Zůstat s někým, i když víte že to není na pořád

Taky nad tím hodně přemýšlím (velká láska, ale taky velký věkový rozdíl).

ten pocit jsem měla už dvakrát a bohužel, zklamala jsem se...lepší je neočekávat to a nechat se překvapit osudem..protože přehnaná očekávání, která se nevyplní, se mění ve zklamání

Já s byvalým přítelem byla 4,5 roku. Tak nějak jsem si časem začala uvědomovat, že to není ono. Ale ze zvyku jsem s ním zůstala. Myslela jsem si, že mě žádná velká láska nečeká, že bych s nim měla už z rozumu zůstat. Časem se to ale zhoršovalo, začalo mi vadit spoustu věcí a například představa, že by mě požadal o ruku ve mě vyvolavala odpor. Rozhodla jsem se přestěhovat do Anglie, kde jsem si navic uvědomila že mi vůbec nechybí. Takže když jsem po 3 měsicích přijela na navštěvu, domluvili jsme se že to ukončíme. A vůbec toho nelituju. Asi po měsíci jsem totiž potkala svojeho nynějšího přítele. Konečně vím, co to je láska. Rozhodně si s ním umím představit budoucnost. Takže pokud už na začatku citite, že to neni to pravé, zbytečně bych to nepřodlužovala. On se do vás totiž zamilovat může a akorát mu ublížite.

Reaguji na Travellinglady: Přesně takto jsem to měla také s bývalým, byla jsem s ním 3 roky, a postupem času to bylo jen ze zvyku. Nakonec jsem byla ráda, že to skončilo

Teď mám sice nového přítele, musím říct že je to o hodně lepší jako před tím, ale zase si tak nějak nedovedu představit, že by to mělo být napořád. Je mi ho občas i líto, když se mě zeptá jestli bych s ním třeba časem bydlela, a já buď neodpovím, nebo říkám ne. :-/

Reaguji na Kristýnka23: To já bych s ním bydlela hned Zrovna jsem 2 týdny v čr a neuveřitelně mi chybi Naštěstí ho za 2 dny uvidím

Tak to by mě taky zajímalo. Protože já měla vztahy, ve kterých jsem si po cca půl roce myslela, že je to ono, dokázala jsem si představit, že bysme spolu žili, vzali se, měli děti, ale po roce, roce a půl, jsem viděla, že by to tak nešlo. Většinou proto, že partner udělal něco, čím se v mých očích znemožnil a já si ho nemohla vážit. V tom vztahu jsem pak zůstala z lítosti (blbost!) a ze zvyku, než mi to začalo přerůstat přes hlavu nebo než se objevil někdo jiný. Za tohle se skoro nesnáším, že jsem to vždycky takhle měla.

A momentálně řeším přesně to, o čem píšeš. Po roce a půl vztahu mám všeho nad hlavu, připadám si vyčerpaná, protože jsem rok podporovala přítele, kterému se nedařilo, ale on je stále negativní, pesimistický, kritický a do toho na sobě vůbec nepracuje (jak fyzicky, tak co se osobnosti týče). Nějak začínám mít pocit, že jsme každý úplně někde jinde a nejhorší na tom je, že když jsem bez něj, je mi líp, když jsem se svojí nejlepší kamarádkou, jsem vyloženě šťastná. On ale bere všechno hrozně vážně, přijde mi, že je na mě závislý a je majetnický. Nevím, co by se stalo, kdybych mu tohle všechno řekla.....

Reaguji na Raji: Já jsem se svým přítelem jen něco málo přes půl roku, a už teď vím, že to na pořád asi nebude. Nedávno jsem se o tom bavila s kamarádkou, která mi řekla že jsem divná, že bych ve svým věku už měla být s přítelem dávno sestěhovaná a podobně...

A to se zrovna teď cítím, že bych se chtěla bavit a užívat si

Reaguji na Kristýnka23: A kolik ti je? 23? Mně je 26 a připadám si daleko živější s větší potřebou svobody, než před pár lety.....

Jj 23, kamarádka z toho byla celá udivená a to je ještě o 2 roky mladší než já

Reaguji na Kristýnka23: Ve 23 letech máš celý život před sebou a na bydlení s přítelem a takové věci dost času, rozhodně po půl roce chození
Nejsem proti, když si dva sednou a v tvém věku se třeba i vezmou, ale z toho, co jsem vypozorovala, si myslím, že je to většinou brzo (samozřejmě až na výjimky).

Tak já jsem zrovna ta výjimka Je mi 24 a už to bude rok, co jsem vdaná za stejně starého manžela. I když my jsme se brali to 7 letech vztahu.. Každý to má jinak.
Odpověď na zakladatelčinu otázku - ne, nezůstávala bych. Proč taky? Zbytečně marnit čas a ve finále i ublížit někomu, jen "ze zvyku" nebo "abych někoho měla", to mi přijde podlé.. Já bych to nenatahovala

Já právě nechápu lidi v mém okolí, všichni jsou pomalu před svatbou a neustále fňukají, jak je ten druhý štve, jak se s ním nudí, že ho už dávno nemilují, že si chtějí najít někoho na zábavu, ale stejně spolu stále jsou a plánují budoucnost

Reaguji na ladycranberry: Tak to gratuluji a přeji hodně štěstí do dalších let. Je pravda, že takové páry svým způsobem obdivuji A stejně tak ty, kteří mají dostatek odvahy, nebýt s někým, koho nemilují...