Asi to nemá cenu...

Reaguji na jitusss: jinak to že se s nim asi už vážně rozjede jsem slyšela už tolikrát že mi ani všechny prsty nebudou stačit. Ale víš co pak je chvilku hodný ... A už v tom zase litá.

Ach bože, to jsem přesně já... Někam máme jet, zase vše půlí půl na půl, já se vztekám, co je to za vztah... A pak mi hrábne a řeknu si, že když mu budu říkat a dokazovat, že takhle to dělat nemusíme, že se změní a usmyslím si, že už takový nebude a jsem vděčná, že zas na pátek přichystá film a víno... A říkám si, jakého mám doma chlapa... A pak zas přijde vikend, neudělá, co má, musím ho nutit a mě to vytáčí... A je to zase dokola...
Teď nejsem doma, takže jsem asi měla možnost přemýšlet...
Jinak ano, je to můj první vztah...

To je to, co mě tak užírá...když jsme si spolu začali, byla jsem hooodně tolerantní...a asi se mu to líbilo. Teď se snažím nenechat si s*át na hlavu a jsou z toho akorát hádky, on je otrávený, že po něm něco chci...ale je mi jasné, že není tak hloupý, že u jiné, která bude dostatečná potvora, se bude chovat tak, jak by ve vztahu měl...a to opravdu bolí...že třeba kdybych nebyla hloupá hned na začátku, mohlo to dopadnout dobře...

Reaguji na jitusss: tak pak je to jasné pokud je to tvůj prvni vztah tak se na to fakt vykašli seber tu odvahu. A ukončí to vím že je to lehké napsat, taky jsem si tím prošla a asi každý nebo alespoň většina ale fakt se vzchop. Budeš brečel bude to bolet a budeš si říkat že lepšího chlapa ne ajdeš budeš myslet jen na to dobré a jak hezké to bylo. A že teď jsi sama a nejvíš co s časem a svět se hroutí protože jsi vyjela z těch zajatých koleji.
Ale víš co? Ono to za čas přejde.
A pak budeš ráda že jsi to ukončila protože to fakt nebylo dobré byl na tebe hnusný nechoval se hezky. Máš čas na to co chceš můžeš si dělat co chceš nemusíš se na nikoho vázat. A zjistíš že je mnoho dalších kluků nebo mužů a i lepších.

Tak seber všechny síly a dej mu sbohem.

V první řadě mu neplať párky s rohlíkem a snaž se něco udělat sama se sebou, protože tvé sebevědomí je v bodě nula . A už vůbec nechápu, proč na něj nadáváš : buď s ním jsi spokojená, nebo se s ním rozejdi. Když někdo takhle dlouhodobě nadává na svůj protějšek a pořád s ním je, tak je akorát před všemi kolem za chudáka, který je neschopný si najít něco lepšího.

ani ne hloupá jako příliš povolná a neprotestující.Našel si tě takovou

a teď najednou

no jasně,čemu se divíš.

Na co ten vztah máte? Sama sis v textu odpověděla - na nic. Věř tomu, mám úplně stejnou situaci. Před měsícem jsme se s přítelem rozešli. Já to obrečela, zhroutila se. Teďka jsem si uvědomila, jaká jsem byla nána. Měla jsem úplně to samé, co ty. Večeře v restauraci neexistovala - ne proto, že by jí nechtěl platit, ale nechtělo se mu a uvařit jsem měla doma já. V létě taky jenom koupaliště, někdy ani to ne. O víkendu jsme seděli doma a koukali na filmy, maximálně šli do kina. Hlavně, že s kamarády chodil kam se dalo. Sex vůbec nebyl, když už, tak byl na ***. Nepohladil mě, nepomazlil mě, nenapsal hezkou sms - no prostě jsme byli jako kamarádi co spolu bydlí. Teď po měsíci mi vůbec nechybí - uvědomila jsem si, že takového člověka jsem nemilovala - že teď mi chybí pouze to, že jsem v bytě sama a že vedle mě nikdo neleží. On mi nechybí. Myslím, že by si měla jednat a rozejít se s ním. Protože takhle akorát ,,hniješ'' a on zabírá místo skvělého přítele, kterého by si mohla potkat.

Jistě, poskytovalas jistý komfort a už necheš. Tak, jak to máte nastavené, už to už bude vždycky. Když si to uvědomíš, dojde ti, že vlastně je fajn být sama a nemuset se dokola nechat zklamávát/hádat se o nesmysly atd. Kašli na něj a mysli na sebe. jak už jsem psala, je lepší ztratit hodně let, než ztratit ještě víc.

Víš, jak se to říká o těch rybách?

Řeknu to krátce, tohle nemá smysl. Kopni ho do zadku a nemarni drahocenný čas. Nervy máš jen jedny.

