Mám teď nějaké zvláštní období, nevím si rady, proto píšu sem. Začnu ale od začátku...
Před pár lety jsem se rozvedla s manželem po téměř 20letém manželství. Nebyl v tom nikdo třetí, prostě jsme zjistili, že si nerozumíme a nedokážeme už spolu žít. Zařekla jsem se, že už nechci žádný vážný vztah a taky jsem to tam po další roky měla. Navíc jsem nějak přitahovala ženaté muže a svým způsobem mi to tak i vyhovovalo. Věděla jsem , že je to jen o sexu a nebudou chtít nic víc. Navíc jsem si už zvykla na určitou volnost. V manželství mi právě ta volnost chyběla. Bála jsem se někam jít, jet, aby manžel neměl řeči. Prostě jsem si v manželství připadala jak ve vězení..
Až před půl rokem jsem potkala jednoho muže, který byl nezadaný. Přeskočila jiskra a já najednou postupně zjišťovala, že je mi s ním dobře a že už tak netrvám na tom, že nechci vážný vztah. Je sice z jiného města, takže se nevídáme často, ale zvykla jsem si na společné víkendy. Máme společné názory na život, stejný smysl pro humor, je tolerantní, prostě cítím se s ním dobře a dává mi i tu volnost, co potřebuji.
Prostě se vše zdálo ideální. Děti i moji rodiče si ho oblíbili.
Jediný problém jsou peníze. On sice od začátku říkal, že má nějaké problémy s penězi, musí toho dost splácet, ale tak nějak vždy vycházel. Navíc já nejsem moc materiálně zaměřená, jsem zvyklá se postarat sama o sebe a i s manželem jsem na tom nebyla nijak skvěle, co se týká peněz. Měli jsme každý svoje finance, navíc manžel byl dost opatrný "pustit korunu".
Takže přítelovy peníze jsem nějak neřešila. Až teď poslední dobou se mi zdál nějaký divný, bez nálady. Pak se mi svěřil, že je na tom dost špatně, že má teď exekuci na plat a neví, jak z toho vyžije. Prý ani neví, jak to bude dál s námi, protože nebudeme moc nikam jezdit, do kina, na výlety, atd. Byl zvyklý, že tohle vše platí a rozhodně mě nechce využívat a nechat se živit. Prý mu teď zůstane maximálně na jídlo a ubytování pro sebe.
Hodně mě to trápí, protože ho mám ráda, je mi s ním dobře. Je to první chlap v mém životě, se kterým se cítím úplně volně a i mu dokážu dát najevo city, což jsem nikdy neuměla. Přijde mi, že už nejsem taková ledová královna jako dřív.
Proto nevím, jak dál. Brát si ho nechci, ani si ho stěhovat k sobě. V tom máme jasno od začátku. Nejsme spolu ještě tak dlouho, aby tohle téma bylo na místě. Ale prostě se bojím, že ty jeho finanční problémy zničí ten náš vztah. Už se i stalo, že před výplatou ani nepřijel, protože neměl na benzín. Proto si říkám, jestli to takhle půjde dál, tak se i uvidíme čím dál méně a to není dobré.
Proto bych ráda znal váš názor, co s tím. Kamarádka mi radí, ať se na takového chlapa vykašlu, že to není dobrý typ muže pro dlouhodobější vztah. Ať si radši najdu někoho zajištěného, abych si mohla užívat večeře, divadlo, dovolenou. Ale já na tohle moc nejsem. Neříkám, že není špatné si takhle život užívat, ale myslím, že to není to nejdůležitější.
Ale prostě se bojím, že ta špatná přítelova finanční situace ohrozí i ten náš vztah. Navíc se mi ted´do života jako naschvál vrátil jeden můj předchozí přítel, bohužel ženatý a rád by se se mnou dál stýkal. S ním mi bylo taky moc hezky, ale bylo to jen o těch krátkodobých chvilkách.
Prostě pořád dokola přemýšlím, co dál....