Dřív jsme se vídaly poměrně často, je fakt, že to bylo hlavně v dobách, kdy jsme byly zrovna nezadané. Je nám všem lehce přes 30. Jedna z kamarádek, říkejme jí třeba Andrea, je vdaná, s manželem jsou spolu 2,5 roku. Od té doby, co jsou spolu, chtěla trávit čas především s ním, což je úplně pochopitelné. Vím, že se už dlouho snaží o miminko a nedaří se. V létě zorganizovala grilování, kam pozvala své dvě zrovna těhotné kamarádky a bylo vidět, že je jí líto, že ony čekají dítě a ona pořád nic.. Moje druhá kamarádka Irena žila dlouho v zahraničí, už asi 3 roky bydlí s manželem (cizincem) ve stejném městě jako my. Vzhledem k tomu, že její manžel tu nikoho neznal a neumí dodnes pořádně česky, nemá tu moc přátel a když někam vyrážíme, bere ho vždycky s sebou. Myslím, že od té doby je to mezi námi jiné. Když jsme měly dámskou jízdu, mohly jsme se vypovídat, zanadávat na naše chlapy atd., vždyť to znáte.. 
Což od té doby úplně nejde. Stalo se zvykem, že tedy chodíme v šesti, my tři se svými partnery. Nevím, jestli Irena s manželem plánují dítě, ona podstoupila gynekologickou operaci (nic vážného, ale na početí to vliv mít může..) a když přijde řeč na děti, změní téma. Nechce se o tom bavit. V práci je na vedoucí pozici a žije hlavně prací, takže moc času nemá. Viděla jsem se s ní naposledy v září, občas si zavoláme nebo napíšeme. Z mé strany to s časem taky bylo špatné - dělala jsem do června při práci těžkou VŠ a nikam jsem moc nechodila, byla jsem ráda, že mám chvíli času se učit. Těšila jsem se, že to pak kamarádkám vynahradím a že spolu budeme podnikat věci, které jsme si plánovaly.
A teď v čem je ten problém: Jsem od září těhotná, nechtěli jsme to ze začátku nikomu říkat, protože riziko potratu je v prvním trimestru samozřejmě velké. Domluvili jsme se, že to oznámíme až po genetických testech. S Andreou jsem se od září párkrát viděla. Byla jsem domluvená s oběma kamarádkami na dámské jízdě, kde jsem jim to chtěla oznámit (a měla jsem z toho docela i strach, jestli jim to nebude líto a jak to vezmou), ale zase to z nějakého důvodu padlo. Můj partner dal později na Facebook fotku z ultrazvuku, takže se to nakonec dozvěděly tímto způsobem. Každopádně na to nijak nereagovaly. Navrhovala jsem setkání, obě se na něco vymluvily. Říkala jsem si, že tedy počkám, až se ozvou samy. Ale už je to přes měsíc od té fotky.. Myslím, že kdybych jim nenapsala k Vánocům jako první, že by se snad ani neozvaly. 
Rodiče mluvili s mámou Andrey a prý ji mrzí, že se to dozvěděla z FB, že jsem jí to neřekla. Mám ale pocit, že ji spíš mrzí, že jsem těhotná. Nemyslím si, že jsem udělala nějakou chybu, prostě jsme to do určité chvíle nikomu neříkali kvůli riziku potratu, možnému špatnému genetickému testu atd. To je snad pochopitelné. Navíc jsem jim to chtěla osobně říct - oběma najednou, ale ta schůzka zase nevyšla. Nečekala jsem, že budou skákat nadšením, až se to dozví, ale doufala jsem aspoň v nějakou reakci a podporu... Co byste dělaly na mém místě vy?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Kamarádky se přestaly ozývat poté, co zjistily, že jsem těhotná
Poslat SZMyslím si, že jde o oba faktory - jednak to, že se to dozvěděly z FB, tak to, že by třeba obě chtěly dítě a nejde to, ať už proto, že jedna zkouší a nemůže a druhá z důvodu operace a náročné práce.
Být tebou, tak jim to ještě zkusím napsat - nebo lépe zavolat - tak, jak jsi psala:
"prostě jsme to do určité chvíle nikomu neříkali kvůli riziku potratu, možnému špatnému genetickému testu atd. To je snad pochopitelné. Navíc jsem jim to chtěla osobně říct - oběma najednou, ale ta schůzka zase nevyšla. "
Mrzelo by mě se dozvědět o kamarádky těhotenství na facebooku a byla bych naštvaná, že mi to neřekla (ne hned jak zjistila, že je těhotná, ale zkrátka dřív než bych to viděla na fb). Podle mě i když vám nevyšla ta dámská jízda, kde jsi to chtěla oznámit, by bylo lepší jim to říct nebo aspoň zavolat. Možná to ani není tím, že jsi těhotná, ale z jiných důvodů, sama říkáš, že jste se vídaly už míň a míň.
