Zlomene srdce

(A mala poznamka: po diteti jsem shodila na povodni vahu kdyz jsme se poznali, ličim se denne protoze jsem tak proste zvykla asi od patnacti, nemam mastny vlasy a chodim upravena i s deckem na krku.)

To může mít sto plus jeden důvod, fakt těžko říct. Předně, ty sama nedokážeš posoudit, jestli ses změnila - dítě člověka změní, ať chce, či ne, ale objektivně se na sebe podívat neumíme. Třeba má manžel pocit, že věnuješ veškerý čas a energii dítěti a na něj ti už nezbývá. Jak manžel reaguje na dítě? Kolik mu je? Nemůže mít pocit frustrace, že se uvázal u rodiny a už si ani neužije? A když ti řekl, že tě nemiluje - zmínil se taky, jak si to představuje dál? Jestli chce rozvod, nebo prostě budete koexistovat v nefunkčním svazku?

Reaguji na Easyway: muž byl u porodu a je mozne ze ho to mohlo ovlivnit, byl to hadrcore porod opravdu! Jenze ja za to nemuzu! Je dospelej a vi co ovlivnit můžu a co ne, např. kdybych na sebe od te doby kašlala, ale chodim cvičit, staram se o dite, ale ne zas prehnaně, naopak se casto ptam jak se citi atd a on vzdy tak otravene odsekava, opravdu nejsem zapálená mama co žije jen pro miminko. Frustraci že si neužil a má rodinu mít sice může, ale bral si mě dobrovolně sakryš. To že mě nemiluje slovně přío neřekl, ale dává to každý den najevo svou řečí těla... je odtažitý, ani mi nedá ruku. Přijde mi jako by žil pro dítě a jako otec je skevelj, ale na to že je i manžel nějak zapomněl.

Tohle není o vzhledu... Za odtažitým chováním přítele může být cokoliv. Na tohle se musíš zeptat především jeho. Myslím, že nejsi první ani poslední, která se vdá a má dítě přesto tvůj protějšek najednou zjistí, že to všechno není pro něj a takový jaký si to představoval což způsobuje velkou rozladěnost u každého. Kolik Vám je? To taky hodně napoví. A co takhle milenka , nemá náhodou nějakou ? Nic nepozoruješ?

Reaguji na Ms.Prezdivka: možná to chce jen čas My máme tu hormonální smršť a jsme na dítko připravené a víme že pro něj uděláme všechno...muži ne a některým trvá přijmou situaci a nový stav věcí déle.

Nijak bych to nehrotila...zkus se nenápadně poptat tchýně jak vidí syna jako tatínka.
Problém VŮBEC nemusí být v tobě!! Nemá nějaké problémy v práci? Nemá firma problém, nebojí se propouštění, nemá obavy jestli vás zvládne uživit?

Hlavně se netrap!

Reaguji na mikkýsek: ja vim ze o vzhledu to neni, jen jsem to chtela vyvratit hned na začátku, jelikoz by to u zenske na materske mohlo leckoho napadnout. Je nám 26 a 27. Milenka je nesmysl, pozoruju jedine to že je závislák na PC hrach a workoholik v jednom, takze u Pc je cely den, kromě spánku.. Hlavne z me strany je vse ok, přitahuje mě, chci s nim byt, ale né za každou cenu a když zjistil, že když mě sem tam začne urážet, tak zkouší co asi může, jelikož miminko je opravdu závazek, svatba částečně taky. Neustále mi taky předhazuje že vydělává a ma dost penez, kdežto já nic, ale to na materske asi malokdo. No je mi z toho uzko, snad se umoudří, ale musim se podvedomě i vyrovnávat s případným rozchodem. Vzdy jsem chtěla mít takovéto manželství od mládí do stáří, ale je pravda,že on predemnou s nikym snad ani nechodil a to je mozna jeden z hlavnich pricin. Do hlavy mu nevidim a jakoukoliv diskuzi (snaha vždy jen z mé strany) totalne zabije, že bud hraje, či pracuje at ho necham na pokoji.

