Založení rodiny po pár měsících

Znáte se 3 měsíce což o to, to je v pohodě , ale dítě bych si rozhodně nepořizovala s někým s kým se prakticky neznám a jediný důvod který mě k pořízení dítěte vede je obávaná neplodnost .

To, že bys měla být úplně neplodná v budoucnosti potvrzeno na 100% nemáš, pouze to , že by bylo vhodné počít co nejdříve což je velký rozdíl , takže plašíš zcela zbytečně. Ale pokud přemýšlíš stylem , že radši si dítě pořídit za každou cenu jen proto, abys ho měla tak směle do toho Mě tohle uvažování přijde dost uhozené . Ale tak co přinejhorším budeš další svobodná matka.

známá si taky rychle pořídila miminko, protože měla strach, že nebude moci mít děti... nevydrželo to a teď lituje, s kým si to vůbec dítě pořídila... ze zákona má otec na dítě právo, musí mu ho půjčovat, malá k němu ani kolikrát nechce, jsou scény, občas se vrací v dost divném stavu atd atd.
Takže bych řekla ,že je také důležité toho druhého znát, než si s ním dítě pořídím...

Tak na to bych asi neměla žaludek...

Asi tak.

a kdo to na vlastní kůži nezažil tu bezmocnost, celý víkend se klepat v jakém stavu se mu malé dítko vrátí...ať je rád že nezažil

No a taky může být svěřeno jemu, sice se to moc nestává, ale nikdy nevíš.

U nás to skončilo, když jsem se s ním ocitla v jednom bytě Do té doby ( = rok ) jsem ani netušila, s kým mám tu čest. Asi proto, že jsme spolu nebydleli a tudíž jsme společné chvíle buď propařili nebo .... víš co. To se ten druhý člověk velice špatně poznává, když jde všechno jen hladce a bez problémů, které pak to spolužití přináší .... Kdybych s ním tehdy ještě nedejbože měla mít děcko, tak bych si doopravdy pomohla.

No, tak jsem si pročetla Tvoje příspěvky tady, a zběžně projela i Tvoje předchozí deníčky, a nezlob se na mě, ale podle mě ses upnula na představu rodiny protože ,,buď teď a nebo nikdy a just!", v jednom z minulých deníčku jsi zmiňovala nepřímý tlak okolí, kamarádky se vdávají nebo zabřezly a Ty nic a hle, najednou se objeví chlap, kterej projeví zájem zakládat rodinu (tak se ptám, co to je za chlapa, který se do toho tak hrne, nemá náhodou on taky pocit, že mu ujíždí vlak? Nejses náhodou tak taky nějaká nouzovka?) a hurá, máš splněnou životní normu, klapky na očích, rozum nerozum, bude svatba a dítě a hotovo, budu jako kamosky.
Jenže udělat si dítě jen tak s někým podle mě není vůbec dobrej nápad, už jen to, že jsi prohlásila 4-5 dní je totéž co žít spolu, mi připadá jakože docela nemáš šajn- ne, fakt to není totéž, já trávila s drahým každé odpoledne a večer a 5x týdne jsem u něj přespávala a až poté, co jsme spolu začali regulérně žít, jsem pochopila co to sakra je zač, teda- zůstali jsme spolu ale byl (a je) to občas boj a fakticky hodně jsme se poznali až po společném bydlení. Poznala jsem jeho naprosté zápory, lezení na nervy, nemožnost ,,zdrhnout" atd. Věci, které nepoznáš, dokud spolu regulérně nežijete. Tak si představ, necháš se v prosinci nastouchnout, po novém roce se sestehujete, týden si užíváš a pak náhodou zjistíš, že rád doma přechovává mrtvoly/pořádá animal hardcore orgie/rád si čichá k sousedovým tangam (whatever, lidí se rozešli kvůli větším drobnostem) a co teď? Ses těhotná, v novým bytě, s příjmením, které Ti najednou připadá odporné a v břiše je potomek takového střeva.

