Odsouzení, když nechce mít dítě

No jako léčba asi jedině nějaká psychoterapie, nebo něco takovýho, a doví, jestli to vůbec pomůže, to je podle mě dost individuální. Nicméně o adopci by neuvažovala?
Podle mě ti každá ženská řekně něco jinýho. Jedna by rači rodila, než chodila k zubaři a pro jinou to bylo o život a hrůzný historky o tom je schopná vykládat na každým dýchánku. (Čímž prožitek bolesti nechci zlehčovat! jen že jsou prostě často i extrémní případy - nakonec člověk nikdy neví jak se to zkomplikuje... Už jen z principu co se při porodu děje nevěřím, že by to někoho fakt nebolelo! Spíš to taky vidím jako horor.) Mně na tom nemít vlastní dítě nepřijde nic tak strašnýho, to jenom společnost ještě pořád tlačí ženský do toho odrodit si povinně pomalu.

adopci určitě nechce, navíc její manžel chce vlastní dítě, dost na tom lpí, taky už neni nejmladší, je mu 39 a je bezdětný.

Já bych jí poradila naplánovat porod císařem. Taky se budoucího porodu bojím, ale zas zvládly to všechny před námi tak my také. Jinak určitě ať vyhledá pomoc odborníka. Pak by toho jednou mohla litovat.. A ono to v jejím věku také už nemusí hned jít..

jenže císař na přání jde možná tak z protekce. A on císař sice nebolí při tom, ale po tom, to musí být taky hnusná bolest, když rozříznou břicho.

"tak by jí lidi řekli, že není normální, že to přežila každá žena"

No to má asi pravdu, každá má strach, ale taky to každá přežila. Sama děti ještě nemám, takže těžko můžu přidat svoji zkušenost s bolestí, ale osobně to beru tak, že to k životu ženy prostě patří a prostě to vydržím.

Nepřemýšlela sestra o nějaké terapii? Určitě není jediná, kdo tímto blokem trpí. Byla by škoda to nezkusit, později, až už děti moct mít nebude, by mohla dost litovat.

Naprosto souhlasím! Mám kolem sebe dost případů, kdy i mladší kočky mají problém otěhotnět.

Škoda, že adopce nepřichází v úvahu. A zrovna situace, kdy o tom manžel nic neví taky nic moc. Nemluvím jen o tom, že on žije v představě, že se snaží o dítě, ale jaký nervy z toho musí mít ona -pod jakým tlakem je a jak zoufalá z toho musí být.

Pro mě třeba není bolest jako bolest. A zrovna v tomhle případě (ač teda taky bez zkušeností) bych si vybrala rači to břicho.

Co se "lidí" týče - jasně, každej, kdo nemá ten stejnej blok jako ona nad tím mávne rukou s tím, že to přežily všechny, tak ona taky... - Né, že by "lidem" do toho vlastně něco bylo. Já jsem na tohle přímo alergická. Myslím, že každá žena má právo se rozhodnout - a to z jakýchkoliv důvodů, ať už ostatním přijdou sebebanálnější. Jestli to překonat chce, nezbyde jí než hledat odbornou pomoc - taky být těhotná a pěstovat v sobě takovejhle extrémní strach by mimču nijak nepomohlo, kdyby se jenom přemohla na sílu a nevyřešila si to v sobě na té psychické úrovni.
Pomoct se dá snad jedině tím, že s ní půjdeš na nějakou terapii a budeš k ní empatická. Není nic horšího, než když někdo banalizuje něčí hlubokej problém.

Já nechápu, v jakém "okolí" žijete, protože dneska mi přijde jak volba jestli dítě ano nebo ne , tak i rozhovor o strachu z porodu a všech těch aspektů kolem zcela normální a nic k odsouzení na tom nevidím ... Takže možná by spíš bylo nejlepší na začátek překonat ty bloky směrem k "okolí" a promluvit si se svými blízkými na rovinu - tedy, jejího manžela myslím v první řadě. Brát HA, tvrdit, že HA neberu a zároveň u toho chtít dítě a tvrdit, že jej nechci musí být psychicky vyčerpávající a přetvařovat se v nejužším rodinném kruhu k ničemu dobrému nepovede.

přesně tak.. to musí být vysilující a čas běží....

Já se taky bojím porodu, jakože hodně, ale nestydím se za to. Až to bude aktuální, hodlám udělat vše co půjde, aby to bylo schůdnější. Nevadilo by mi ani jít na císař, kdyby byla možnost, ale klidně místo toho zkusím takový ten balonek na roztahování, jako přípravu na porod... apod.
Porodu se bojí kdekdo. Není to nic k odsouzení apod.

Reaguji na dadabus: Souhlasím. Dneska už snad nejsme ve středověku a rozhodnutí nemít dítě není nic tak neobvyklýho. Člověk si spíš asi do okolí projektuje svou nespokojenost, kdy se mu zdá, že to "všichni řeší". Kdyby dítě opravdu nechtěla, tak by jí reakce okolí byly šumák.
Odsuzuje jedině sama sebe, což ale může být odrazový můstek k řešení. Strach z porodu nevymaže ani sto ženských, který potvrdí, že "to není tak strašný" a "přežít se to dá", když má blok v hlavě, tak racionální zdůvodnění jsou k ničemu. Přesto ale na tom může pracovat, pokud i ona to dítě chce, tak bubáci v hlavě nemusí být neřešitelná věc.

Ono s ní hodně zamávalo, když jí kamarádka vyprávěla o svém porodu a popsala to samozřejmě jako tu největší bolest svýho života a že pořád jen křičela. Ani se nedivím, že se pak sestra bojí.

Mne takhle známá popisovala období po augmentaci Takoví lidi si, podle mne, akorát potřebují vynutit pozornost, udělat ze sebe alespoň na chvíli středobod světa a poslouchat hýkání a uznalé řeči, jací jsou machři, že to nakonec přece zvládli.
Sice pochybuji o tom, že samotný porod je procházka růžovým sadem - ale v porovnání se starostmi všeho druhu v průběhu dalších 18 let to asi nebude to nejhorší na celé věci ( to sestře raději neříkej )

Pořád se setkávám s lidmi, kterým když řeknu že děti zatím vůbec neplánuji (je mi 23) tak se na mě dívají jako bych byla divná Je to snad každého věc jestli děti chce nebo nechce mít. Porodu se samozřejmě také bojím, jednou mi někdo vyprávěl jak málem prokopl doktora oknem jaká to byla bolest

Být sestrou bych to nějak řešila, byla by škoda nemít dítě jen proto, že se bojí porodu. Věřím, že to půjde časem nějak vyřešit.

34 let není žádný kritický věk , kdyby se měla žena hroutit z toho, že už je nejvyšší čas.
To je prostě přežitek mít dítě do určitého věku, navíc přesně tak jak tu někdo psal , je to každého věc zda se matkou stane či ne.Každý ma holt jiné priority .

Všeobecně si myslím, že mýtus strašných porodních bolestí roznáší matky na mateřské , aby byly něčím zajímavé a přenášejí to dál prostě zbytečně plaší okolí. Navíc většina těch , které ostatní straší po čase porodí opět. Ne každý porod je extrémně bolestivý a žádný porod ať je jakýkoliv není hrdinství, ale přirozená věc.

No to je přesně to o čem píšu