Ahoj všem, kdo si tohle přečtou. Na úvod prosím, nesuďte mě - ano, udělala jsem věci, které jsem neměla a vím to, ano možná řeším věci, které jsou z objektivního hlediska kraviny, ale je to tak, berte mě takovou, jaká jsem... takže...mám partnera, se kterým spolu budeme tři roky. Když jsme spolu začali chodit, bylo mi 29 a jemu 25.
Před ním jsem měla dva vztahy, které bych považovala za vážné. V jednom z nich, mé první lásce, byl velký a pro mě bolestivý problém nevyřešený vztah mého tehdejšího přítele k jeho expřítelkyni. Byli jsme spolu dva roky a v podstatě celou dobu řešil, jestli mě miluje, nebo ne, což mě ničilo. Teď zpětně nechápu, proč jsem se na něho nevybodla, holt jsem byla blbá...
Začátky s mým současným byly pro mne hodně poznamenané strachem, který vycházel z mého bývalého vztahu, jak jsem popsala výše. Navíc můj současný měl na fb hodně alb a fotek se svou bývalou přítelkyní (byla jeho první), měl je láskyplně nazvané, bohužel nás nefotil a na fb nic nedával. Samozřejmě jsem srovnávala... Jednou jsem mu řekla, že je mi nepříjemné, co má na fb (s veškerou úctou k tomu, že je to jeho věc) a vysvětlila mu proč. On mi na to tenkrát řekl, že se s tím budu muset smířit, prý je to součást jeho minulosti a pryč to nedá. Řekl mi ale, že bývalý vztah má již vyřešen. To, že naše fotky nedělal, nedával nás na fb, nechlubil se námi tak jako bývalým vztahem, to mě velmi mrzelo. Několikrát jsem mu o tom řekla, ale nereagoval. Když jsme byli jednou ve městě odkud přiochází, představil mě kamarádovi jejím jménem. Pak se strašně omouval a vysvětloval to tím, že "to tam má prostě spojené s ní". Od té doby jsem tam hrozně nerada jezdila, jak jsem se tam měla cítit?! Jednou jsem mu vlezla do mobilu, měl tam schované její SMSky - rozešli se asi dva roky předtím. Řekla jsem mu o tom, nezlobil se, smazal je, omlouval se, říkal, že o nich nevěděl - nevěřím tomu... Bylo ještě mnoho podobných drobností, které mi zabránily v tom, abych se do něj zamilovala tak bláznivě, jak bych potřebovala, abych mohla do našeho vztahu jít naplno. Mezi tím jsem neplánovaně otěhotněla, nyní máme dítě a vzali jsme se. Nemyslím si, že jsme se brali kvůli dítěti, alespoň z jeho strany ne. Už dlouho předtím mluvil o svatbě, z informace o mém těhotenství byl nadšený. Já se ale necítím šťastná. Musím dodat, že mi opakovaně říká, že mě miluje, je pozorný, láskyplný, výborný otec, pomáhá mi doma, ale chybí mi tam TO něco, možná to, co mělo vzniknout na začátku. Vadí mi i to, že všechny fotky s ní odstranil až nyní, když jsme manželé a máme dítě, ponižuje mě to. On se za to omlouvá, říká, že kdyby mohl vrátit čas, bylo udělal by vše jinak, že se k tomu dříve nedostal, nevěděl, že tam ještě nějaké jsou, bla bla bla.... Říká, že jsem láska jeho života, že by si moc přál, aby předemnou nikoho neměl. Já však kdybych mohla vrátit čas, rozešla bych se s ním v momentě, kdy odmítl smazat ty fotky na fb s tím, že až si toto srovná, tak uvidíme co dál. Na druhhou stranu si ho velmi vážím. Vím, že bude spolehlivý a dobrý