Ahoj holky,
je mi 22 let, do 18 jsem neměla přítele, s nikým jsem chodit nechtěla. Pak jsem to dala dohromady s nejlepším kamarádem, což se nikdy nemělo stát. Jsme spolu doteď, já ho mám ráda, ale přítele rozhodně nevidím, nemiluju ho a nikdy jsme spolu ani nenavázali intimnější kontakt, nikdy mě nepřitahoval, spíš naopak (jsem doteď panna nepolíbená). On to ví, i tak se mnou ale chce zůstat( a já se tomu divím), je na mě až závislý.
Teď jsem ale potkala jsem snad prvního chlapa v životě, který mě vážně zaujal a mám ho ráda (pan K). On mi taky už několikrát řekl, že by se mnou chtěl být. Oba o sobě navzájem ví, oba na mě tlačí a tlačí a tlačí, což mě od obou neuvěřitelně štve. Dokud mám "přítele"/nejlepšího kamaráda nechci si nic začít s tím druhým. Vlastně nevím, jestli bych s ním po tom, co bych se dokázala rozejít s přítelem, chtěla chodit. Možná se i bojím prvních intimních zkušeností.
S panem K jsem se ještě ke všemu pohádala, poslední komunikace proběhla ve středu, od té doby mi neodepsal na zprávu, takže teď nevím, jestli mu mám psát, omluvit se...
A tak nevím co mám dělat, nechci přijít ani o jednoho, ale pravdou je, že pokud nic neudělám a nerozhodnu se, ztratím je nejspíš oba. Zároveň se kvůli oběma cítím strašně, jako kdybych je oba jen využívala a trápila. Co byste dělaly na mém místě? Já myslím, že musím nejdřív najít odvahu pro to ukončit nesmyslný vztah s přítelem.
Díky za přečtení, za vyslechnutí a za rady, nemám nikoho kromě psa, komu bych se svěřila.