Ahoj,
ráda bych slyšela radu, jak řešit moji situaci, Vaše názory nebo zpětnou reflexi toho, zda jsem udělala něco špatně.
Nechci, abyste si mysleli, že jsem zlatokopka, ale nepíšu všechny informace, jen vytahuji to hlavní. A potřebuji slyšet názor druhých.
Vídám se tedy s jedním mužem. (27) Mě, (22) jsem studentka, ač donedávna značně pracovně vytížená, takže peníze nebyli problém. Nicméně jsem se ted dostala do situace, kdy zrovna peníze nemám a proto to asi i řeším. Nicméně si takto nepřipadám moc jako žena vedle pořádného muže.
Muž se kterým se vídám není vůbec chudý, takže tím to asi nebude. Dost často i říká, že na penězích nezáleží, že ty budou.
Každopádně, kde je problém. Randíme spolu něco přes měsíc. (Neříkáme tomu vztah, ale vím jistě, že dotyčný by chtěl).
Zve mě na večeře, kafíčka, zoo apod.
Nicméně jsem nebyla doposud zvyklá na některé způsoby.
Měla jsem vztah, kde partner, když mě vzal na večeři apod. tak za mě platil. Po delší době ve vztahu jsem třeba platila nákup, když jsem ho zvala na večeři k sobě atd.
Když jsem byla poprvé na obědě s tímto mužem, tak jsem za sebe zaplatila. Bylo vidět, že byl nervozní, ale ještě dělal hloupé vtipy, asi se to tím snažil zamaskovat. Poté, když jsme třeba šli na večeři, tak to za mě zaplatil, ale tvářil se u toho divně.
Možná, že dělám chybu v tom, že se ho vždycky ptám, zda na to chce přispět nebo aspon vytáhnu peněženku, že budu platit. Ale mě přijde divné, nechat za sebe zaplatit jen tak a ani se nezeptat, nechci, aby to vypadalo jako samozřejmost, že se nechávám od někoho vydržovat. Nicméně se mi zatím nestalo, že by mě nějaký muž za něco nechal zaplatit.
Přijde mi minimálně jako slušnost se optat a poděkovat.
Jsou však situace, kdy třeba jdeme na nákup, normálně bych to neřešila, ale jak jsem již psala, jsem ted opravdu bez peněz. Jdu nakoupit nějaké věci a dotyčný si přihodí do košíku nějaké věci a ani se nezeptá, jestli může nebo jestli na to chci přispět a automaticky očekává, že to zaplatím. Nebo se dohodneme, že půjdeme na zmrzku a pak mi oznámí, že počká v autě ať tam skočím, ale ani se nezmíní, jestli na to mám..
Vím, že se jedná vždy o malé částky, ale přijde mi to nevychované. Nicméně ho znám již déle a vím, že vychovaný je. Spíše mi přijde nervozní.
Řešila jsem to již s kamarádkami a říkají, že dotyčný to nemyslí špatně, ale, že je vidět, že je ze mě značně nervozní a tak když se ho zeptám, jestli na to chce přispět, tak neví, co je správné, na co jsem zvyklá (I mi to říkal, že nikoho takového nepotkal a že poprvé se musel i opít, aby byl schopný mě oslovit) apod.. tak mě to potom nechá zaplatit.
I mi to povídal, že si potřebuje u některých věcí připadat jako chlap, ale že mu nedávám prostor, ale tak může třeba říct, to je dobrý, to je na mě.. Přitom já toužím po tom samém, aby se jako chlap trochu projevil.
Byla třeba situace, kdy jsme šli pro věc do obchodu za 7 kč a ptám se ho, jestli na to chce přispět, podávám mu 5 kč a on by si to klidně vzal. Potom však řekl, že ho za to můžu pozvat na párek v rohlíku (neměla jsem u sebe peníze a musela jsem kupovat párek v rohlíku za 40 kč 
). Vím však, že dotyčný vydělává hodně peněz.
Nebo jsme šli na koktejl, neměla jsem u sebe peníze, tak jsem nechtěla a on že mě zve, po objednání však zjistil, že neberou karty a že on u sebe nemá hotovost, tak jsem to musela zaplatit já.
Nebo plánuje, že na něco půjdeme, ale nemá u sebe hotovost a ví, že se tam jinak než hotově platit nedá nebo jestli mu to nedošlo, nevím.
Nebo jsme byli na večeři s jeho přáteli. Byli tam všicni v párech a při placení platil vždy muž a když došlo na nás, tak onen muž nadiktoval jen to, co měl on a tak jsem to zaplatila za sebe. Což mi nevadí, ale připadala jsem si mezi všema hrozně hloupě.
Vím však, že mě nezneužívá, ale nevím, jestli se dá tohle nějak odnaučit nebo to vždy byla souhra náhod. Nebo jestli asi čekám moc?
Je takový nerozhodný, hodně váhavý. Např. mi sdělil, že jeho bývalý si ničeho nevážili a tak, i když byl už není tak pozorný k ženám. Pak nastala situace, kdy jsme se bavili o kytkách a on mi řekl, že dřív svým ex kytky kupoval, ale že ani nepoděkovaly a tak přestal. Ptal se mě, jestli mám květiny ráda, odpověděla jsem, že ano a neřešila jsem to, nepotřebuju za každou cenu dostat od chlapa kytku. Pak však kupoval květiny pro moji mamku a koupil při té příležitosti květiny i mě. Strašně mě to dojalo a on z toho byl trošku mimo a říkal, že byl strašně překvapený, že mi to udělalo radost, že si přišel hloupě mi ji kupovat. Tak mě napadlo, jestli prostě není takto váhavý u všeho, nicméně nevím, jestli by to byl pak ten správný muž pro mě.
Bohužel tam však působí velká přitažlivost z obou stran a hodně si rozumíme, takže ho nechci kvůli tomu přestat vídat. (ono je toho samozřejmě víc, vytáhla jsem jen nějaký hlavní body)
Nepotřebuji, aby platil i za mě teda, ale aspoň minimálně sám za sebe.
Možná je však chyba, že vůbec čekám, že by měl něco platit, ale nemyslím to vůbec nijak tak, že by mě měl vydržovat, ale jako slušnost. Nepůsobí na mě potom jako chlap nebo jak bych to řekla.
Je mi však hloupé o tom s ním mluvit, když se neznáme zas až tak dlouho, aby to nepůsobilo tak, že mi jde jen o peníze. Ani tady nechci, aby to tak vyznělo. Jen to píšu ve spěchu. Doufám, že chápete, jak to myslím..
Jak to máte vy?
Já jsem se s tímto nikdy nesetkala.. Vždy se mi muži hodně dvořili..
Poslat SZ
Ale hlavně, že to bylo pokaždé "chtěl bych tě vzít na...". A pak jsem se tam vzala sama.
Až na tom budeš lépe, tak ho zas něčím překvapíš.