partner, výborný otec, má morální a charakterové vlastnosti, které bych jinde jen těžko hledala, snese mojí povahu myslím, že mě nepodvede, neopustí... Na druhou stranu mi ale chybí pocit, že jsem pro něho žádoucí, vím, že dává přednost před sexem se mnou masturbaci, nepamatuje si skoro žádné naše okamžiky, které by měly být důležité, náš první polibek, první milování. Když jsme u toho, naše společné poprvé bylo naprosto o ničem, prostě jen "zásun". Ví, že je mi to líto a řekli jsme si, že po porodu si udělám naše poprvé znovu a hezké. Malému je osm měsíců a ještě jsme se nemilovali. Já už jsem rezignovala, ponižuje mne, kdybych měla i toto iniciovat já, chtěla bych, aby něco připravil, vymyslel taky on. Strašně mi chybí takový ten pocit, že po mě někdo touží, nemůže se mě nabažit, že když máme hlídání a čas na sebe, tak chce mě, chce se milovat, třeba mě vezme do hotelu, zajistí prázdný byt kamaráda, že na to prostě myslí ... on mě chtěl vzít na procházku nebo do muzea voskových figurín... Není na tom nic zlého, ale taky mi příjde tak trochu jako ta vosková figurína. Přitom mi pořád povídá, jak jsem krásná, tulí se, objímá, ale víc nic... Musím říct, že jsem zoufalá, přemýšlím, že si najdu milence, ale nechci, taková nejsem, mám ale pocit, že jsem pohřbená zaživa a nemám tušení, jak z toho ven. Nejde jen o sex, cítím i duševní prázdno, jsem na nej někdy zlá i když si to nezaslouží, a on to všechno trpí. A já nechci být, bojím se, že mě opustí. Vůbec nevím, co dál...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Mám doma skvělého chlapa a jsem zoufalá
Cituji Aynur: Já nevím, ale příjde mi, že dokonalost není. že je to jen mýtus z filmů
Ono ne každému připadá dokonalé to, co vidíš prezentováno jako dokonalost v americkém filmu 
A kdyby byl chlap moc "dokonalý", tak bych si asi myslela, že se přetvařuje a říká a dělá to, co chci aby dělal a to by se mi nelíbilo.
Ale je rozdíl, když se neshodnete v názorech na politiku .. třeba 
a když se neshodnete ve frekvenci sexu. Sex se má dělat a ne o něm polemizovat, jestli jo nebo ne a jestli zleva nebo zprava 
Poslat SZ
Galerie obrázků
Cituji Ellenuschka: Mamka mi vždycky řikala, když už jseš s chlapem dlouho a řekneš mu, ať se po práci staví v krámě pro brambory, musíš mít teoreticky záložní řešení, kdyby zapomněl na brambory, ale nesmíš se klepat, jestli vůbec dorazí domu.
Paráda, to si musím zapamatovat pro svou dcerku
K zakladatelce - chápu tě, je to těžké, máš podkopanou důvěru. S tím se ale musíš vyrovnat ty. Říkáš, že jste spolu byli min. rok, než jsi otěhotněla, takže jsi mohla vycouvat. Ale to je teď jedno. Popravdě, mně se doteď stává, že muži řeknu jménem svého bývalého. Je to tím, že jsem s tím bývalým žila ve společné domácnosti téměř 5 let, k tomu je to jméno hodně časté, dokonce tak mého muže osloví někdy někdo i v mé rodině. Naštěstí to muž bere sportovně, ví, že ho miluju. Není to nic, kvůli čemu by musel "plašit". Fotky z bývalých vztahů máme oba, nikdo po nikom nechce, aby se jich zbavoval, je to část našeho života.
