Je dneska vůbec možný se s někým seznámit?

Podle mě je ideální ze svých myšlenek bývalého naprosto vytěsnit, nemyslet na nic, co se ho týká (alespoň mi to pomohlo moc a teď když se o něm někdo zmíní - je mi to jedno). Přece když bude neustále myslet na minulost, na to, jak moc ji ublížil a ponížil, vyvolá si hodně nepříjemné pocity. Vyvolá je sobě, ne jemu. K čemu je to dobré? Proč si dobrovolně ubližovat?

přesně tak to vidím i já - navíc minulost strašně ovlivňuje a brání v nadvazování nových vztahů bez předsudků a zátěží. Pak z toho vznikají klíšé typu "všichni chlapi jsou nevěřní hajzlové" a "všechny baby jdou jen po penězích", .... apod.
Jestli to jen trochu jde, na bývalého se vykašli. Co máš z toho, že jej vyhodili - nechceš jej snad zpátky a nedoufáš, že by mu to přistřihlo křidýlka a udělalo z něj to, co nebyl - že ne ?

Myslíš to dobře, ale tak úplně to přeci jen není. Já nemyslím stále na minulost, na něj už vůbec, s nikým se o něm nebavím, on je pryč a tak to beru. Když se o něm mluví, tak tak já řeknu tak maximálně hm. Měla jsem i jiné než byl on, i když s těmi když se třeba potkám tak se pozdravíme a jdeme od sebe, ale není tu žádná nenávist. Možná jsem taky měla zmínit, co jeho rodina byla zač, po tom rozchodu jak na mě byli naštvaní a nepřátelští. Jeho máma mi zvládla nadávat, i když mě potkala na ulici, tak se nelze divit, že asi nikdy nebudu s ním OK. Já nemám problém si s někým podat roku a říct, co bylo, to bylo. Ovšem od něj bych si tu omluvu zasloužila a on vlastně ani o nic takového neměl zájem. Že jsem se o něm zmínila, tak to neznamená, že na něj a náš vztah myslím, on patří do mých minulých vztahů a prostě tam vždycky bude.

Já si třeba nemyslím, že jsou všichni chlapi hajzlové, nebo že nelze nikoho slušného najít. Jde to, ale musí se dobře hledat a mít alespoň trochu štěstí. Já bych třeba i chodila na nějaké akce, ale v pracovních dnech to opravdu moc nejde. Když přijdu domů jsem příšerně unavená a pomalu neschopná si zout boty, natož ještě někam jít.
Já nejsem negativní, ale spíš se snažím něco hledat s minimem času a příležitostí...
Ale teď hlavně zkusím pozdravit chlápka v obleku, jakmile ho potkám, to mi dává příležitost č. 1.

ano pusobi sympaticky a je mu taky asi blbe nekoho lovit na ulici.

Jinak jestli je clovek chvilku po svych zkusenostech negativni, je prirozena vec. Nenormalni by byl spis uplny opak.

Jinak seznamovani na ulici atd... nemusi byt znakem uchylaku apod. Jde jen o to zda dotycny ci dotycna sebral/a odvahu.
Pokud budes delat prvni krok Ty, vyuzila bych dne kdy budes mit dobrou naladu (u me to byva kolem ovulace ).

Naprosto chapu to jak pises o byvalem. Arogantni lide potrebuji obcas spadnout trosku na usta. Pro jejich dobro. Ve skutecnosti nikdo nikomu neprejeme to nejhorsi. Ale lekci.. proc ne.

Jeste jak tu nekdo psal, ja taky nasla partnera vzdycky kdyz jsem nikoho nehledala. A k tomu mi pomohla i prave ta mirna skepse. Mela jsem spoustu jinych planu a do toho prisel novy partner. Jednoho jsem potkala jen diky tomu, ze mi zkrachovala letecka spolecnost a ja se na danem miste musela flakat dele do dalsiho odletu. Urcite jsem nechtela hledat vztah. Atd.
Nikoho (koho bych chtela) jsem nepotkala vylozene na akci, ve spolecnosti. Byly to prave vsedni situace... jednou se me napr. jeden byvaly ptal co to ctu za knizku.

