Mít zas ty skvělí nejlepší kamarádky

Je mi 27let a bydlím na malém městě. Dokud člověk chodil do školy měli jsme tady fajn partu, ale jak už to tak chodí hodně se to rozuteklo za prací a tak nějak jsem tady zůstala sama. Ne teda úplně sama, mám přítele xlet a jsem moc spokojená .Taky jsme chtěli oba odejít, ale on tu má velmi dobrou práci a nakonec jsme tu i začali stavět .
Samozřejmě tady mám známé, ale už to není ono, nemáme společné zájmy ani celkovou představu o životě. Je to spíše o tom, že když už je potkám, tak si popovídáme a i když se loučíme s tím, že si zavoláme a domluvíme si schůzku, chybí tak chuť se s těmi lidmi vůbec sejít .
A to jsem hodně kamarádská, vstřícná a nikoho neodsuzuju a nejsem zvědavá na pomluvy a drby. Nikdy jsem nebyla ten typ, co by si dělal na lidi obrázek z toho co slyšel a tím víc mě pak mrzelo, když to dělali lidi k mé osobě.
Vždycky jsem tu kolem sebe měla 3svělý kámošky, se kterýma jsem se scházela neustále, bylo si o čem povídat hodiny v kuse, témata nikdy nevázli- přítel to vždycky komentoval tím, že si vykecáme díru do hlavy , společných zážitků nepřeberné množství a když jsem potřebovala věděla jsem, že se můžu svěřit. A i když jsme byli každá trochu jiná, vždycky jsme navzájem našli pochopení, brali jsme se takové jaké jsme a nikdy jsme se neodsuzovali.
To mi teď strašně chybí... Už to tak není a jak jsem poznala, tak to co tu funguje teď prostě nesnáším . Skupina lidí, se kterýma se třeba dá někam zajít, je postavená na principu.... máme nastavený pravidla, morální hodnoty,.... a pokud je nesplňuješ a nechováš se toho, aby nám se to líbilo, tak tě odsoudíme a pomluvíme a bůh ví co . Mezi takovýma si ty nejlepší kamarádky hledat ani nechci. Takže jsem to docela vzdala, ale nejsem pesimista a jsem přesvědčená, že časem se zas někdo najde, s kým si budu rozumět a bude to fajn .
Je to sice klišé, ale chtěla bych zase takový to přátelství typu Sex ve městě , každá jiná a přesto nenahraditelný .