Zaměř se na to, že má jinak vlastnosti, které jsou pro tebe hodně důležité. Vypadá to, že v komunikaci u vás problém asi není, ale teď mě tak napadá, chválíš ho? Jinak co se týče sexu po porodu, u nás to bylo tak, že můj muž na mě netlačil, naopak to nechal na mě, takže jsem to byla já, kdo s tím po šestinedělí přišel, už jsem byla nadržená, mimčo spalo, tak jsme na to vlítli. Jo taky mě trochu bylo líto, že to není kdovíjaká romantika, ale chlapi jsou v tomhle natvrdlí a hlavně spíš čekají na náš impulz. Tvoje představa, že tě chlap vezme někam do hotelu mi popravdě teď v tomto věku přijde trochu úsměvná. Taky by se mi to líbilo, ne že ne, jen jsou teď priority trochu jinde, roční dítě, domácnost. Hlídání nemáme, přesto si čas na sex najít dokážeme a užíváme si to, i když to jsou momentálně spíše rychlovky.
Bavili jste se o tom, jak často vám to vyhovuje? Co si třeba ze začátku domluvit určitý den v týdnu?
Ještě mě napadá, co si na chvilku od sebe "odpočinout", můžeš třeba na pár dní odjet na návštěvu k rodičům, ke kamarádce, vyrazit někam do přírody a podívat se na to trochu " s přehledem"?
Cituji LaArdilla: Tvoje představa, že tě chlap vezme někam do hotelu mi popravdě teď v tomto věku přijde trochu úsměvná.
A pročpak a ještě v souvislosti s věkem ? Psala, že hlídání mají zajištěné - nové prostředí dělá divy.
Přečetla jsem to ještě jednou a mám zato, že oba čekáte na impulz toho druhého. Ten, kdo jej udělá, bys měla být tentokrát ty - píšeš, že on i měl chuť si něco začít, ale ty ses odtahovala, tak to asi vzdal. A navíc, možná tě překvalifikoval z "milenky" na "matku svých dětí" , to se prý taky stává ( nebyl u porodu ? ) . Když on měl snahu tě pozvat do muzea, tak jsi měla jít a příště na revanš pozvat ty jej na nějaký "romantický" (čti : erotický ) víkend
Jestli chceš zachránit manželství a rodinu, musíš se přestat šťourat v minulosti a zkusit to s ním znova. Chápu tvé pocity, sama si neumím představit, že by po mě manžel nevyjíždel a to jsme spolu přes 10 let! Jenže spolehliví chlapi a dobří otcové se na ulici neválejí, takže když se rozvedeš a najdeš si nějakého vášnivého nabíječe, tak budeš mít zase problémy jinde, věř mi, takový je život
Myslím, že tady pár takových témat o nedostatku sexu v partnerství už je, ale ideální řešení ještě nikdo nevymyslel 
Problém je, jak píší holky, i v tvém sebevědomí, protože potřebuješ někoho, aby tě ujišťoval v tom, že jsi krásná, žádoucí a sexy a to tvůj manžel, bohužel, nedělá..
Z toho, co píšeš, jsem pochopila, že manžel se snaží, jen ten sex vám vázne. On možná opravdu neví, za co tě má momentálně považovat, jestli jsi manželka, matka nebo milenka.. pokud je to tak, že prostě nemá potřebu sexu, i takové případy už jsme tu řešily , tak s tím asi nic nenaděláš a máš v podstatě 3 možnosti:
1. smířit se s tím a dolovat z něj aspoň občasný fyzický kontakt
2. zůstat s ním a najít si milence, který ti bude dokazovat, jak jsi úžasná a sexy
3. rozvést se a najít si partnera, který ti bude dokazovat, jak jsi úžasná a sexy
Každá z těch alternativ ti přinese nějaký problém, takže jde zkrátka o to, co vlastně v životě chceš
Cituji dadabus: A pročpak a ještě v souvislosti s věkem ?
Já si to dokážu představit, až nám mrně trochu odroste, ale je fakt, že u nás problém v tomto ohledu není a máme také společné "zajímavé" zážitky z dob za svobodna. Jako pokud u nich sex pořádně nefungoval už předtím, tak takovými to představami si to akorát tazatelka dělá těžší, když ví, že ten její na to moc není. Tady je třeba začít od začátku.
