Jaké situace musíte trpět v práci?

Režim práce je tu naprosto nepochopitelný, složitý, dělají se chyby, věci navíc, absolutně se nestíhá...k tomu atmosféra a přístup kolegyň..
V každém novém zaměstnání je nějaký postup práce pro nového člověka"nepochopitelný ". Vždycky můžeš inovovat a přizpůsobit si ji v rámci nastavených postupů tak jak bude vyhovovat tobě. Věci navíc se asi dělají všude , s tím se musíš smířit.

No... kolektiv ryze ženský je bohužel tak trošku vždy slepičí dvorek a jedna velká zášť , ale nemusí to být vždy pravidlem. Snaž se být milá , nebuď popudlivá , první dojem může být jen zdání.
Pokud tě práce nenaplňuje, tak si hledej něco co tě bude více uspokojovat. Nemusíš mít špatné pocity z reakce jak kdo přijme tvoji výpověď. Zrušit PP ve zkušební době můžes kdykoliv a důvody nemusíš uvádět. Myslím, že jsi ještě příliš vystresovaná z nových věcí , zkus tomu dát šanci a pokud i přesto budeš mít pocit , že to není to pravé ořechové odejít můžeš vždy.

A má ta práce alespoň nějaká pozitiva? Pokud na tom něco pozitivního najdeš, zkusila bych vydržet (a během toho se poohlížet po něčem lepším).

K tvé otázce - mě třeba v práci štve, že je tam pár lidí, kteří jsou sice profesně nepostradatelní, ale lidsky naprosto příšerní. A že s nimi prostě musím vycházet, ať se mi to líbí nebo ne. Taky mě štve, že součástí mé práce jsou i "úkony pro cvičenou opici" a to si vždycky říkám, že kvůli tomu jsem nemusela studovat A taky nijaký vyhlídky na postup, takže vlastně žádná perspektiva. Pozitivní jsou na tom peníze, nějaký další benefity, pár fajn kolegyň a hlavně to, že to tam celkem rychle utíká.

Ještě mě taky mě štve, že jsem upadla do takovýho stereotypu - chodím denně do práce, do který se netěším, ale nějak to tam přežiju, uteče to a za chvilku je víkend, kterej taky rychle uteče a celý to jede na novo. Od té doby, co pracuju 40 h týdně, mi život hrozně utíká. A cítím se tak "Comfortably Numb".Taky by mě zajímalo, jestli to tak má každý, nebo někdo chodí do práce, do níž se opravdu těší a naplňuje ho?

Já dělala barmanku v herně, kdybych Ti tady vyprávěla o situacích v práci...

Jo to mám úplně stejný jako ty! Pracuji chvilku, mám jen ranní na 8 hodin, za dopravu nic neutratím, kolegyně v pohodě a plat pro začátek taky celkem dobrý, takže si na nic nemůžu stěžovat...až na to, že ta práce mě nebaví, nemám se tam na co těšit a většinou mě to tam ani moc neutíká. Ale nějak to tam přežiju, najednou je konec týdne, pak víkend, kterej je mega rychlej a zas znova. Pořád dokola a letí to teda šíleně, hlavně po práci Tak snad jsem tě aspoň uklidnila, že v tom nejsi sama
Ale fakt bych ráda jednou našla zaměstnání, do kterýho se budu tak těšit, že ho ani nebudu brát za "práci", ale jako týdenní volno...to musí být boží

Jooo holky, mám úplně stejný pocity, práce kupa, takže z ní svěží neodcházím, volnýho času málo. Povedlo se mi nadchnout pro tu práci, byla jsem ochotná nabírat si další aktivity a zodpovědnost ale že by to někdo ocenil i finančně to ne..

Já mám po VŠ svou první práci. Nejdříve jsem byla nadšená, šéf toho napovídal u pohovoru . No iluze zmizely, ve firmě je strašný chaos. Nefunguje to prostě už od managementu a sype se to dolů.. O důležitých věcech se rozhoduje na poslední chvíli a my pracovníci pak máme frmol.. Dělám kancelářskou (administrativní) práci, když vše, co potřebuji udělat za daný den stíhám, tak chci jít po 8 hod směně domů, ale šéfovi se nějak nepozdává, že končím už v 15 hod, takže mě třeba schválně zdrží, přidá nesmyslnou práci (třeba úklid ve skladu apod. - a asi bych měla dodat, že přesčasy mi nehradí). Snažím se tam vydržet, už kvůli tomu, že je to má první práce a potřebuji získat praxi a sehnat práci byl docela oříšek. Ráno se vždy děsím s jakou náladou šéf přijede .

Reaguji na ChoccoShake: jako bys mluvila za mě ..mám to samé..