Chtěla bych už moc?

Jasně vymez hranice! Musí se naučit, že je s tebou ve vztahu a že ted je domácnost vaše a ne maminky! Musíš mu říct svojí pravdu a svoje pravidla. A stát si za svým: "ale já peru takto. Jestli se ti to nelíbí, vyper si sám" Úkoly doma si rozdělte, ne že tě pan chytrej bude akorát poučovat a nehne prstem. Myslím, že je to řešitelné, ale bude to vyžadovat nějaké úsilí. I o tom vztahy jsou. Asi to není tak, že potkáš někoho, kdo ti perfektně sedne, ale o tom, že se sladíte a že ty jasně vymezíš svoje pravidla a hranice (o kterých můžete spolu debatovat), ale jsou věci přes které vlak nejede prostě.

1) Samozřejmě to podej s citem, např.: "Je prima, že máte s mamkou hezké vztahy, i já jí ráda navštívím, ale je pro mě zásadní vést domácnost a vše zařizovat po svém."

2) Pokud bydlíte odděleně (?), nechápu, proč mu pereš! (a on má ještě tu drzost tě poučovat)

3) Pokud je pro tebe manželství důležité, dej to jasně najevo. Prostě bud upřímná a nestyd se za svůj názor. Klidně i řekni, že bys nechtěla dlouhodobě žít s mužem, kterému za tu svatbu nestojíš.

4) Nedej se s egoistou jedním.

A né. Opravdu moc nechceš, jen být rovnocenná partnerka a u partnera být na prvním místě. To je naprosto v pořádku a na tom trvej. Každopádně věřím, že se to vyřeší, ale on musí vědět, co po něm chceš. A pokud se to nevyřeší, pak bych ti setrvání ve vztahu nepřála.

Tak se vzpamatuj a přestaň hledat mamanky.
Pokud příteli nedokážeš říct, co ti vadí a že by měl ubrat, tak je problém spíš v tobě.

Musíš dát příteli jasně najevo, že teď nebydlí s maminkou, která pere tmavé s bílým, ale s tebou, která pere věci zvlášť. Musíš ho to hlavně naučit hned od začátku, jinak ho to už pak neodnaučíš. Vymez jasné hranice, které musí respektovat. Pokud bude mít potřebu zařídit nějakou věc (nová pračka, pojištění) a volat mámě, zkus mu pomoct, poradit a říct mu, že to zařídíte spolu....

Co se týče manželství ....můj přítel je taky proti manželství, úplně stejný názor. Jeho ségra žije šťastně na hromádce s přítelem, mají spolu děti a nemůžou být šťastnější. Jeho kamarád je ženatý a "musí být šťastný". Navíc, jakmile se pouštěl do ženění s bývalkou, dala mu košem, takže špatné zkušenosti. Možná to má tvůj přítel tak samo. Nemá dobré zkušenosti a bojí se, že manželství vše změní. Možná v tom má opět prsty jeho máma. Co se takhle ho na to na rovinu zeptat? Možná ho potom pochopíš lépe. To, že se přítel nechce momentálně ženit, ale miluje tě a chce s tebou bydlet a žít, nebrala bych jako tragédii. Já o manželství už nemluvím, zkrátka doufám, že jednou .....to bude chtít snad sám Vlastně nic jiného mi než doufání nezbývá