Jinak to vidím jako ty, ted by měla dát ten impulz zakladatelka.
méně než
10 příspěvků
Reaguji na LaArdilla: Jj, já rozumově beru, že máte všichni pravdu a že bych měla teď tedy něco udělat já, jenže když si to předsatvím, tak z toho nemám pražádnou radost, žádný hezký pocit, žádné těšení, to všechno je fuč. Rozumově by to šlo, ale pocity nejsou. Tak nevím, jestli to mám lámat přes koleno... Prostě bych potřebovala, aby začal on a bylo to něco extra, asi naivní, vím...
Reaguji na Aynur: tak mu to řekni že chceš aby začal on... on taky může klidně čekat až začneš ty, když ho x-krát odmítneš
Holky k tomu hotelu, my jsme nedávno byli na romantickym víkendu. K romantickýmu víkendu patřily i romantický večeře. Takže po 3 chodech jsme se odfuněli na pokoj, trávili a čuměli na kriminálky v tv. Pích byl paradoxně až po návratu 😊 tak na přehršel romantiky taky pozor 😊
méně než
10 příspěvků
Reaguji na Aynur: no tak máš buď natvrdlýho chlapa nebo si mu to neřekla dost jasně
Cherry: ale tak když mu to řekne, načež on teda bude vyvíjet iniciativu a na to konto ho ona pošle do háje, jelikož je to řečíno a jestě z její iniciativy a ne spontánně, tak to je pak těžký a nikam nevedoucí, to bych na místě toho chlapa taky nevěděla coby.
Reaguji na Ellenuschka: No jasně, ale v tom případě nesmí čekat na to až on zase znova začne... ale musí to vzít do svých rukou... a to ona zase nechce... a budou se v tom plácat znova a znova dokola...
ve vztahu, ani v manželství snad není nic špatnýho když si začne ženská.... když prostě chci, tak to zkusím buď z toho něco bude nebo ne... navíc by ho měla znát tak dobře, aby věděla čím ho nabudit... 
Reaguji na Aynur: promiň, ale jestli je to takto, tak já ale opravdu vidím problém v tobě, nechceš začínat, vlastně tě to ani neláká bla bla bla a přitom jak to tady píšeš, největší problém ve vašem vztahu je sex...trochu mi to přijde, že nevíš, co chceš ale nebudeš spokojená dokud to nedostaneš...
tak objednej romantický víkend nebo alespoň večeři se přespáním na nějakém romantickém místě nebo třeba klidně někde sportovně na horách, podle toho co máte rádi, neber to v první řadě jako sexuální příležitost, ale jako příležitost k odreagování a zkuste to takto, třeba to v cizím prostředí bude lepší...objednat hotel na víkend snad není pro tebe problém ne?
další co mě napadlo, zajdi si k psychologovi, protože ono se během porodu, resp. mateřství mohlo taky trochu něco přepnout v hlavě tobě...navíc jsi ovlivněná hormony atp. ne každý je po šesti týdnech "v pohodě"...
a pro tuto chvíli poslední co mě napadá když k tomu máš očividnou nechuť tak se přestaň tak rýpat v tom, že máte problém v sexu, ono to pak možná půjde samo lépe, nebo můžeš taky přehodnotit své priority, abys zjistila, že lepší hodný věrný manžel, který tě má rád, než super vášnivý "nabíječ", který o tebe ani dítě vlastně nestojí, popravdě většina kamarádek poslední dobou řeší spíše opačné problémy, že si je přítel nechce vzít, nechce dítě, prohání každou sukni atp....neříkám, že sex je úplně nedůležitý ve vztahu, ale svým způsobem si važ toho co máš doma...a na rovinu si řekni co je pro tebe důležitější, každý to můžeme mít jinak, ale princ na bílém koni na 99% neexistuje
nebo si buď dál krásně naivní, že on tě jednoho dne unese a rozdá si to s tebou na kapotě auta, ale to se asi nestane a s vaším vztahem to bude čím dál tím horší...
