Mám pocit, že poslední dobou jen přežívám, celkově čím je člověk starší, tak přemýšlí co za svůj život už zažil a mě je tak akorát do breku. Jsou dny kdy mi to je jedno, ale pak příjdou dny kdy to na mě padne - všichni čekají dítě nebo už ho mají, samá svatba, stavění hnízdečka nebo každý podniká něco se svojí polovičkou - prostě samá giga radost ze všech stran .. a já jako sólistka široko daleko se akorát utápím otázkama, proč taky nemůžu být štastná jako oni. V osobním životě též smůla na chlapy. Tak ráda bych někam vyjela, užívala života, měla s kým jen tak vyrazit někam sednout, ale těchto radostí, když už to vyjde je velmi pomálu Pokud tu je někdo na tom podobně budu ráda za každý komentář. Lůca 25