Ted zkusit kazdopadne chlapka v obleku a pak na chvilku vypnout a nechat tomu volny prubeh. Ale nesedet uplne doma.

ž

hmmm na zoznameni na ulici nevidim nic zle..... ja som sa tak s jednym chlapom vidala kazde rano....najprv len pohlady, posmov usmevy, raz som nabrala odvahu a povedala ahoj.....AHoj fazu sme mali asi tyzden, kym nabral odvahu on a k ahoj pridal a nesla by si poobede na kavu? nic z toho nebolo, ale na kave sme boli.....

no a terajsi priatel sa mi prihovoril vo vlaku pomohol mi kufor vylozit hore a kedze mal miestenku oproti mne akosi sme sa dali do reci.....prekecali sme 3 hodiny, tak sme sa stretli zas, a zas....az sme spolu zacali chodit
ščťš

Úplně ti rozumím. Na seznamkách hledat nejde, tam na žádného normálního chlapa nenarazíš. Buď je to tam samej zoufalec (jsou tam pořád ti stejný i několik let, proč asi?) nebo tam jsou zadaní, kteří hledají bokovku nebo hledači zářezů, kteří se poznají tak, že tam mají fotku v autě, na autě, pod autem, s autem, před autem, za autem ... Seznamovací večer je také k ničemu, tam chlap, kterého bych chtěla nepůjde, takový kterého chci, se nebojí oslovit ženu, která se mu líbí, ale někde bych ho musela nejdřív potkat, že?

Toho chlapa klidně oslov, hezky se na něj usměj, řekni mu, že se ti líbí, dej mu číslo a řekni mu, že bys byla ráda, kdyby se ti ozval a mohli jste zajít třeba na skleničku. Já bych neváhala, pokud už bych potkala někoho, kdo se mi líbí a pokud po tobě pokukuje, tak se určitě ozve a když ne, tak bude asi zadaný a aspoň se nebudeš užírat pocitem co kdyby a řekneš si, tak jsem to aspoň zkusila. Já jsem to takhle dělala už v 16 a ještě se mi nestalo, že by se dotyčný neozval. Já mám také problém, že se mě chlapi bojí oslovit a když už se s někým seznámím z jiných důvodů, tak mě na rande stejně nepozvou osobně, ale třeba přes email nebo SMS, což mi přijde trošku padlé na hlavu, když měl možnost to udělat osobně ... Nejlepší pak jsou borci, co když už někde získají moje číslo a pozvou mě na kafe, tak se ani nepodepíšou, abych věděla, kdo mi vlastně píše a není mi 15, abych se po tom horlivě pídila s nadšením, že mi třeba píše Brad Pitt nebo po mě ještě chtějí, abych dokonce hádala o koho se jedná ...

Problém je, že vídám chlapy, kteří se mi líbí, akorát tak v televizi nebo časopise. Za posledních x let jsem potkala jen jednoho, byl to můj kadeřník, ale byl už zadaný a má malé děcko, jinak nic ... Pro ujasnění nehledám modela či hezounka, ale chlapa, který bude jako chlap vypadat a bude se tak i chovat, bude to mít v hlavě už srovnané, takže kolem 40 let, cizince, vyrovnaného sympaťáka, který bude mít pořádné charizma. Jenže kde někoho takového potkat?

Přes okruh mých kamarádů to také nejde (jsou buď moc mladí a o matfyzáky a podobné nadšence také nestojím). Myslela jsem si, že bych se mohla seznámit třeba ve fitku, ale kromě jednoho narcise, kterého bych opravdu nechtěla, tam byly jen samé ženské a pak pár důchodců. Psa mám, na procházky spolu chodíme, ale potkáváme spíš ženské nebo kolem nás prosviští nějaký cyklista a toť vše. Chtěla jsem nastoupit do nové práce, kde bych určitě měla možnost se seznámit se zajímavými lidmi, ale to bohužel nevyšlo, ani nechápu proč ...

