Všechno je jinak

Jsi sobec. Obrovský sobec.
Dcera je dospělá a má právo na osobní život, na to, aby přestala mít zájmy co měla a začala mít jiné. Má právo a to naprosto nezadatelné, si najít životního partnera, věnovat se mu a být s ním, i na úkor tvůj či kohokoli jiného. Má právo se odstěhovat a konečně přestřihnout přebujelou pupeční šňůru, kterou hystericky udržuješ. Dala jsi jí to, co jsi chtěla a cos jí "obětovala" byla čistě jen a pouze tvoje volba, ona to nevyžadovala (zejména ten potrat a práce byla jen a jen tvoje volba), a ty nemáš právo vyžadovat vděčnost v podobě doživotního neustálého spojení s tebou. Je to tvoje dcera, dítě, které vylétne z hnízda a bude mít svůj život, ne tvoje kámoška či parťačka, či snad dokonce životní partner, o kterého jsi někdy patrně přišla, jsi na ní nezdravě fixovaná.

Jsem v úplně stejné situaci - akorát v pozici dcery a je mi 24 let. Vaše dcera je už opravdu dospělá žena, která touží žít vlastní život podle svých přestav a ne podle toho, co jí v děství zařídila maminka. Vás zcela jistě miluje stále stejně a vždycky bude, ale nesmíte jí prosím ničit život tím, že na ní budete ,,pověšená´´ a závislá a citově ji vydírat, že už se Vám tolik nevěnuje jako dřív a podobně. Dejte jí svobodu, to je to nejcennější, co pro ni můžete udělat a ona si k Vám v každé volné chvíli cestu najde, ale ne takle. Sama vím, jak je mi nepříjemné, že je na mě máma tolik fixovaná, není to přirozené, není Váš životní partner. Zamyslete se nad tím, co děláte ráda a věnujte se naplno sama sobě.

Reaguji na Kikulina: Naprostý souhlas, se vším
Začni konečně žít svůj život a dceru nech, ať žije ten svůj. Takhle se obětovat pro dítě je naprostá blbost. Většinou to totiž dopadne stejně - dítě dospěje a tobě nezůstane vůbec nic. Takhle se fixovat na dceru a očekávat, že budete nerozlučná dvojka až na věky věků není normální. Taky máme s mamkou skvělý vztah, vždy jsme byly víc kamarádky než matka-dcera, ale tohle by po mně nikdy nevyžadovala.

Se vším, co je výše napsáno, souhlasím. Akorát tedy nechápu, proč se dcera neodstěhuje i s přítelem !? Je to tvůj byt a ty si určíš, co se v něm bude a nebude dít. Kdyby mi někdo řekl, že "mu nevadí, že tam spím" ( ve svém obýváku ! ) , tak jej asi vyhodím Pokud by mi někdo nadal, že jsem nakoupila do lednice "jiné značky" potravin, tak příště nekoupím nic.
Mne přijde, že sis dceru hezky rozmazlila takovou tou sebeckou opičí "láskou" a tajně jsi doufala, že pak s tebou z vděčnosti zůstane na věky věků na úkor svého osobního života. Nesmyslný a dost úchylný plán se vymkl kontrole. Jediné, co bys měla udělat, je podpořit dceru v samostatném životě - což asi bude dost těžké, když je naučena na mamahotel. A nenechat si dělat na hlavu a hrát si na ublíženou, to nikde nepovede.
EDIT : jak to čtu ještě jednou, tak mám dost silný pocit, že i když se odstěhuje, tak zachvíli ji budeš mít stejně zpátky doma ....

Ahojda....myslím si,že jsme asi stejně staré , já mám 26 letou dceru...Jsme na sebe taky hodně fixované, ovšem s tím,že my máme opravdu krásný vztah, u nás doslova plati: "dcera je holčička která jednoho dne vyroste,aby se stala nejlepší kamarádkou"..musím říct,že když se dcera rozhodla před dvěma lety odletět a pracovat do Londýna,že mi bylo hodně smutno,páš myslím,že moje pupeční šnůra byla taky dost silná.. ale pochopila jsem,že je velká, dospělá a bude žít svůj život, nechala jsem ji naprostou svobodu, řekla svůj názor či radu. Hlavně jsem viděla,jak je dcera v Londýně strašně moc štastná ,tak jsem ji podporovala,že je to dobré rozhodnutí tam zůstat....létala jsem za ní každé 3 měsíce a vždy jsem se na letišti neudržela a brečela....jednou mi pak přišla imessage: "Všechno je tady supr, práce, město,kamarádi, přítel jen k jediný spokojenosti me tady chybíš Ty ,maminko"....Tvoje dcera opravdu potřebuje žít, je velká plnoletá , zkuste si spolu sednout a v klidku o všem pohovořit, myslím že by se opravdu měla odstěhovat a uvidíš,že Váš stav se zlepší.Je to už velká holka,at se stará o domácnost sama... Osobně by mi velmi vadilo, kdyby přes můj pokoj někdo chodil a budil me ze spani...

