže nebo něco podobnýho, měla bych stejnej plat (nebo možná vyšší) jako mám teď a čistou hlavu.

No zrovna mám taky šílený období. Loni jsem nemohla za časových důvodů vykonat všechny zkoušky v letním semestru a dala jsem si je na tento rok a výsledek? 11 zkoušek, které ani za boha nemůžu všechny udělat, hrne se to všechno přede mnou. Jsem v tak šíleném stresu, ještě k tomu velké zdravotní problémy, chodím do práce. Každý večer se bojím když jdu spát, že se ráno probudím a budu se muset zase učit. Vždycky si říkám, že bych s tím nejraději sekla, šla pracovat, taky potřebuji ten stereotypní režim, ale pak zatnu zuby, protože ta škola krom učení mě neskutečně baví a v oboru dopravního stavitelství pracovat je můj sen. Musím ale říct, že naše škola je hodně náročná. Ještě teďka jsem si zapomněla potvrdit přihlášku (kdybych náhodou nezvládla nějakou zkoušku, ať mám jistotu že mě nevyrazí), takže bych měla jít na příjmačky, na které nemám čas. Naštěstí se to dá vyřešit tak, že bych na příjmačky donesla vysvědčení o průměru a vzali by mě bez příjmaček, ale zrovna v ten den jsem se školou na trasovacím cvičení které je povinné. No dokážete si to představit co všechno teďka musím řešit, abych prolezla dál, byť si myslím, že na tu školu mám.

TAKŽE ŽENSKÝ, ZATNOUT ZUBY A BOJOVAT. NAŠI MI VŽDYCKY ŘÍKAJÍ: JEDNOU SES DALA DO BOJE, TAK ZATRACENĚ BOJUJ!

Holky, já taky studovala při práci a ty roky jsem měla pocit, že jen pracuju nebo se učím - byl to děs, ale přežila jsem to a vy to určitě taky nějak dorazíte. Těch pár let se to dá vydržet a s titulem si člověk může přece jen říct o lepší peníze a je to vše lepší. Chce to si vše dobře zorganizovat a dáte to. Držím palce! ;-)

Ahoj máj jedinou radu. Neříkej si pořád, jak je to hrozný, ale prostě makej. Já jsem za poslední půlrok překonala všechny hranice. Prakticky nespím, nikam nechodím, když nedělám projekty do školy, tak jsem v práci a jde to Říkám si, že pár let škole obětuju a pak se snad budu mít dobře.
Reaguji na marsse7: Jen tak mezi námi? Jsi na stavárně v Brně?

Reaguji na Verunka47:
jojo jsem, ale mám obor K takže docela síla
Reaguji na panda08:
já jsem to udělala tak, že jsem si nezapsala všechny předměty co jsem měla mít, jen nějaké, abych si udělala zápočty s mojí skupinou (u nás je důležitá spolupráce na projektech) ... zkoušky z letoška si přesunu na příští rok, s tím, že pokud mě vezmou na přihlášku, tak se mi načtou jakoby znovu dvě zapsání předmětu, uznají mi všechny zápočty a zkoušky... teďka se musím soustředit na ty z loňska... no je to složitý, chci prodlužovat, ale až po čtvrťáku (mám čtyřletého bakaláře), abych co nejdéle byla se svojí skupinou...

Reaguji na marsse7: jo to já taky ve čtvrťáku...to teď asi bojuješ s panem Salajkou coo?

Reaguji na Verunka47:
no k němu ani nepůjdu (zápočet mám, ale ten byl za docházku ), nemám na to čas, právě, že si to dám až příští rok, kdy mi naběhnou znovu další dvě zapsání díky nové přihlášce

Taky to tak mám, jsem v prváku na výšce, kterou nesnáším na oboru, který mě nezajímá (byla to záchrana, kdybych se nedostala tam, kam jsem chtěla - samozřejmě nedostala). Teď o zkouškovém mám největší depku, proč to vlastně dělám, vždyť ani s takovou školou, oborem nenajdu uplatnění... Nějak se v tom plácám a ani nevím, jak to dopadne a naše už to taky nebaví

Reaguji na Miki1:
no v tvém případě bych to udělala tak, že bych odešla a našla si nějakou práci do října... máš za sebou přece jenom rok a pokud tě to nebaví, bude to horší a horší.... podala sis přihlášku znovu na obor, který chceš?

takové studim nemá smysl... s titulem si z tebe na zadek stejně nikdo nesedne.. Důležitejší je vždy praxe v oboru, popřípadě známí-tak to asi všude na světě..
a hlavně delej co tě baví.
Taky jsem dělala školu která pro mě byla docela težká (čvut) a nějak jsem se s tím poprala, ale jen proto, že obor mě fakt baví a zajímá. 100x jsem se na to chtěla vykašlat, ale pokud tě ani nezajímá obor a clekově jsi nejen znuděná, jdi bud na jinou školu, nebo si shanej praci, co te bude bavit.

Já tyhle pocity zažívám pátým rokem na mojí super škole, kde se nic zajímavého neučíme a já pořád marně doufala, že příští semestr už to bude "ono" A teď končím inženýra, nic neumím a hurá si hledat práci Ne, že bych se nesnažila shánět praxi, na některých jsem byla, ale pustili mě max. k vaření kafe Takže rada asi jen přetrpět a říct si, že musíš, nebo

Reaguji na marsse7:
To ne, já když se mi něco nepovede, hned rychle vzdám - jedna z mých špatných vlastností... Ke všemu jsem si myslela, že by mi naši netolerovali rok na výšce jen tak, abych se pak přihlásila na jinou.
No, jsem husa, uvidím, jak to bude dál. A práci shánět ještě nechci, s maturitou bych mohla dělat maximálně tak pokladní v supermarketu.