Holka po třech měsících nemůžeš někoho totálně poznat aby sis byla jistá, že je to on, a mít dítě jen pro to dítě, mi připadá uhozený. Já raději budu svým potomkům říkat ,,existuješ, protože jsi důkaz lásky s tatínkem,, než ,,existuješ protože doktoři na mě dělali bububu že mi v tu chvíli bylo úplně jedno s kým to vlastně vznikneš".

Neříkám, že vám to vyjít nemůže, třebas zrovna jo, ale osobně dávám větší šanci vztahů, kde byla počáteční zamilovanost, postupně oťukávání, řešení prvních velkých problémů, ustati nějaké té krize a postupně dojití k té jistotě ,,jo tohle je ten, koho chci za otce mého dítěte", než párů, který se "zná" 3 měsíce/půl roku.

Ale jak říkám, z Tvých příspěvku mi připadá, že ses prostě upnula na představu rodiny a nejede vlak, tady jsi chtěla slyšet jen souhlas a happy endy.

Jo a osobní zkušenost znám, holčina byla s klukem čtyři roky, rozešel se s ní, protože se ještě nechtěl hnát do rodinkovani, potkala kluka, a po třech měsících zabřezla na truc bývalému. Ted má dítě rok a tak před měsícem potkala onoho bývalého, kterému navrhla aby si spolu začali nezávazné, za zády otce jejího dítěte, že kterého dělá jen volá, kterej se "o ní a malého postará" .

která by to ale zvládla...

nemusí, musí se jenom jedno.. přítel dítě má, dceru nevídá díky tomu, že matka ji nechce půjčovat.. dítě nechtěl, slečna na něho udělala podraz, přesto by se k malé hlásil a hlásí formou alimentů.. snažil se udržet rodinu dohromady, jenže slečna si našla jinde..
pokud by malou vídal, rozhodně by se nevracela domů v divným stavu.. naopak by o ni bylo dobře postaráno..

po třech letech třeba víš, že je to on, ale může situace, kdy si řekneš, že toho druhýho vlastně neznáš.. i když si člověk myslí, že za ty tři roky ho poznal dostatečně..

Reaguji na ableben:
Přestaň se tady už obhajovat a vyvracet ostatním jejich názor, ostatní vyjadřují, co si myslí - vesměs jim to nepřipadá rozumné, jestli máš jiný názor a rozhodla ses do toho jít, tak proč ne, je to tvé rozhodnutí..
Přeji, aby vám to vyšlo a měli jste zdravé mimi, pokud se tak rozhodneš....

obhajovat se můžu jak chci, stejně jako ostatní můžou sdělit názor jakej chtějí..

pokud se tak rozhodnu, tak děkuju..

Prečo ho nemiluješ? Si si istá že on ťa miluje?
Vraví že ťa miluje lebo chce dieťatko? Alebo chce dieťatko lebo ťa miluje?
A ako vieš že Ty budeš ľúbiť to dieťatko?

Reaguji na Malawiww:

No. Asi takhle. Každý svého štěstí strůjcem. Pokud na dítě máš finančně i bez partnera, máš někoho, kdo se ti o dítě bude starat, tak dejme tomu. Ale osobně odhaduju, že tomu tak není. Pořídit si něco, co je nejdůležitějším rozhodnutím tvého života, s člověkem, o kterém nic nevíš, je fakt nezodpovědné - hlavně vůči dítěti. Neznáš jeho povahu, nevíš, jestli pije, jestli je agresivní, jaké mají zdravotní komplikace, jestli má dluhy, jestli není škrt, jak bude s dítětem pomáhat, jak reaguje v krizi, nevíš nic. A chceš s nim dítě. Což už samo naznačuje, že nejsi ani vzdáleně připravená na mateřství - přemýšlíš impulsivně, sobecky a krátkozrace. Snažíš si kroutit argumenty tak, aby vyhovovaly tomu, co chceš. Nechceš uvažovat logicky. To všechno jsou hrozné předpoklady pro matku.