Asi se tady na mě navalí spousta připomínek, ale já tvoje kamarádky chápu. Teď otěhotněla moje mladší sestra čirou náhodou a mě to dost vzalo. S těhotnýma se nestýkám z těchto důvodů:
1) Většinou se baví o tom, jak malé povyrostlo, co těhotnou čekají za testy, jak jí roste břicho, jak se připarvuje na porod a řeší podobný další věci, které mě momentálně nezajímají.
2) Prvorodičky většinou řeší jen sebe a malé a o ostatní svět jakoby ztratily zájem (samozřejmě nepaušalizuju! - proto tam mám VĚTŠINOU)
3) Sama bych už chtěla mít dítě, ale bohužel na to není správný čas.
4) Prodělala jsem spontánní potrat a těhotenství je pro mě dost citlivou záležitostí.
Takže jestli tvoje kamarádky by chtěly mít děti a nejde jim to, tak se s tím potřebují srovnat samy. Navíc, mě by naštvalo, kdybych viděla svoji kamarádku, která by mi neřekla, že je těhotná, ale vesele by to dala na FCB (ano, vím, že to dal partner, ale měli jste se na tom dohodnout společně imho).
Moje kamarádky by asi byly také naštvané že jsem jim to neřekla, ale spíše se ztotožňuji s názorem nad sebou.
Galerie obrázkůmoderátorka
Taktéž si myslím, že roli hrají obě dvě okolnosti - jednak je mrzí, že jsi jim to neřekla sama (okud jste si tak blízké - mě by to mrzelo) a jednak pokud sami po dítěti touží, tak to pro ně může být těžké.......
Každopádně jste se měli s partnerem domluvit, aby na FB nic nedával dokud to neřeknete osobně těm, kterým jste to říct chtěli.
Tak já v tom nevidím to co děvčata přede mnou. To , že se ti podařilo otěhotnět a tvé kamarádce ne neznamená ,že vůči tobě automaticky musí cítit nějakou zášť a vyhýbá se kontaktu s tebou. Asi s tebou cloumaj těhotenské hormony a jsi zbytečně precitlivělá , tak si sugerujš kde co a navíc asi nejste tak skvělý kámošky , když jim tajíš takové zásadní události v životě např.těhotenství, nemyslíš? Mimochodem velmi mě pobavilo , že jste tu novinu dali na FB , jak trapné img]https://cached1.lvimg.cz/smilies/big_smile.gif[ /img]
Děkuju za reakce. Já jsem si i myslela, že bude lepší, když tu informaci budou moct nějak strávit ještě předtím, než se uvidíme.. Schůzku jsem navrhovala bezprostředně potom, co jsme na FB dali tu fotku. Lepší to ale evidentně nebylo. Asi to tedy byla chyba, když píšete, že vás by to taky mrzelo. Ale jak to teď napravit? Taky jsem moc nevěděla, jak jim to vlastně říct, jak vůbec začít a tak.. Navíc když vím, že ony samy s tím třeba mají nějaké problémy. Mým rodičům jsme poslali fotku na mail, protože jsem taky nějak pořád nevěděla, jak jim to říct. Jinak nejsem ten typ, co by o těhotenství musel pořád mluvit, myslím, že nebudu taková máma, co pořád mluví jen o dítěti a nic jiného ji nezajímá, ale těžko říct, co se mnou udělají hormony.
Cituji nanny1: Taky jsem moc nevěděla, jak jim to vlastně říct, jak vůbec začít a tak.. Navíc když vím, že ony samy s tím třeba mají nějaké problémy.
Kamarádkám "nejlepším" můžeš říct snad všechno a ne přemýšlet o tom co a jak jim sdělit. Nespekuluj o tom kdo má s čím jaký problém, spíš s tím máš problém jen ty jak vidno.
Reaguji na VeronikaEma: Napsalas to skvěle a výstižně. Já chápu ty ženy, pro které je těžké řešit kamarádčino těhotenství proto, že samy velmi touží po dítěti a nejde to.
Cituji nanny1: jak jim to vlastně říct, jak vůbec začít a tak
Prostě "jsem těhotná/čekám miminko", na tom nevidím nic složitýho.
Cituji nanny1: Mým rodičům jsme poslali fotku na mail, protože jsem taky nějak pořád nevěděla, jak jim to říct.
No podle mě je to zvláštní způsob, ale dobře, no. Takový jako, tady posílám černobílé rozmazané fleky, odvoďte si z toho, že čekám dítě, nevím, jak to říct vlastním rodičům.