A kdeže ten slušný 30tiletý přítel na úrovni bydlí, že chodí přespávat k vám do pidibytu, kde prochází kolem polonahý mámy svý přítelkyně a vaří si tam kafčo, a není mu to hloupý a ještě řekne, že jemu to nevadí? To je teda síla, to mě hodně zaujalo. To je první přítel dcery? Možná má strach, že váš příliš kamarádský vztah nabourá ten její partnerský a jako tak trochu rozmazlenej člověk, kterýmu mamka věnovala strašnou spoustu času a příliš pozornosti, se rozmazleně i projevuje, protože to jinak neumí a ví, že tohle na tebe bude fungovat. Je jasný, že chce teď aktivity a volnej čas trávit s klukem, už je to prostě velká holka. Takže jí dej volnost, věnuj se svým věcem, a ohledně režimu doma bych byla trochu nekompromisnější, ty jsi tam pánem. Místo remcání nad tím, co máma zase koupila blbě, bych ji poslala na nákup a hezky za vlastní prachy. Takhle by mi to řekla moje máma, kdybych ve 22ti letech doma tropila takový scény a ještě bych si vyslechla něco o metodě cukru a biče a víc by o tom se mnou nediskutovala, ani já s ní.

Též mám ten dojem, možná že jí to prospěje, když si trochu nabije papulu

Paťko, to přejde.

, budete kamarádky. Musí to tak být, vím to ze zkušenosti. Vydržať! Tvrdím, že rodič je martýr

Dej prachy a neotravuj

Toto přezrálé ditě mělo vylétnout už dávno. Cizího starého capa bych ve svém bytě netolerovala.

Ono se to časem srovná. Nesouhlasím s tím, že autorka je sobec. Když byla zvyklá mít dceru pořád nablízku, tak to teď pro ni musí být těžké a bude nějaký čas trvat, než se s tím vypořádá (logicky). Navíc z textu nevyznívá, že by dceři v něčem bránila...Naopak od dcery je sobecké, že si svého kluka (resp. dospělého chlapa) tahá do toho bytu a nebere na svou matku ohledy - tohle by se mělo zarazit, jak píší ostatní...

Mám kamarádku, které je 25 a její matka je na ni taky takhle šíleně fixovaná. Jakmile jde více dní po sobě ven, nedejbože, aby byla mimo dům vícekrát za sebou celý den, hned následují jízlivé otázky typu "kam zase jdeš?!". Teď, když má přítele a je doma tedy ještě méně, tak to je úplně šílené. Já coby kamarádka musím občas bojovat za to, abychom se viděly, protože "já nemůžu, mamka už by šílela, že jdu zase pryč". Když měla matka dovolenou, kamarádka s ní musela trávit čas, protože "já mám dovolenou a ty seš někde v trapu, to je teda fakt výborný".
Dost mi to připomíná tebe a tvoji dceru. Dcera je dost stará na to, aby, jak už tu bylo řečeno, měla nárok změnit své zájmy a není její povinností se zabývat něčím, kvůli čemu ses ty obětovala. Nemůžeš čekat, že s tebou bude dcera navždy. Na jednu stranu říká, že je její přítel fajn, ale z tvého psaní jde cítit něco mezi řádky. Ve skutečnosti bys byla radši, kdyby ho neměla si myslím.

Přesně, dost udivující.

Myslím, že nejsem sobec. Dávám jí volnost, nezakazuji jí někam chodit a nikdy jsem nezakazovala. Jen chci, aby byla zodpovědná a ne, že si najde chlapa a se vším co ji bavilo a čím žila, je konec.Ten klub co máme pro děti a mládež byl její výmysl, ona mě prosila a žadonila abych to dělala s ní.Máme za to peníze a je to něco jako brigáda i když ve volném čase a ona tím ještě nedávno opravdu přímo žila.Já teda moje peníze nechávám jí i když tam ted chodím často sama.
Když je někde mimo domov na den, nebo dva, neustále mi píše smsky a volá co dělám, jak se mám, jestli jsem byla v klubu a co děti. Ať je pozdravuji, že se na ně těší..atd.
Její přítel si ted kupoval hodně drahé auto, bydlí u rodičů a údajně všechny peníze spoří,protože chce za dva roky stavět. Posílala jsem ji s ním na dovolenou, aby zkusila třeba 10 dnů s ním být, ale prý ted nemá kvůli koupi auta peníze.V závěru dokonce řekla, že na dovolenou chce semnou, že si tovíc užije.Chci aby šla s ním bydlet a on ať ji teda živí a šatí, což není při její náročnosti vůbec jednoduché. Taky by jsem dokázala koupit jí jednou za týden dárek a konec. Ale to jsem zase nejhorší a zahrne mě vlnou výčitek, že ji vyhazuju a nevěděla jaká já jsem, atd. Po mém jednom výstupu se měsíc toulala s ním místo válení u nás venku po procházkách a skončila pak s ledvinama v nemocnici a opět to byla moje vina. Já jen chci, aby to fungovalo a zůstal mezi náma dobrý vztah.

Reaguji na Paťa1: Co na to říct, díky své opičí lásce o obětování se jsi vychovala rozmazleného fracka. Já se jí ani nedivím, jelikož byla nejspíš celý život zvyklá, že má všechno, co si zamane. Slečinka by měla asi pořádně padnout na hubu, ať se probere.