Ahoj holky,
začnu pěkně od začátku. Před měsícem jsem se na seznamce seznámila s jedním klučinou (on 25, já 22). Padli jsme si do oka a nezůstalo to u jedné schůzky. Neskutečně si rozumíme.
Pak ale nastal problém, a to jeho bývalka, se kterou byl 5 let a nedokázal se s rozchodem smířit. Pořád na ni vzpomínal, i když se scházel se mnou.
Já se do něj zamilovala, on mě měl "jen" rád. I když se k němu bývalka vůbec nechovala pěkně, pět let z hlavy prostě nevymaže...
Pak nastala další věc, co vztah zkomplikovala. Dvakrát došlo na líbání...oba dva jsme z toho měli černé svědomí, protože jsme spolu nechodili. Naštěstí to nezašlo dál, kamarádství s výhodami oba razantně odsuzujeme (jak říkám, stejné názory).
Poté mi navrhl kamarádství...Jenže z mé strany to nějak "nejde", protože jsem do něj zamilovaná. I on mi řekl, že si vždycky přál ženu, jako jsem já, kvůli bývalce ale není schopen vztah začít. Říkal, že první pusu mi dal, protože už ke mně cítil malinko víc.
Dvakrát jsme přerušili kontakt (na můj popud), ale vždy se ozval. Pořád chce být ale jen kamarád. Před týdnem jsme spolu byli v zoo, byl to krásný výlet...a dokonce mě potom držel kolem pasu. Večer co večer si píšeme.
Na jednu stranu si kladu otázku, zda mě jenom nevyužívá...Myslím si ale, že ne. Chová se ke mně opravdu pozorně, je hodný, spolehlivý, milý. Dnes jedeme zase na výlet, nabídl mi to.
Nejdřív jsem "jen" kamarádka být nechtěla, nedovedu si ale představit, že ztratím tak skvělého člověka. To samé napsal i on mě, že mě nechce ztratit. Nevím, co mám dělat...Na jednu stranu si říkám, že nám to třeba vyjde (díky přitažlivosti a díky tomu, že říkal, že ke mně začal cítit něco víc), na druhou ovšem, že se budeme takto scházet, bez ničeho...a mě to bude akorát vysilovat...Před týdnem byl pěkně v depresi kvůli bývalce, přemýšlel úplně zcestně, tak jsem ho z toho dostala...Moc mi pak děkoval. Sám mi nabídl, že když budu něco potřebovat, tak tu pro mě vždy bude. Má silný ochranářský pud, vždycky mě tak "chrání". Mám pocit, že se kolikrát chováme, jako bychom spolu chodili, jen se nedržíme za ruce, nelíbáme (až na ty dvě výjimky).
Šly byste do takového nejistého kamarádství? Nechci, aby se něco nějak zvrtlo...Mám ale pocit, že pokud se dva lidi přitahují, je kamarádství proti přírodě...Co myslíte? Jsem z toho zoufalá 
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Přátelství mezi mužem a ženou. Mám se s ním kamarádit?
Poslat SZCituji andela11: S tím nesouhlasím, že by to měla být samozřejmost. Pokud by to byla samozřejmost, nežijeme ve světě "holkařů (jemně řečeno), lhářů, manipulátorů...Proč se každé druhé manželství rozvádí? Kdyby byla samozřejmost, aby se takto muž choval, nevypadaly by statistiky tak děsive. Naopak si myslím, že je to v dnešní době vzácnost.
Zase to tvoje jednobarevné vidění světa... děláš jako kdyby holky nepodváděly své kluky (mé zkušenosti to jenom potvrzují). Vždycky za to můžou obě strany... prostě jim ten vztah nevyhovuje, ale bojí se cokoliv změnit. Radši v tichosti trpí a kritizují lidi co nežijí podle jejich standardů.
Cituji Mooney: Zase to tvoje jednobarevné vidění světa... děláš jako kdyby holky nepodváděly své kluky (mé zkušenosti to jenom potvrzují). Vždycky za to můžou obě strany... prostě jim ten vztah nevyhovuje, ale bojí se cokoliv změnit. Radši v tichosti trpí a kritizují lidi co nežijí podle jejich standardů.
S tím určitě souhlasím. Vztáhla jsem to jen na chlapy, protože jsem se bavila o chování kluka, se kterým jsem se scházela. Samozřejmě že to samé lze říct o ženách, nejsou o nic lepší než muži. Stejně tak si myslím, že není samozřejmostí, aby byla žena milá a příjemná stejně tak jako milý a pozorný muž.
Cituji Zuziik: v tomhle věku jich ještě pár "normálních" volných potkáš.
V jakémkoliv 
Akorát je potřeba mít rozum v hlavě a ne v kalhotkách a nebrat řadem vše, co se namane 
Cituji dadabus: rozum v hlavě a ne v kalhotkách
To slyším prvně, díky za pobavení
Cituji andela11: Protože si myslel (naivně), že se zamiluje a na bývalku zapomene...když zjistil, že to tak lehký nebude, všechny účty zrušil.
No tak podle mě každý člověk ví, že se hned nezamiluje. Prostě si chtěl najít někoho, kdo ho bude po tu dobu utěšovat a to se mu tak nějak povedlo.
Cituji EleanorWoods: No tak podle mě každý člověk ví, že se hned nezamiluje. Prostě si chtěl najít někoho, kdo ho bude po tu dobu utěšovat a to se mu tak nějak povedlo.
Těžko říct. Je pravda, že ho znám krátkou dobu na to, abych mohla s jistotou říct, že to myslel tak, jak mi řekl.
Pokud vůbec uvažuješ tak, jak uvažuješ - tedy že se ti líbil a přemýšlela si nad možností vztahu...tak se na to vyprdni 
Přátelství mezi dvojicí, ve které někdo cítí něco víc není nikdy opravdové. A tak nějak z tvého příspěvku nemůžu nevycítit, že mi přijde, že bys stejně jen čekala, až se ti dva rozejdou a pak bys nááhodou byla po ruce jako utěšitelka to nedělá dobrotu..a nemyslím to zle, jen mi to tak přijde, i když to nemusí být pravda já bych do toho prostě nešla....