Cituji nanny1: Schůzku jsem navrhovala bezprostředně potom, co jsme na FB dali tu fotku.
Aha, já jsem pochopila, že jsi schůzku iniciovala ještě předtím. No tak to se fakt nedivím, že jsou kámošky naštvané. I když já se v takových situacích snažím být chápavá, protože chápu, že pro mnoho žen je to citlivé téma (riziko potratu atd.), ale jako kamarádku by mě mrzelo, že se to dozvím jako jedna z desítek/stovek dalších "přátel" na FB.
Cituji nanny1: jak to teď napravit?
Zavolej jim! Je to lepší, než nějaká smska. Upřímně každé zvlášť řekni, jak to bylo a jak to cítíš. Vsadím se, že když přijdeš se srdcem na dlani, tak tě ani jedna nepošle do háje, naopak ty jim můžeš nabídnou rameno, aby se ti svěřily s vlastními pocity.
Cituji Phaeton: Reaguji na VeronikaEma: Napsalas to skvěle a výstižně. Já chápu ty ženy, pro které je těžké řešit kamarádčino těhotenství proto, že samy velmi touží po dítěti a nejde to.
Cituji nanny1: jak jim to vlastně říct, jak vůbec začít a tak
Prostě "jsem těhotná/čekám miminko", na tom nevidím nic složitýho
Právě v tom, že pro ně by to třeba bylo těžké, je to těžké pro mě jim takovou věc říct...
Já jsem jim původně chtěla říct, až by k tomu byla vhodná příležitost, že se snažíme o mimčo, právě kvůli tomu, aby se na to mohly nějak připravit, kdyby se to povedlo. Čekala jsem, že to může trvat i rok, dva, jestli vůbec. Ještě mi doktorka našla polyp na děložním hrdle a připravila mě na to, že je šance otěhotnět až po operaci a já už jsem přitom byla těhotná.. Povedlo se vlastně hned, jak jsme se rozhodli, tak nebylo kdy jim to říct.
Každopádně jim oběma zavolám a vysvětlím, proč jsme o tom nechtěli nikomu říkat. Nevěděly to ani dvě partnerovy dcery, nechtěli jsme, aby byly smutné, kdyby to nevyšlo.
Cituji Phaeton: Aha, já jsem pochopila, že jsi schůzku iniciovala ještě předtím.
Předtím jsme plánovaly dámskou jízdu, která nevyšla. Pak jsme v týdnu zveřejnili tu fotku a na další víkend jsem chtěla domluvit schůzku s kamarádkami...
Kamarádky chápu, určitě je trápí že ony nemůžou...a hlavně že ty jsi jim to neřekla osobně a jako prvním (nerodinným příslušníkům)....určitě bys je měla navštívit, pokecat a trochu se omluvit, vysvětlit jak situace....protože čekáním na vhodnou příležitost můžeš promarnit roky a ani nemusí nikdy přijít...ty myslíš že ony ví a možná neví nic, jen si myslí
Cituji nanny1: Každopádně jim oběma zavolám a vysvětlím
Tak na to bych se vykašlala. Anglická královna říká: "Nikdy si nestěžuji a nikdy nic nevysvětluji". Pokud jsou ublížené, že jsi těhotná, je to jejich problém. FB považuji za kravinu, ale je Tvoje věc, kde chceš vytrubovat svoje osobní záležitosti.
Vůbec nepobírám, za co se máš omlouvat. Kdo má zlou vůli, stejně mu nevysvětlíš nic. A dobrá kamarádka prkotinu přejde.
Cituji Maria: Vůbec nepobírám, za co se máš omlouvat. Kdo má zlou vůli, stejně mu nevysvětlíš nic. A dobrá kamarádka prkotinu přejde.
Souhlas
Taky moc dobře nechápu, proč by tak výborná kamarádka nemohla pochopit, že jsi jí to prostě nestihla říct dřív, než se to provalilo veřejně 
Ony ti to mají přát a držet ti palce, aby bylo všechno v pořádku. Co jsi jim tak strašného provedla, že s tebou nechtějí mluvit? Provinila jsi se otěhotněním? Srovnat se s tím a přát ti to, to je jejich boj, ne tvůj..
Možná to jen vidíš zbytečně dramaticky, třeba nejde o nic jiného, než že na tebe zrovna nemají čas nebo náladu.. Zase tak často se, podle tvého textu, nestýkáte..
Těhotenství není ani nemoc, ani výhra v loterii. Stává se to často a mnoha ženám.
Takže klídek a opatruj se
Moc to řešíš.....třeba se s Tebou holky už tak moc kámošit nechtějí delší dobu a jak s Tebou cloumají hormony, tak si to víc bereš - a nemyslím tento příspěvěk blbě, jen píšu, jak to vnímám já.
