Rozdílné povahy, občas z toho šílím

Jó, to znám. Ten můj teda nikam neutíká, ale prostě se o tom odmítá bavit. A jelikož jsem často v jiném městě a když nedejbože něco řešíme, tak proste ignoruje. Za to bych zabíjela taky. Když pak nějak oba (já) vychladnem, už se k tomu nikdy nevracíme. A to není ok, protože to mám v sobě nedořešený a hromadí se to. Nový problémy nemáme - spíš furt ten jeden, kerej se asi nikdy nevyřeší

Tak ono je především rozdíl, co se řeší. Pokud má ten jeden chuť "vyrývat" a hádat se o nesmysly typu ne/-zvedlé záchodové prkno nebo k čí mamince se pojede na oběd, tak je úprk velice dobrou volbou , ale asi bych nesnesla, aby partner utíkal od řešení nějakých, třeba i do budoucna důležitějších věcí .... Taky je důležité, jestli uteče až tehdy, když mu hrozí přistání talíře na hlavě, nebo jestli už nesnese ani mírumilovnější polemiku

Hádkou se ještě nikdy nic nevyřešilo. Řešení může přijít až po hádce s chladnou hlavou.

Ano, tohle funguje velmi dobře a myslím, že dělá i správnou věc.
Neznám chlapa který by se rád hádal, Muži, alespoň většinou, chtějí jasná a krátká fakta.... ano/ne, místo tisíce důvodů a křiku.

Absolutně neznám důvody a způsoby, protože jsi o tom nic nenapsala, takže jen dovozuji.... Proč se hádáte? Protože máte na nějakou společnou věc k rozhodnutí jiný názor nebo protože Ty chceš něco řešit a on nemá pocit, že je co řešit?
Znám spoustu žen, které chtějí neustále něco řešit, všechno i sebevětší blbost je důvod k tomu, aby TO "řešili" a rozebírali. Pokud je to tak jednostranné, nedivím se mu a odešla bych taky. I když já bych spíš nasadila úsměv s pohledem - tak se vykecej. Funguje to také.

Pokud máte skutečně co řešit a není to jen Tvá osobní potřeba, tak to se obvykle dělá vzájemným dialogem a ne hádkou.
Hádka může někdy pročistit vzduch, to je fakt, ale stejně tak se v hádce ledasco řekne, co už se nedá vzít zpět. Takže občasná hádka kvůli volovině, proč ne, uvolní se tím napětí, ale jako pravidlo ve vztahu.. nemá hádka co dělat.

odesláno 2x

Většinou se hádáme kvůli různým věcem, nedávno ho naštvalo když jsem naznačila že je líný, hned se urazil převzal si to po svým a nic s ním nehnulo, nebo jindy když jsem byla venku s kamarádem a jemu jsem to neoznámila, tak pak nekomunikoval další 3 dny (absolutně neřekl proč), a já z toho prostě šílím

Chápu že řešení s chladnou hlavou je nejlepší, ale po X dnech stejně nic nevyřešíme, protože to prostě řešit nechce.

Nebylo by lepší říct co a proč místo nějakého naznačování, které ještě může vyznít hůř než dotyčný myslí?
Kromě toho.. usuzuji z toho co tak neurčitě píšeš....Představa, že někdo po mě chce, abych něco udělala a místo toho, aby řekl co po mě chce, na mě začne štěkat a naznačovat, že jsem líná, tak se s ním taky moc bavit nebudu.

To nevím jak mám chápat? Jakože Ti volal nebo jsi přišla domů a pak mu řekla kde jsi a jeho naštvalo, že to nevěděl předem nebo jinak?
Mužský jsou ješitové a to, že se jim jejich děvče baví s někým jiným (mužem) obvykle příliš rádi nemají. Na straně druhé nevidím žádný zvláštní problém v tom, když někam jdeš, říct jo jsem tam a tam s tím a tím. Ovšem je taky fakt jedna věc, zná se i on s tím Tvým kamarádem? Přijde mi vhodnější pokud se znají.

