Jak najít sama sebe

Nenapsala jsi, jestli studuješ, nebo už pracuješ? Jediná možnost je asi se odstěhovat, aby sis mohla u sebe doma dělat, co chceš, když s někým bydlíš, vždy se musí dělat kompromisy... I když tvůj bratr asi kompromisy odmítá, já bych si to ale líbit nenechala sama mám staršího bráchu a nikdy jsem se nenechala utlačovat, naopak, prosazovala jsem si svou, dost jsme se i hádali, protože já nechtěla být ta malá, co ho musí poslouchat. Ale teď máme vztah, myslím si, celkem v pohodě, i když on má taky zvláštní povahu a mě hrozně rozčiluje způsob jeho myšlení, jen se furt lituje, ale nehodlá s tím nic dělat... Ale to je na jinou diskuzi
Každopádně, to ani nevíš, co by tě bavilo? Nemáš žádný koníček? Máš ráda zvířata? Hudbu? Umění? Tanec? Cokoliv, čeho by ses mohla chytit a věnovat se tomu pravidelně... Neříkej, že neexistuje nic, co tě baví Já byla celý život blázen do koní a přála si jezdit, ale nějak mi to pořád nevycházelo a až teď, v 21 letech, jsem se této zálibě konečně začala naplno věnovat, učit se jezdit, pravidelně k nim docházet... Nikdy není pozdě, jen je třeba zjistit, co máš ráda

Momentálně studuji ne výšce, jsem ve druháku. Jinak dřív jsem se snažila prosadit si u bráchy svůj názor, jenže s ním je to těžký. Když dojde k hádce, tak brácha prostě zvýší hlas a mluví si furt to svoje pořád dokola a zdá se mi, že mě ani moc neposlouchá, protože některé jeho argumenty jsou nesmyslné. Dříve jsem se nad tím strašně nervovala, až mi pak bylo zle. Ale teď vždycky zkouším, jestli ,,nezmoudřel,, a nedá se s ním normálně bavit, jenže výsledek pořád stejný. Takže už to pomalu vzdávám, protože jsem došla k názoru, že se s ním bavit nemá cenu. Je totiž strašně tvrdohlavý a vždy si dokáže prosadit svou a to i v případě, že se baví s rodiči. Nejvíc mě štve, že místo toho, aby třeba přiznal chybu a omluvil se, mi říká, že jsem blbá a uráží mě. Sice mě to nesmírně štve, že se s ním nedá normálně bavit, ale prostě to nejde. Takže asi tak je to přesné . Co se týče mých zájmů. Zajímám se hodně o hudbu. Ráda poslouchám starší rockové skupiny typu Bon Jovi atd. A taky si někdy zpívám. Osobně si myslím, že se můj zpěv dá poslouchat a můj hlas zní normálně. Ale brácha si myslí, že zpívat neumím (což mě u něj nepřekvapuje, nikdy mě totiž nedokázal za nic pochválit) a naši si myslí, že zpívám normálně, a mám obyčejný hlas. Chtěla bych se zpěvu věnovat. dokonce mamka mi řekla, že to mám zkusit, sice né do showbiznisu ale třeba zpívat na zábavách atd. Já bych chtěla, ale bojím se toho. Taky bych se chtěla naučit hrát na kytaru, jenže kvůli školy na to nemám moc času. A když jsem třeba chtěla něco zkusit, najít si nějaký koníček. tak naši se na mě podívají a řeknou, že to jsou plány. (myšleno ironicky). tak nevím.

Nojo, on za to brácha třeba taky tak úplně nemůže. Máš asi problém i s tím, že svaluješ vinu za své problémy na lidi kolem sebe (např. "kdyby se ke mě brácha dřív tak nechoval, byla bych dneska jiný člověk") - já to dělám taky a je to špatně, musíš se prostě smířit s tím, že teď jsi taková, jaká jsi a je už celkem jedno, jestli by to bylo jinak, kdyby se někdo k tobě jinak choval - to je právě taky to, že (jak píšeš) jsi orientovaná na minulost. Myslím, že nad svým současným stavem uvažuješ ze špatného hlediska.
Přijmi to, jaká jsi, jako svůj výchozí stav, na kterém můžeš pracovat. Je zbytečné hledat viníka. Možná tě pak i podvědomě bratr štve právě kvůli tomu.
Koníčky si pořád najít můžeš. Já si je taky začala hledat až po dvacítce. A to samé s oblečením a názory. Ale nenech se zmýlit, většina lidí má taky odněkud převzaté cizí názory - z časopisů, od přátel, rodiny,... ale chce to se o věci víc zajímat a znát těch názorů víc a pak se třeba k něčemu přiklonit

