Jinak mě je 22 a jsem melancholik. Odstěhoval se ode mně zhruba před rokem. Jeho den vypadal tak, že poté co přišel z práce si mě chvíli všímal a pak vždy zasedl k PC nebo koukal na filmy až do večera. Byla jsem kvůli němu často naštvaná, že si mě nevšímá, nemá žádné zájmy, nic nedělá. Argumentoval tím, že takhle odpočívá po práci. že je tady nuda a nemá co dělat - to je asi pravda, protože bydlím cca 15 km od města. Byly z toho často hádky, tak se jednoho dne odstěhoval k babičce, že budeme mít hezčí vztah když budeme bydlet každý zvlášť. Ta mu vaří, pere a stará se o něj.
Skoro každý den zavolá, chvíli si se mnou pokecá. Volá mi, že mě chce vidět, ale vždycky přijede na 15 min a je vidět jak ho to u mě nebaví a se slovy už musím jet odjede. Je mi z toho často do breku. Často sem jede mi s něčím pomoct. Vím, že mě má rád, žárlí na ostatní kluky, když se o někom zmíním a když to vypadalo na rozchod, tak vždycky začal brečet.
Ale prostě mi vadí ten jeho odtažitý vztah. Že se mnou vydrží tak 15 min, nemazlí se se mnou, ven nikam nechodíme, žádná zábava - mám pocit jako by mu bylo jedno, že se s ním nudím. Jediné co udělá, je že mi s vždycky s něčím pomůže. Četla jsem, že takhle prostě muži projevují lásku, ne různými projevy citů, ale že se o ženu postarají.
Nevím, zda v takovém vztahu zůstávat, nerada bych mu ublížila, ale mě samotné je v takovém vztahu smutno.