Je to na rozchod?

Já Tě s dovolením opravím - miluju ho z celýho zvyku. Ne srdce. Sorry.

Také mi to přijde jen o zvyku a že váš vztah je jak ze setrvačnosti, a pokud už si tohle v sobě řešíš dva roky, tak to mi přijde dlouhá doba. To bych se na tvém místě utrápila a nevydržela to takovou dobu s takovými myšlenkami. A mluvila jsi s ním na toto téma? Že jsou věci, pro tebe zásadní věci, které ti chybí, vadí nebo bys na nich chtěla společně zapracovat? A jestli ano, vyjádřil se ti k tomu?

Všechno ostatní, co nemáte společného, by za jiných okolností šlo nějak překonat. Společné záliby jsou sice moc fajn, ale kvalitní vztah může být i bez nich. Mám ale takový názor, že když s tebou chlap (mladý, zdravý) nechce spát, tak tě prostě nemiluje a, promiň, nejspíš ho nepřitahuješ. Sice je pravda, že vztah se časem z té vášnivé fáze posouvá do jiné roviny, ale aby sis v 28 připadala jako kamarádka, tak to opravdu normální není. Brát se evidentně ani jeden nechcete, to byste s odlišnými názory debatovali a třeba se i trochu hádali, ale plánovali byste a zařizovali...
Takže za mě ano, tohle je na rozchod.

Tomuhle se říká "přechozený vztah"

Teď navíc má novou práci a je z něj totální workoholik. Práci si úplně zamiloval - asi se spolu nudíte ne? Kdyby tě neměl rád, je večer u milenky a ne v práci....musíte dodat vztahu trochu drajvu, vzrůša...popisuješ to jak dlouholeté manželství pře důchodem....na to máte ještě čas, čeká vás toho ještě hodně...promluvte si, co bys ráda, co by on rád a trochu života do toho úmírání A najdi si sama nějakého koníčka

pěkná blbost, ne každej chlap je prostě na sex, stejně jako každá ženská neni. To je ten stereotyp, že každej chlap mysli na sex 24 hodin denně a může kdykoliv. A přitom jsou chlapi, kterejm to jednou za měsíc stačí, to nemá co dělat s tím, jestli jí miluje nebo jestli ho přitahuje.

Když si to tak čtu, to je jako kdybych psala já s malými vyjímkami. Nedávno mě přítel postavil před hotovou věc, že už nechce mít sex/náboženství/..a já jsem vždycky byla taková, že jsem ho dobíjela a teď mi to hodně chybí. Ale dá se s tím žít, i když to je těžké .Ale také jsem měla stejné myšlenky jako ty..že je to takové makové... Já si nemyslím, jak píšou ostatní holky, že by tě už nemiloval..proč by pak byl s tebou? Jste ještě mladí a máte šanci si najít další a další. Jak píše farrah ...musíte dodat vztahu trochu šťávy. Já teď o náš vztah bojuji zuby nehty..snažím se, jsem iniciativní... včera jsme se rozhodli, že pojedeme na výlet a zítra jedeme. Snažíme si život užívat a dát mu tu správnou šťávu..být tebou tak teď zabojuji, trochu se víc snažím, mluvím s přítelem a bude zase všechno fajn.

Jestli o ten vztah stojíš, jestli stojíš o něj, je spousta způsobů, jak ho zachránit. Takových činností, sportů, her, zkus vymyslet něco, na co se chytnete oba

Ale popravdě, já trochu pochybuju, jestli o něj opravdu stojíš. Tenhle deníček mi připadá hodně podobný spoustě ostatních - nemáme společné koníčky, nechce se mnou spát, známí nechápou, proč jsme spolu, možná si mě vůbec nechce vzít a ani já jeho, ale jinak ho strašně miluju a on mě.. Možná jsem to napsala ošklivě, ale zkus se nad tím zamyslet Pokud se tak moc milujete, tak by měla jít určitě alespoň jedna věc, co se Ti nelíbí překonat. A trápit se dva roky? Jeho nezměníš a už jsi měla dost času na to, aby jsi zvážila pro a proti