Stále nechápu, co tak strašné ti brácha udělal, že tě to poznačilo na celý život? Nějak tě týral (psychicky nebo fyzicky), zneužíval...? To, že je introvert je jeho věc, nejspíš mu to tak vyhovuje a není na tom nic špatné. Jestli ho viníš za to, že ty jsi taky - sama píšeš, že nemáš vlastní názor, možná si to chování od něj převzala, ale to rozhodně není jeho vina. Nebo ses prostě narodila s takovou povahou.

mám z toho akorát tak deprese, jsem podrážděná , nervozní, arogantní a lezu všem v rodině na nervy
Tak to by nebylo na škodu zamyslet se i nad sebou a nehledat pořád nějaké výmluvy.

Snaž se být samostatnější, neběž za vším za mamkou, nájdi si koníčky, kamarády... Sama musíš vědět, co tě baví, při čem se cítiš dobře.

Tak především kvůli tomu troubovi nekuř měla by ses naučit se mu prostě postavit a vyřvat si svoje. On by ten mládenec možná koukal, kdyby ses pořádně rozparádila. Je asi zvyklej, že ustoupíš, asi není těžký tě odradit a udupat. Tak se nedej, jdi do něj až půjde o něco v čem si jsi jistá v kramflecích. Na urážení ségry má koule, to je fakt borec. Já si teda taky myslim, že se lidi hledaj až po dvacítce. Jestli tě to k něčemu táhne, tak to běž zkusit. Mě taky rodiče vždycky ze všeho zrazovali, doteď je mi to líto, člověka to ovlivní a ne že ne, jenže se z toho musíš vymanit, teď už jsi velká holka, tak přichází tvůj čas. Neříkej mi, že bys nenašla čas na kytaru. Máš nějakou brigádu? To je podle mě slušnej a ještě placenej únik, kde můžeš poznat dobrý lidi... musíš to prostě zkoušet.

moje řeč, když jsem byla malá, brácha to na mě taky občas zkoušel s tím, že "on je starší a já ho musím poslouchat", no tak jsem mu to tedy pořádně "vysvětlila" (vyřvala ) dost jsme se jako malí hádali, já jsem dost cholerická a on taky není zrovna kliďas, takže kolikrát nebylo daleko od toho, abych ho vyliskala a rodiče byli chvílemi na nervy, ale zároveň, mimo ty hádky, jsme si užili i super dětství a rádi na to vzpomínáme... Prostě jsem si od něj nenechala šlapat na hlavu a on brzy pochopil, že si nemá vyskakovat

To znám, hold se nesmíš ohlížet, co ti na tvé plány říkají rodiče a najít si koníček, který tě bude bavit, neptat se ostatních na názor zas na druhou stranu, pokud nemáš třeba ani žádnou brigádu a jsi na rodičích finančně závislá, asi je do svých plánů budeš muset zapojit, prostě je přesvědčit, že např. hraní na kytaru je něco, co si opravdu moc přeješ dělat a dělalo by ti to radost

ale prosím ťa tvoj brat za to určite nemôže že máš problém komunikovať vo väčších kolektívoch ... môj brat je tiež introvert, ale to neznamená že aj ja som myslím si, že je tak nejak normálne že súrodenci nemajú vždy rovnaké názory a môj brat si tiež vždy presadzuje svoje, ale tak ja sa zas nedám a vždy sa pohádame, keď sme boli malí dokonca sme sa aj mlátili ale kvôli tomu si nemyslím že máme nejaký zlý vzťah ... ta hádka síce nikdy nikam nevedie a koľkokrát už radšej mávnem rukou keď sa mi nechce zjapať naňho pol hodiny bez výsledku , pretože je strašne tvrdohlavý a keď si niečo zaumieni nikto ho nedonúti urobiť opak takže zbytočne sa rozčuľovať ... napriek tomu si myslím, že by si sa mala naučíť presadzovať svoj názor najprv pred bratom, potom ti to možno pôjde ľahšie aj v kolektíve ... ja tiež nemám rada veľké skupiny, ak tých ľudí nepoznám ... vtedy som tiež strašne neistá ale na tom sa dá pracovať, už je to oveľa lepšie ako v minulosti ... chce to len tréning prekonať tie počiatočné obavy, začat s niekým rozhovor a niekto sa už možno pridá a pár takýchto rozhovorov a nabudúce to už bude ľahšie ... a s tou gitarou je to super nápad, spoznáš nových ľudí s rovnakými záujmami a to je vždy o čom hovoriť