Reaguji na farahh: s tchýni to právě docela řeším, byla dost prekvapena, když jsem ji řekla jak me jeji syn oslovuje a ze to je nekdy i denne... Musi s nim promluvit, ale neni malé dite, takže min muže, ktereho sprdne matka aby sekal dobrotu a byl hodný na manželku je predstava dost hrozná! Přijde mi že vnitře semnou chce byt, ale na druhou stranu me i nesnaší.
a taky mi přijde že hlavni problem neni ve mě, ale v tom že něma poradne zajny, koničky a vlastne žádne přátele, narozdíl odemně! To ho muze dost frustrovat, jenze to si nepripusti. Do partnerske poradny ho nedostanu, byla jsem tam sam vzdy sama. On tvrdi že problemy mam akorat ja, takze tam nepujde. No skvěle.

Reaguji na farahh: Jako otec je právě skvelej, klidne by se o dite postaral a já si mohla zit novy zivot buh vi kde, ale to nechci! On má právě naopak k diteti daleko vřelejsi vztah, tak ho měl ke mě nekdy na začátku pred lety. Proste od doby co je miminko, je jen miminko a maminka na 156 koleji.

Reaguji na Ms.Prezdivka: to se srovná, dej tomu čas

Reaguji na farahh: tak ono se to vždy po čase nějak srovná, vyšumí, ale to nic nemění na tom, že to přehání a dít by se to vůbec nemělo. Často přemýšlím nad těmi páry co jsou spolu 20,40..60 let, jestli maji fakt hramonicky vztah s občasnýma bouřkama, nebo si skvele rozumí bez hádek, či prostě jestli jeden nebo druhej párkrát spolkly hořký fakt a jelo se dál? Vadí mi jak se lidi berou a rozvádí jako na běžícím páse, a málem mě to potká rok po svatbě taky? Jenže co je hranice za kterou už se nesmí jít?

Naprosto Tě chápu, já řeším něco podobného teď dva roky od svatby, a to jsme téměř o 10 let starší než vy. Jo, miminko je změna, to chlapům nedochází, že ty hormony nás změní a máme na prvním místě to dítě. To, že Tě ale on nechce a je na Tebe hnusný, to jsem teda nezažila. No můžeš zkusit vytrvat, obrnit se, začít si žít ve svém světě, vytvořit si takovou realitu, kde Tobě je dobře a jeho poznámek apod. si nevšímat, komunikovat s ním normálně, a on se buď časem připojí, nebo odpojí.
A hranice, za kterou se nesmí jít? To je pro každého jiná. U mě to překročení nastalo, když se muž na mě vykašlal, když jsem chytla střevní chřipku a doslova mi řekl, ať se o mě (a jeho dceru) postará můj bratr.

Neříkej mi, že tohle všechno se najednou objevilo poté, co jste se vzali a narodilo se dítě... Egocentrikem a sobcem se člověk nestane ze dne na den ani z týdne na týden... Ty signály, že nikdy nebyl na pusinky a kytky, neumí tě obejmout a pohladit, tě měly varovat. S takovým člověkem, co neumí dávat najevo city (pokud vůbec nějaké má...), hledí si jen sám sebe a všechno je mu u zádele, to nikdy po delším soužití není lepší. Čím víc mu zobeš z ruky, tím je to horší. Nedej bože, když na něm začneš být třeba existečně závislá (třeba při mateřské).

Na mě to působí - jak se to tak někdy v takových vztazích s nevyzrálými sobci a egocentriky stává, že postupně ses mu prostě přejedla a omrzela. Aspoň že to dítě má (snad) rád.

To nemusí být tím, že je sobec a egomaniak od přírody. Mohlo se stát, že dřív ji miloval, a teď už ji rád nemá, možná ji až nenávidí.

Reaguji na kopaj: tak to nám pak zakladatelka musela něco podstatného neříct, protože pokud je to následek něčeho, nestalo se to jen tak, bez důvodu.