Prý to není už jako na začátku, chce se posunout dál, má mě stále rád a proto mi to musel říct férově a netahat mě za nos. Musím uznat, že jeho upřímnost oceňuji a bylo na něm vidět, že se mu to neříká lehko a mrzí ho to. Když jsme se loučili a naše cesty se rozcházeli, tak měl i skleněné oči, takže usuzuji, že to myslel upřímně.
Pro mě to byla rána, strašně velká a stále je a bude, včera mi to moc nedocházelo, ale dneska? Slzavé údolí každou chvíli (včera jsem si taky pobrečela, samozřejmě). Jsem hodně emocionálně založený člověk a nevim co dělat, vybrečet mi podle mého mínění nepomáhá, kamarádi/kamarádky mě podporují, jak jen to jde.
Děsím se až zítra přijedu domů a budu muset tuto novinu říct a vyslechnout si další lítost, což spustí další proudy slz. Mrzí mě strašně moc, že neuvidím jeho rodinu se kterou jsem měla skvělé vztahy, že už se na mě nebude usmívat tím jeho způsobem, že už mě v posteli neobejme a nepřitulí se... že už nic nebude. :'(
Ach, ani nevim co chci slyšet, co chci číst... vím, že pomůže pouze čas (bohužel).
Ale momentálně mám pocit, že už nemůžu být šťastná jak jsem byla s ním. Že si nenajdu někoho dalšího - čerstvá rána, černé myšlenky
Asi jsem se potřebovala i vypsat nejen vypovídat... pokud by někdo měl taky čerstvý rozchod a chtěl se podělit o svoji bolest, tak není problém