V každém případě, dle mého, píšeš tak obecně, že se dá spíš jen domnívat co a jak.

Reaguji na Veselka10: Když mu to řeknu rovnou a nenaznačuji (a je to něco co nechce slyšet) tak se chová ještě hůř. Neříkám, že musím všechno řešit řvaním, ale ráda bych to řešila aspoň nějak... A to se s ním fakt nedá

Ahoj, mívali jsme stejný problém Je lepší nestartovat na první ješitnou reakci a vychladnout.
Když jsem to řešila tím, že jsem si mlela svou a vylila na něj vše co mi vadí, tak byl ještě naštvaný za to: "cožeto vůbec říkám" a vydržel to i půl týdne Ohledně těch kamarádů, když jsem se nezasekla extrémně dlouho - neřekl nic. Ovšem pokud se mu to zdálo dlouhé - začaly lítat teorie podivného původu, při nichž se mi oči rozrůstaly do gigantických rozměrů.
Většinou pomohlo v klidu si promluvit, kdy jsme oba vyjádřili svou nespokojenost, přiznali si vlastní chyby a pokusili se s tím něco udělat.. ono nechat vztah zamrznout na nějakém bodě je hned, avšak o napravení situace a posunutí dál se musíte postarat oba.

Nejhorší je, že ty věci kvůli kterým se hádáme jsou prkotiny, ale ty následky toho našeho "řešení x neřešení" jsou horší :-/

Včera se mi ho dokonce povedlo po X hodinách rozmluvit

mezi "jižany" kdekdo...
Čeští chlapi problém kolikrát radši chtějí nechat vyhnít (pokud to pro ně není podstatné či se za něco stydí, ale nechtějí to přiznat....).

Jinak u nás je to podobné. Já jsem spíš emotivní, občas cholerik, ale ne každý den.... ovšem když je to něco důležitého (otázka většího obnosu peněz, důvěry...) nebo se nakupí hovadiny, tak prostě bouchnu. Přítel je flegmatik a za tu dobu co jsme spolu, tak se postupně naše reakce na podobné situace mění..... On měl tendence se urážet a nekomunikovat, ale postupně zjistil, že tudy cesta nepovede. Já se postupně učím některé situace víc vydýchat (to rozhodně doporučuji, aby přítel neotupěl a až budeš vyšilovat, aby to nebylo moc často). Neříkám, že vždy úspěšně....
Jednoduchý návod není. Každý vztah má svůj vývoj. Někdy i nechtěně druhému nastavíme zrcadlo atd.....

Např. na uražené mlčení je dobré se taky stáhnout, ale je to těžké. Např. když spolu dva bydlí a jeden nechce komunikovat, tak se sebrat a odejít pryč klidně na x hodin.
Postupem času a vývojem vztahu tohle ale později potřeba nebude.

Nj, to je možné, s tím zkušenost nemám.

no to víš, hádky jsou v každém vztahu....u nás jsem taky víc "hysterická já", přítel je spíš flegmatik (někdy až moc)

Nejhorší je že bych ten problém i nějak vydýchala, ale ten jeho absolutní nezájem o nějaké řešení či debatování opravdu rozdýchat neumím

Ahojky tak to máme stejný problém koukám já to mám zas tak, že když mě něco mrzí nebo on na mě začne křičet, tak já brečim ikdyž nechci tak se to spustí. Tím pádem nastává problém, on se naštve, že brečim a já se naštvu, že nic nevyřešíme. On dělá hned závěr a mě už si třeba nevyslechne. Každý si stojíme za svou pravdou, jenže já ho aspoň vyslechnu, ale on mi cpe pořád to svoje a pak mlčí, aby se semnou nehádal. A když to s ním chci řešit v klidu pak třeba přez zprávy, tak to už na nic neodpovíí. Takže ti úplně rozumím, jak tě taková věc může vytočit. ve filmech na sebe buď oba zakřičí a odejdou a nebo si sednou a řešej. A v reálném životě je asi něco špatně