Ahoj, poté, co z práce odešli lidi, se kterýma jsem si rozuměla, je tam docela dusivá atmosféra, se soustředím výhradně na práci. Snažím se nevnímat okolí víc, než musím. Včera jsem se doslechla, že kolegyně o mě roznáší, že "nic nedělám" a celkově intrikaří, měly jsme společný úkol, ze kterého jsem udělala 2/3 a všimla jsem si, že při odevzdání to udělala tak, aby nebylo poznat, kolik kdo udělal. Používá na mě asi něco jako "cukr a bič", v jednu chvíli vynáší za nějakou prkotinu do nebe a vzápětí se pokouší za něco podobně absurdního setřít, občas jí na to něco řeknu, ona odpoví a celé to nakonec vyzní do trapna, protože z toho okatě vyjde najevo ten záměr.
Když už se bavíme, je "milá", ale spíš hystericky, že něco řekne a začne se hrozně smát, nebo se opět snaží setřít, ale jen, když je tam někdo, kdo by to slyšel. Když se bavím s kolegama, začne práskat do klávesnice nebo hrnkama, že je skoro vylívá. Často mi chodí ukazovat něco na počítači, že se na mě nalepí polovinou těla, párkrát jsem si všimla, že se fakt divně dívá, ze začátku, když jsem šla na wc nebo do kuchyňky, šla taky.. a pak mlčela, nechápu, o co jí jde, čeho se takovým chováním dá dosáhnou. Vím jistě, že jsem jí nic neudělala, konfrontovat ji nevím jestli má smysl, když nic z toho nedělá přímo a snadno by to popřela. Ale co s takovým člověkem, když se mu nedá vyhnout a ignorace možná vede k tomu, že roznáší lži
Poslat SZ
