Zlomene srdce

Reaguji na vilima: No neříct. Aby to mohla říct, tak by prvně musela vědět, co je ta podstatná věc, která ho žere. Protože to může být cokoliv, klidně nějaký iracionální nesmysl, který si stvořil v hlavě a o kterém ona při nejlepší vůli nemůže mít šajnu.

Netvrdím, že to nemůže být tak, jak říkáš, ale nemusí takový být celkově jen proto, že na (potenciálním) konci vztahu se k ní chová hnusně. A tady se mi to ani moc nezdá. Třeba s dítětem si rozumí a zakladatelka tvrdí, že by se o něj postaral, kdyby vzala kramle. Takže úplnej hajzl a sobec to asi nebude.

To je fakt - ale vypadá to, že on nemá odvahu s tím, že se něco děje, jít ven. Místo komunikace sedí u PC a když se ona zeptá, co se děje, tak - cituji - "vždycky nemá čas, či ho to nezajímá, dokonce říká že ho otravuji" . Bez komunikace a především ochoty k ní není řešení ...

Ano, a proto se mi právě třeba nezdá teorie, že by se tak změnil vlivem vpádu dítěte do života (protože někteří muži to těžce nesou... či co..)

tak ve vztahu k ženám být může. Ve vztahu k vlastnímu dítěti (naštěstí a díky bohu) ne (ok, můžeme říct, že ve výsledku je to poloviční nebo 50% sobec).

Nebo je to tak, že mu stačilo přivést na svět svého genetického nástupce/kyni, rodička úkol splnila a dál už ji hýčkat netřeba.

Tak nějak mám pocit, že hlavní problém je tahle prekérka:

rekl mi že když si mě bral byla jsem jiná, ale nebyla, jsem to pořád já, spíš jeho úhel pohledu se dost změnil.

Ale co s tím....nevím.

Trávíte čas i o samotě? Máte hlídání? Možná bych i byla na partnera přísnější...

Nevyděláváš, protože se staráš o jeho dítě, každá žena neí ochotna se takto obětovat. Jak by se panáčkovi líbilo, kdybys si dále budovala kariéru a o dítě se strala chůva?
Pořád jsi jeho manželka, nejen matka. Nastav pravidla jako je čas jen pro tebe, čas pro vás dva bez potomka
On se nebojí, že o tebe může přijít, že s tebou situaci neřeší? Buď k němu upřímná, beztak ani neví jak to vnímáš a jak vážná ta situace z tvého pohledu je.

ano taky mi to někdy přijde..
To jak tui některé pišete, že díte je zmena a chlapi ho moc nechápou, tak u nás mi topřijde opačné. Ja mam pocit, že co je dítě tak je pro něj středebod světa pouze miminko a náš vztah nedůežitý. Což asi neni u chlapů uplně obvyklé.

Myslim si že největší prblem je to, že když ho něco trápí, nikdy se nesvěří a dusí v sobě takže pak si to vyleje na někom kdo je na ráně. Včera jsme spolu konečně mluvili a rekl mi co mu vadí a co by si predstavoval jinak, ja se nad tim zamyslela a konecne je to zas lepsi, jenze a nekomunikativnost z jeho strany je někdy fakt ubíjejíci!

já věděla že je takovej antiromantik, ale to já trochu taky. A egocentrický sobec je dost přesnej popis jeho osoby. Sice dělá občas jakoby hrdisnké skutky, ale zas mi přijde že jen kvuli tomu aby byl obdivovanej. Takovýto, že kdyby někde hořel dům, tak pujde zachránit 100 lidí aby se o něm pak psalo jako o hrdinovy, než že by mu šlo přímo o ty lidi. chápete co tim myslim?

on se práv nebojí ničeho, je si mnou naprosto jistej. A když cokoliv začnu víc hrotit, tak to obrátí v banalitu. Někdy mam pocit, že bych mohla ječet a házet po něm věcma a on je v pomyslné bublině z neprůstřelného skla. Říká se že k to miluje míň má ve vztahu vždy výhodu a asi to tak má on.

Reaguji na Ms.Prezdivka: tak to obrať, najdi si záliby a aktivity, které budeš dělat bez něj, osvoboď se a dej mu tak důvod milovat víc. Obrať role ať vidí jaké to je.

Úplně přesně. Jeden takový v mé minulosti byl taky. Mohla jsem se stavět na hlavu a nikdy to pro něj nebylo dost dobré. Nikdy mě za nic nepochválil. Dokonce se ke mně uměl chovat i hnusně, říkat věci, co mě ponižovaly. City neuměl dávat na jevo skoro vůbec, až když jsem se sbalila a odešla, tak byl schopný za mnou každý den jezdit a přesvědčovat mě. Ale byl manuálně dost šikovný a leccos uměl zařídit, vymyslet, udělat, tak ho někteří v mojí rodině pořád omlouvali a vyzdvihovali. Přitom přesně jak říkáš, plno těch věcí dělal jen kvůli tomu, aby mu pak všichni říkali, jak je dobrej, ne že by byl tak dobrosrdečný a chtěl ostatním pomáhat. Jo a ještě, když jsme se pohádali a já odjela pryč, tak dost často používal takové to hraní na city, jako že ho strašně něco rozbolelo a jestli s ním pojedu o víkendu na pohotovst... a tak no Rozešla jsem se s ním, protože už jsem to nehodlala dál snášet. Ale tam nebyly (naštěstí) žádné děti.

Přesně tak to bohužel chodí...

tak ja nevím, asi je to lepší a hlavně nesmim tak lpít na každém jeho milém slovu, musím se zaměstnat sama a venovat čas hlavně pro sebe, krom dítěte samozřejmně