Ahoj holky,
chtěla bych vás poprosit o nezaujatý pohled na věc. S přítelem jsme spolu 6 let, je můj první a jediný vážný vztah. Od začátku jsem byla já ta víc zamilovaná a určitě se dá říct i celkem citově závislá (hlavně ze začátku). Za tu dobu jsme se několikrát "rozešli" (maximálně na pár dní, inicioval hlavně on). Zpočátku jsme se vídali pouze o víkendech (bydleli jsme každý v jiném městě), před dvěma lety jsme spolu strávili 3 měsíce v cizině, kde jsme oba přes prázdniny pracovali a nanečisto si zkusili bydlet spolu..byly tam nějaké zádrhely, ale spíš blbosti, než že by to bylo něco neřešitelného. Po návratu do ČR jsme spolu rovnou začali bydlet ve spolubydlení ještě s dalším párem a jedním člověkem. Postupně jsme si oba našli práci, já stálou, přítel spíš několik brigád, které ho ale celkem baví a uživí. Před cca měsícem jsme se rozhodli odstěhovat ze spolubydlení a jít do vlastního pronájmu (mluvili jsme o tom už delší dobu). Našli jsme si ve městě řekla bych hodně dobrý byt za skvělé peníze a já jsem se doopravdy těšila, že začne zase nová životní etapa. Teď ovšem přijde to ale..dnes jsme byli domluvení, že budeme malovat, ale přítel mi místo toho řekl, že si musí rozmyslet, jestli se mnou chce ještě zkusit pokračovat, že neví, jestli je to pro nás ještě dobré být spolu. Když se na to pokusím podívat co nejvíc objektivně, je pravda, že poslední dobou nám to úplně neklapalo, netrávili jsme spolu moc času a když už jsme spolu byli, tak do sebe hodně ryli. Stejně mě to ale sebralo, protože já ho ráda pořád mám a chtěla bych to řešit místo rozcházení se. Myslím si, že si oba uvědomujeme, že ani jeden nejsme bez viny a vzájemně to na sebe neházíme. Ještě řeknu, že přítel je hodně dominantní a tvrdohlavý - prakticky vždy musí být po jeho, když ne, dá mi to pořádně sežrat. Já jsem zase velký cíťa, což je dost hrozné, protože mě pak od něj hodně věcí mrzí a nedokážu nad tím jen tak mávnout rukou a jít dál. Každopádně to, na co se vás holky chci zeptat je, zda byste v mé situaci čekaly až se tedy rozhodne, zda se mnou ještě chce něco zkoušet nebo ne a nebo byste to po rozhovoru typu "už mi na tobě prostě tolik nezáleží", "to, co spolu řešíme, se mě nijak nedotýká a neděláš mě šťastným" apod. rovnou samy ukončily? Děkuju vám za váš čas i názory.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Čekat nebo odejít (vím, že je to tu už asi po tisící = ))
Poslat SZ
Já bych to ukončila. Neni to člověk pro tebe. Vztah je asi už i přechozený.
Uleví se ti 
Asi je hodně těžké ti radit, když do toho ani jedna nevidíme a nevíme, jak spolu komunikujete a jak to vidí přítel....z mého pohledu tě zkouší. Zkouší, co vydržíš a myslím, že by sis měla dupnout a ukázat mu, že s tebou nebude orat....Třeba neví, co chce a jen vymýšlí, co by roupama....nejsi pro něj vzácná. Nebylo by tak na škodu mu dát jasně najevo, že v klidu o tebe může přijít a pak uvidíš, jestli se zvetí a přestane dělat vlny...ukaž mu, že ty se bez něj nezhroutíš.....Ale třeba tu budou mít holky jiné názory
Když vztah někomu neklape ani tisícc návratů a pokusů začít znova to nezachrání jen zbytečně prodlužujete to ,co už dávno mělo skončit.
Sice se říká, že ten "kdo si počká ten se dočká ", ale v tomto případě se dočkáš asi tak jen zbytečného trápení , nejistoty a pak i kopaček.
Cituji Lilitha: . Zkouší, co vydržíš a myslím, že by sis měla dupnout a ukázat mu, že s tebou nebude orat..
To já si rozhodně nemyslím a navíc nevidím důvod proč si tzv." dupat" ., to je jako si něco vynucovat co ti ten duhý stejně nikdy nedá, pro mě je to citové vydírání. Nemůžeš druhému nařídit, aby tě měl rád a dělal to co si přeješ ty, chápeš?
Cituji mikkýsek: Nemůžeš druhému nařídit, aby tě měl rád a dělal to co si přeješ ty, chápeš?
přesně to mne napadlo taky.
Tady nevidím jednoho hodného a druhého špatného partnera - pouze dva lidi, kteří už k sobě nepatří. Akorát jeden si to uvědomuje a používá rozum a druhý nesmyslně lpí na něčem, co už nejestvuje a dává tomu všanc i vlastní hrdost, jak koukám ...
Galerie obrázkůJá nechápu, že on se s tebou několikrát rozejde a ty ještě pořád máš chuť něco zlepovat, čekat, jak se milostivý rozhodne, jestli tě vezme zpátky.. Copak nemáš žádnou hrdost?
nebo byste to po rozhovoru typu "už mi na tobě prostě tolik nezáleží", "to, co spolu řešíme, se mě nijak nedotýká a neděláš mě šťastným" apod. rovnou samy ukončily?
Ano, přesně to bych udělala. Tohle nemá budoucnost, pochop, že on tě nechce, to si prostě nevynutíš. A docela se divím, žes na to nepřišla už dávno.
nechala bych ho, pokud si není jistý, že s tebou chce být, pravděpodobně už je uvnitř stejně rozhodnutý to skončit, jen asi pořádně neví jak..
Ahoj, já bych to asi nejspíš ukončila sama, nečekala bych až se rozhoupe, to ti pak řekne jako tak už sem se rozhodl, dobře zůstaneme spolu, protože nevím jestli to ukončit? kdyby to mělo být tak jak má, ani nad tím neuvažuje, i ty sama tápeš, bude to těžké, ale zas vám to dá příležitost najít štěstí jinde mě nikdy slepovaný vztah nevydržel, taky jsme se parkrát rozešli a nakonec jsem to ukončila já definitvně. Tak ho nech ať je i protentokrát po jeho 
já sama bych nechtěla člověka který o mě, o nás pochybuje..
Ja bych to ukoncila a to havne z tohoto duvodu:
přítel je hodně dominantní a tvrdohlavý - prakticky vždy musí být po jeho, když ne, dá mi to pořádně sežrat. Já jsem zase velký cíťa,
Presne takovi jsou moji rodice. A po 25 letech manzelstvi je z mamy vystrasene klubko nestesti, a z otce protivny mrzout, ktery ma potrebu vsem vladnout a poucovat je o jeh (casto nesmyslne a deb*lni pravde). I kdyz nema pravdu, tak na vsechny rve a budi hruzu.
Ja bych od takoveho chlapa zdrhla ve vterine. A takovy to rozchazeni na oko a na chvilku- aby tu si pak prilezla s prosikem....to o nem taky nic dobreho nerika.
Já bych se na to taky vykašlala. Přeci jen, i kdybychom spolu zůstali, pořád bych v sobě měla ten "strach", kdy mi něco podobného řekne znovu a brzo by mi to začalo "lézt na mozek"
