Můj přítel flirtuje s jinými - poradte

Jelikož jsem na tom momentálně stejně jako tvůj přítel, narovinu ti řeknu, že mu NEPŘIPADÁ, že je to normální... To jen říká tobě, aby si tě pojistil pro případ, že to s tou kolegyní nevyjde...

Zakladatelko, nevím, jestli si z nás neděláš legrandu. Přečti si, co jsi napsala a představ si, že to píše někdo jiný než ty. Třeba tvoje kamarádka.... Co bys jí na to řekla, nebo poradila?

Že je holt těžce naivní slušně řečeno
Tipla bych , že je zakladatelka ještě mladá naivní nezkušená žabka ,takže to jí částěčně omlouvá , vypadá to i na 1 vztah - dětskou lásku.

Občas si trochu zaflirtovat je asi vážně normální, ale tím myslím úsměv, kompliment atd. Rozhodně tedy ne, co předvádí tvůj přítel. Navíc ví, že ti to vadí, a místo toho, aby to alespoň omezil na nějakou únosnou úrovneň, tak tě ještě shazuje (přehnaně žárlivá, telenovely). Proč spolu vůbec jste? Je to zřejmě první vztah, už to moc neklape, možná by bylo na čase jít dál.

Psala jsi, že vaše hádky mají hlavně jiný důvody než tohle. Tak pak je otázka, jestli třeba nezaměňuješ příčinu a následek, teda jestli se nesnaží odreagovat jinde, protože doma už toho má prostě dost.

Bohužel málokdy se najdou dva tak k sobě pasující lidi, aby jim opravdová a nekončící láska vydržela na celý život. Pokud by takový případ nejste anebo jste se vyčerpali právě třeba různými "rodinnými" problémy už dřív, tak se ani nedivím, že už ho to třeba docela otravuje a hledá rozptýlení.

No jo, no - to potvrzuje, co jsem psala shora: ty prostě asi nejsi jeho spřízněná duše, se kterou si ve všem rozumí a která mu bude stačit na celou jeho pouť životem. Každý, kdo hledá někde jinde něco jinýho (tj. lepšího nebo "lepšího"), tak tím dává jasně najevo, že teď necítí, že to má. Otázka je, jak si to oba dva přeberete a postavíte se k tomu.

Bohužel jsi na nejlepší cestě ho od sebe odehnat úplně. Jestli ještě případně váhá, tak tímhle mu dáváš dobrý důvod (nebo i záminku), aby zdrhnul. Navíc si uvědom, že když se takhle chováš už teď, tak on má samozřejmě pocit, že kdyby s tebou mluvil o všem narovinu, tak to bude ještě horší. A určitě nemá zájem o nějaké hysterické scény. (Zatímco Eva je určitě pohodová )

Nechceš se stydět sama před sebou, nebo před jinýma, případně před přítelem, resp. aby on se nestyděl za sebe? To je totiž dost důležitý detail, který může mít vliv i na všechno ostatní. Zkráceně - kdo příliš žárlí (ať už má nějaký důvod, nebo ne), tak má hlavně problém se sebevědomím. A kdo má nějaký komplex, tak vidí věci svým úhlem pohledu, který může být značně pokřivený a vycházet víc z jeho pohledu na sebe sama než z toho, co se opravdu děje. Tím nechci naznačit, že nějak přeháníš nebo jsi paranoidní. Ale například i to, že špatným vztahem se sebou samotným si člověk zadělává na to, aby ho podobným způsobem vnímali i jiní...

A jak si chceš připadat ty? Možná že on si něco řeší tímhle způsobem, ale ty mi taky nepřijdeš zrovna vyladěná. A neřekla bych, že to souvisí jenom s momentálním chováním přítele.

Reaguji na welcaa: A tys byla jeho prvni, nebo si někdy zkusil nějakou jinou holku? Podle toho co řikas - pokud to tak fakt je, přeci jen mame jen tvuj uhel pohledu- tak to normlani neni vůbec. To co předvádí... no jako upřimně já bych se z toho po***** asi bych byla hodne hystericka, takovy situace bych asi nezvladala a myslim že by to dopadlo blbě :-/ Že mu nějaka Eva připada super? Ty bys mu na jejim miste pripadala taky, proste citi novej vitr, nějaky adrenalin. Myslim že kdybys ho ted nemilosrdne kopla do zadku s tim at si je s jakou Evou chce, tak už ho tak zajimat nebude.

Souhlasím s tím, co psaly ostatní.. Předpokládám, že už jsi doteď zkusila vše. Promluvit si v klidu, pohádat se, vztekat se atd Má zkušenost - dlouhou dobu jsem tolerovala podobné věci, které se stupňovaly a ať jsem dělala, co jsem dělala, donutila ho k omluvám atd, stupňovalo se to a ano, on to také považoval za naprosto normální. Tolerovala jsem a tolerovala, nevedlo to nikam a trvalo to dlouho, než jsem celý vztah kompletně utnula a udělala jsem velice dobře. Absolvovala bych s ním poslední klidný rozhovor, řekla mu, co mi vadí, ačkoliv by mi bylo jasné, že jemu se to líbit nebude a pak bych ho informovala, že pokud k tomu není ochotný, tak v tom případě spolu končíme. Já osobně bych dodala, že jsem se trápila již dost a nebudu zůstávat v něčem, kde je ten druhý tak zaslepený, že mi záměrně ubližuje

Jinak nevím, co od nás chceš poradit.. On je takový, jaký je a buď Ti s respektem k Vašemu vztahu vyjde vstříc anebo ne..

Jsem žena a tvrdím, že bez té "jiskry" to v kolektivu nefunguje. Kdyby u nás v kanceláři byl někdo nestranný, pomyslí si, že tam panuje sexuální harasment všemi směry. Ale není to tak. Je to jen koření pro tu náročnou a zodpovědnou práci, bez kterého to prostě jde velmi těžko.
Jsem celkem na slušné pozici, z 24 podřízených jsou pouze 2 ženy, ostatní muži a pokud by byli sterilní, byl by to "vopruz". Je fakt, že pokud to ten Tvůj zahání do extrému, je to na pováženou, ale pokud je to nevinné flirtování, dá se to brát v klidu. Důležité ale je, abyste si věřili. Můj manžel například ví o všem, když mi někdo napíše, když jdu s někým na oběd a věří mi, a já nemám jediný důvod jeho důvěřu zklamat. Pokud by mu to však vadilo, omezila bych takové chování. Respektovala bych jeho přání. Na druhou stranu, mám šéfa a jeho manželka je přespříliš žárlivá, a když mám s ním meeting, nesmí se doma ani zmínit. A to si stále vykáme. Vzhledem k tomu, že pracujeme po nocích, často v tento čas i spolu komunikujeme, ale na čistě pracovní úrovni. Což je druhý pohled na přílišné žárlení bezdůvodně (jediný důvod je ten - jsem stejně stará jako jeho manželka, stejné blond vlasy a jí se jeho první manželstvíí podařilo rozvést, má tedy strach). Takže je to o vzájemné toleranci a dohodnutí se. Hodně štěstí