Budu stručná, protože nikoho nebaví číst dvoustránkové monology. S manželem se známe od školky, on byl můj první kluk, já jeho (je z křesťanské rodiny, asi se to očekává). Děti mít nemůžu, takže ty nemáme. Problémy jsou vlastně tři.
- nerespektujeme se: poslední dobou ho už nepovažuju za chlapa (je takový slabý, bojácný, líný, strašně na pohodlí a péči, a miluje svoji maminku), někdy se za něj i stydím, když jdeme do společnosti. On to má podobně, soudě dle jeho komentářů. V hádce umíme být opravdu ostří. On je navíc tvrdohlavý, takže zdroj všech problémů vidí ve mně a nesnaží se ze své strany o nějaký posun.
- sex: tím to asi začalo - jeho postoj k sexu je šílený. Zezačátku to pro něj byl hřích a špinavá aktivita. Nyní máme sex tak dvakrát do měsíce, většinou ho iniciuju já. Je to pořád na stejný brdo. Když jsem mu to opatrně naznačila, jen se urazil. Jeho prý sex nebaví, nic mu to neříká, a snaží se dost. Mám být ráda že se kvůli mě překonává. Nějakou vášeň z jeho strany čekat nejde - ani mimo sex. Ještě na okraj, mám hezkou vysportovanou postavu a i jinak přijdu ostatním mužům spíš atraktivní. Nejsem nějaká zanedbaná cácora.
- zájmy: čím jsme starší tím méně máme společných zájmů. Bohužel z jeho strany není ochota jít se mnou na něco nebo někam, co ho až tak nebaví. Já se dokážu přizpůsobit, ale od něj to čekat nemůžu. Dřív jsem třeba jezdívala do hor, s ním na to nemůžu ani pomyslet - nejraději by se válel a cpal někde na pláži tři týdny a nevytáhl paty z hotelu.
Abych zakončila pozitivně, má to i ty dobré stránky. Je to hodný člověk, čestný, pracovitý, nosí domů velmi pěkné peníze. Občas překvapí a je u něj vidět nějaká malilinkatá snaha. Pořád spolu umíme mluvit a dokážeme propovídat hodiny. Umíme se spolu i zasmát. Jenže já už jsem, zejména z toho sexu, tak unavená a mám tak nízké sebevědomí, že už nevidím východisko. Někdy i pomýšlím na nevěru, mám pocit, že je jen otázka času, než k ní dojde...
Poslat SZ
Galerie obrázků
.