V tom případě jsi dost hloupá, že se přemluvit necháš. Já nějak stále nechápu ty jedince co za každou cenu musí být s někým ve vztahu přesto, že ví, že ten vztah je o níčem. A k tomu můžu jen dodat, že každý svého štěstí strůjcem nic jiného na tu patálii co jsi tu napsala se říct prostě nedá.

Já bych spíš než psala radši něco řešila, třeba takovým pěkným kopancem do zadnice toho milého co mu říkáš ehm přítel.

Já bych ti to řekla , ale nechci být sprostá

To je právě ono...já prostě nedokážu rozeznat tu hranici, kdy je jen něco špatně a stačí si to vyříkat, pracovat na zlepšení...a kdy už to mám radši zabalit...pořád mám pocit, že bych mu měla říct, že se mě dotýká, jak se ke mě chová a že pokud není hloupý, bude ho zajímat, jestli své partnerce neubližuje... Kdybych věděla, že jsem mu úplně u p*dele, to by byla jiná situace, ale takhle když vidím, že ke mě chová nějaké city, mi to nejde na rozum. A pak mi začne vrtat hlavou, že každý má své chyby a na příštím partnerovi mi budou vadit jiné věci, budem se hádat, atd. a nedokážu rozeznat, jestli jsou ty problémy dost velké na to, abych odešla... Nepíšu to proto, že bych s ním chtěla zůstat, jen se chci vypsat, s čím mám problém... Máte to tak ještě některá, nebo jen já mám takové myšlenkové pochody?

Ach jo, to jsme (za nedlouho byli) my jako přes kopírák

No ale ve tvém případě jaksi žádné zlepšení není. To máte doma takový patriarchát, že se bojíš si to s ním na rovinu vyříkat a místo toho to řešíš po internetu ? Já si tedy nedělám iluze, že by to v případě tvého "přítele" pomohlo, ale alespoň budeš mít čisté svědomí, žes ještě něco udělala pro záchranu vašeho "vztahu", než ses s ním rozešla
Takže : " Poslyš, kotě, žijeme jako důchodci a mne už se to jaksi začíná zajídat. Dneska jsem toho měla v práci až-až - takže místo tančení kolem plotny bychom mohli zajít na večeři a na jedno - a v sobotu místo televize jedeme na ( ... název nejbližšího krajinného útvaru, na který se dá vylézt ) , sex a víno počká na večer " Pokud řekne, že se mu nechce, jdi sama.
Prostě zkus jasně a stručně říct, co chceš. Výčitky, rýpání a debata o vašem vztahu nepovede nikam, jenom k hádce.

Ano, tak nějak bych začala a jsem si jistá, že po všem, co s tím troubou máš odžito Ty, by mě bylo absolutně jedno, jestli by šel nebo nešel. Otázka je, jestli na tohle máš odvahu. Jak dlouho už jsi nespokojená? Výraz "být ve vztahu" má zdá se nějaký magický nádech, znám spoustu lidí, co jsou "ve vztahu", jen aby krindy pindy nebyli sami, jak by asi vypadali? Jako proč? Nerozumím. Vůbec nechápu, jak to můžeš nechat zajít takhle daleko. 100x lepší prožít nějaký čas sólo, sebevědomě, s čistou hlavou, optimismem a přáteli, než se dusit "ve vztahu" s někým, s kým jenom odžíváš život. A že jde s kámošema a jejich holkama ven a Ty zůstáváš doma - to jako fakt? Stydí se za Tebe, nebo co? K čertu měj se trochu ráda a dělej s tím něco!

Podle mě dávno podvědomě víš, že je to přes čáru, ale tím, že je to první vztah, držíš xe ho zuby nehty.

Možná není hloupý, ale je pohodlný. Můžeš mu vymluvit díru do hlavy, ale status quo nezměníš.

Nic není černobílé, čili je dost možné, že tě má rád atd., ale zjevně to nestačí.

Zeptej se sama sebe, kdys byla naposledy šťastná - ne jeden okamžik, ale souvislejší spokojené období.

A já už končím, páč, upřijmně, mi přijdeš marná (nemyslím to zle, jen to znám na vlastní kůži). Potřebuješ ještě dost času, abys dospěla k závěru, že s tímhle klukem štěstní nepohledáš. Uvědom si, že jsi v bludném kruhu, z tkterého musíš sama vystoupit, a to rázným řezem:

štve mě vztah, kde se jen válíme doma a bojím se, že ztrácím čas - chci změnu - chlapovi je to víceméně buřt - nemá to cenu, končím - no jo, ale tolik ztracených let, tak to ještě zkusím - proč se sakra nesnaží, když jsem se k němu vrátila - štve mě vztah, kde se jen válíme doma a bojím se, že ztrácím čas

Reaguji na saprenza: přesně souhlasím, jinak si pamatuji jak o stránku dál zakladatelka vykřikovala jak je asi fakt už konec ..... no co dodat ....