Ahoj holky,
o prázdninách se mi změnil život o 100%. Na ulici mě oslovil muž a byla z toho láska jako trám. Až do ted jsem si žila jako v pohádce, ale nyní se mi naskytlo pár příležitostí a já nevím jestli zariskovat nebo ne. Abych to trochu vysvětlila, přítel byl před prázdinami rok v Anglii a vydělával si tam, protože tam byl na tom s penězmi o hodně lépe. Na prázdniny přijel sem, ale ted zase musel odjet. Já tady v ČR stduji, takže jsem nemohla odjet s ním a on zas nemohl zůstat tady, protože si potřebuje našetřit určitou částku aby se případně do ČR mohl vrátit a budovat si něco tady. Na to jsme se původně domluvili, že on bude rok tam a já budu tady studovat a pak se vrátí za mnou do ČR. Do té doby bych za ním jezdila cca co 14 dní na víkend a v zimě o zkouškovém na dýl a pak v létě od května bych už odjela za ním a pak bychom přijeli spolu.
Ale teď, když to máme praktikovat v reálu, zjišťuji, že to nebude tak lehké. Za letenky i v tom nejlepším případě dám pár tisíc za měsíc a za dopravu tam (bydlí v Londýně) taky něco dám. Ostatní by mi platil on když bych tam byla to sice ano, ale i tak to pro mě, jako studenta není nejlevnější záležitost. Navíc on neví jak to ted v práci bude mít a vzhledem k mým povinnostem a škole bude problém ten náš čas skloubit tak abychom se alespoň 2x do měsíce vůbec viděli.
A tak mě napadlo, že bych si přehodila studium na dálkové (do školy se pak chod 1x za 3 týdny) a pracovala bych v Anglii s ním. Vydělala bych si tak mnohem lepší peníze než brigádami zde, mohli bychom být spolu a ještě by bylo výhodnější bydlení, protože bydlení v Londýně ve dvou je mnohem snazší utáhnout než pro jednoho.
Jako výhody považuju, že bych se zlepšíla v AJ, získala zkušenosti a praxi a mohla i tak dál studovat školu v ČR.
Jako nevýhody ale vidím, že bych chodila na dálkové studium a to pro mě prostě není plnohodnotné studium (mám prostě takový vnitřní pocit) a pak také, že bychom vlastně už po třech měsících spolu bydleli. Já to takto měla s bývalým přítelem, že jsme se k sobě nastěhovali už po půl roce a pak jsme si strašně zevšedněli a byl to stereotyp. Zevšedněl mi a brala jsem ho spíš jako kamaráda. No a i když teď s nynějším přítelem je to uplně jiné (máme spoustu společných zájmů narozdíl od minulého vztahu, rozumíme si, máme stejné názory atd.) tak se bojím, aby to nedopadlo stejně. Nechci prostě přijít o ty krásné začátky kdy se na sebe těšíme a píšeme si smsky na dobrou noc. Ale zase když on je tak daleko tak je to extrém a žádný randěníčko by stejně moc neprobíhalo, bud bychom se viděli max 4 dny v měsíci a nebo bychom spolu stejně byli v kuse. Ale pořád by to nebyl celý rok jako v případě že bych se za ním odstěhovala.
No mám dilema, jak toto vyřešit. Jisté je, že on přijet nemůže a já řeším jestli si přehodit studium na dálkové a jet za ním a získat zkušenosti, ale risknout společné bydlení už takhle na začátku nebo jestli zůstat tady a čekat.
Děkuju moc za všechny rady.
Poslat SZ