Hm ... to je sice fajn, ale proč by měla pořád něco dělat ona ? Bojovat, přesvědčovat, přemlouvat, snažit se, vymýšlet, svádět, dodávat vzrůšo, tahat od počítače, ... uf.
Můj přítel taky není žádný můj stoprocentní odraz v zrcadle, máme pár odlišných náhledů na svět i na trávení volného času. Ale přece pokud dva lidi jsou spolu a ne jen vedle sebe, tak to není tak velký problém, aby kvůli toho krachoval vztah. Důležité je vážit si jeden druhého, nechat druhému dost prostoru a především mít radost z radosti toho druhého navzájem ( a pořád neřešit, kolik co stojí ) . Což se mi zdá, že ve vašem případě (a spoustě podobných ) je na nule a nesoulad v sexu ( = to, že jeden nemá potřebu s druhým spát, ať už to zdůvodní jakkoliv ) je jen další důsledek toho. Navíc, spousta chlapů je dnes líných a zhýčkaných přesně tím, co popisuji na začátku

Oba jsme protikladem toho druhého a každý kdo nás pozná zvlášť nechápe,
Protiklady se přeci přitahují jen se možná v dlouhodobém soužití těžce smiřují.

A mě prostě strašně vadí že skoro vůbec nejsme spolu a když jsme spolu jsme spíš vedle sebe, potkáme se doma na večeři, kterou dělám já zatímco on pracuje a pak dem spát a furt dokola. Volnej čas chcem trávit každej jinak
To asi nebude tím, že jste každý jiný , spíš máte zřejmě jinou potřebu jak trávit volný čas. Možná právě proto, že je Váš vztah jaksi přechozený.Pokud máš pochybnosti nevdávej se , protože až se vdáš život se nezmění budete žít pořád stejně jako doposud jen budete mít papír, budeš stále vařit večeře a čekat na něj a dělat každý vše zvlášť. Změní se to možná až příchodem dítěte , ale určitě ne ve smyslu , že najednou budete dělat všechny věci spolu a bude to lepší.

Zakladatelkjy problém určitě není o vymýšlení společných aktivit kdo chce trávit čas s druhým dělá to rád a dobrovolně bez jakýhkoliv plánovacích aktivit. Tohle prostě na záchranu vztahu nestačí. Každý vztah má prostě nějakou délku "trvanlivosti! někomu to klape 20 let někomu 2 někomu 3 týdny. To je prostě o lidech , můžeš být zamilovaná jak chceš , ale pokud to nenaplňuje všechny tvé aspekty stejně dříve nebo později vztah dojde do fáze kdy člověk začne být nespokojený a vztah postupně vyšumí.

Podle mě je váš vztah úplně v pořádku a ty si jen potřebuješ od partnera odpočinout a pak zapracovat na tom, co spolu podnikáte... Je normální, že se chlap zajímá např. o auta a holka ráda chodí cvičit (nevím, co tě baví), že jeden z partnerů nevyžaduje tolik sex nebo, že se po práci doma jen potkáváte a věnujete se sami sobě... Mě by upřímně vadilo, kdyby mě partner nepodporoval v nové práci a ještě mě po náročném dni (což v nové práci bývá) otravoval společnými aktivitami... Až budete mít děti, bude váš život vypadat úplně jinak a bude důležité, jak se dokáže chovat při každodenních starostech, ne jestli chodí na koncerty... Mimo to znám spoustu holek, které se svými partnery lezou na koncerty kapel, které nikdy neposlouchaly a na které chodí pravidelně tlupa kamarádů - neříkám, že je to tvůj případ, ale krásně to ukazuje na to, že každý by měl mít "něco svého", do čeho by se druhý neměl montovat... A uvědom si, že váš vztah nebude nikdy pořád růžový, vždycky se najde něco, na něčem se neshodnete a je důležité to řešit a ne utíkat... Takže sednout si a říct "chci toho společně víc podnikat"