Upřímně, dalo se to logicky čekat, když jsem mu umožnila si se mnou každý den psát, skoro každý den se vidět. Já to ale dělala jen kvůli tomu, že se mi s ním dobře povídalo, měli jsme hodně společného, trávit čas mě s ním prostě bavilo, zevnějškem hezký chlap, na rovinu řeknu, že také spolu spíme. Takových podobných vztahů mám kolem sebe více, jen ten kontakt není nutně každý den. Odsuďte si mě za tohle jak chcete, ale prostě a jednoduše, singl život si strašně moc užívám, miluji ho a tak také on je pro mě jeden z mnoha super chlapů, které jsem poznala.
Samozřejmě on o tom, co jsem teď výše popsala neví. Nicméně, včera se mě poprvé zeptal na to, jak to s námi dvěma beru a tak, však to znáte. Vzápětí mi řekl jak to má on, tedy nic co bych nečekala - bere to vážně, má mě rád, chce udělat vše pro to, aby z toho něco bylo dál. Naštěstí se ptal virtuálně ve zprávě, tak jsem toho využila a řekla mu, že mu to chci říct osobně, že takové věci se řeší jen osobně, tedy jsem získala čas na to si promyslet, co mu řeknu.
A vás baby tedy teď prosím o radu, co říct? Je to vážně super chlap, super povaha, pozorný, jde vidět, že si mě hodně váží a opravdu mě má rád (jestli teda né dokonce zamilovaný). Mně se s ním tráví dobře čas, nic bych z toho co bylo doposud neměnila. Jenže prostě vztah nechci, cítím, že nic jiného v tom asi ani není. Jenže jak mu to říci, aby se to touto pravdou nepokazilo? Opravdu nechci, aby se tím pádem něco změnilo, nebo úplně přetrhlo.
Možná mi napíšete, ať to prostě řeknu na rovinu, tak jak to píšu zde, jenže on je hrozná citlivka, o to je to těžší, protože si všechno hrozně bere k srdci a já bych asi neunesla, kdybych tak hodnému člověku ublížila, on si to vůbec nezaslouží... už jen tím, jaký je nebo co pro mě všechno dělá. Ale co jiného říci?
Díky za všechny rady, odpovědi, nebo třeba i jen názory!