Do podniku, který jsem teď s kamarády navštěvovala, protože to mají blízko, chodí spíš náctiletí ... Vyrazila bych klidně někam do centra Prahy, ale kam? Do profláknutých podniků v centru, mezi zlatokopky a vyžilé šlápoty v posledním tažení, se mi fakt nechce, tam by chlap na úrovni snad ani nešel a o hokejky zájem nemám, ani kdyby byl zájem o mě ... Napadá mě pouze golf, ale zase se dostáváme mezi zlatokopky a šlápoty ...

Nějakou dobu jsem tu nebyla, ALE děláte z toho holky úplné drama. Takhle se fakt s nikým neseznámíte. Každý potká za život jednoho a nebo více blbců/blbek, ale pokud budu myslet negativně, že jsou všichni pitomci, případně, že i na netu na seznamkách jsou pitomci a pak se ještě bojím někoho oslovit na ulici, tak se nedivte, že se s nikým neseznámíte. Jsou lidé, kteří se seznámí úplnou náhodou a pak jsou lidé, kteří tu osobu intenzivně vyhledávají. Já znám náhodou dost párů, kteří se potkaly přes internet a jsou manželé a mají děti. Dokonce mám případ přímo v rodině. Magor ten chlap fakt není. Naopak je to dost slušná partie. Ne všichni na netu jsou zoufalci, mohou tam být i lidé, kteří nemají dostatek příležitosti se seznámit (stejně jako vy například) spousta lidí chodí do práce a ne někde po barech. Čím je člověk starší, tím ztrácí okruh přátel a tím pádem má i méně příležitostí na seznámení, když od nějaké věkové hranice jsou většinou všichni zadaní. Tím neříkám, že tam nebude nějaký exot. Bude, ale mezi ním se snad dá najít někdo použitelný.

Co se týče minulosti ex, tak tohle je kapitola, kterou si musí každý v sobě nějak uzavřít, aby vůbec mohl navázat vztah jiný a jít do toho pozitivně. Nemůžete se v životě pořád litovat, že jste potkali blbce. Ok těžký rozchod ano je přirozené se vybrečet, promyslet si věci, atd. , ale pokud se tím vztahem zabývám pořád, tak je jasné, že mám problém. Navíc negativní člověk si vždy přivolá to negativní. Pokud si budu neustále opakovat, že narážím jen na blbce a že skončím s blbcem, no tak s ním pravděpodobně asi skončím. Každý si tím projde. Já jen nemám ráda fňukání. Chci se seznámit a najít si vhodnou polovičku, tak pro to také něco musím udělat i za tu cenu, že se to třeba hned nepovede.

Prostě tvůj ex byl asi blb, který si tě nevážil, ale proč nad ním přemýšlet? Proč přemýšlet nad někým, pro koho jsi nic neznamenala?

Doba dvoření se trošku posunula. Už neoslovují jen muži, i když je to samozřejmě lepší, ale hold musí občas udělat ten krok žena. Pokud potkávám někoho, kdo je mi sympatický, tak proč to nezkusit. Zoufalé to určitě není.

Ne vždy musí člověk koukat na vzhled. Láska přichází postupně..

No nevím každý to má v hlavě srovnané jinak. Poznala jsem i dost chlapů kolem 40 let, kteří byli nepoužitelní. Nevím kolik ti je. Cizinec. Každá by ráda cizince, protože jsou kultivovanější apod. no také jsem ho měla a byl to lhář, manipulátor a nevěděl co chce. Pokud chceš cizince, tak bych vyrazila do ciziny a zkusila to, ale už to, že preferuješ cizince ti může vytvořit blok k tomu, aby ses seznámila s někým tady.

No s tím souhlasím ty kluby v centru Prahy nejsou moc pro dlouhodobá seznámení, i když kdo ví. Z toho co píšeš hledáš asi někoho movitějšího, když by ses chtěla seznámit na golfu, ale nevím nevím. Asi bych se zaměřila na ty seznamky, ne jen ty internetové, ale někde s databází lidí, kteří se chtějí vážně seznámit. Zadat si požadavky a třeba to vyjde. Přijde mi lepší se s někým domluvit na kafe přes net, než chodit lovit večer nějaké opilce Neboj ono to nějak přijde a někdo ti skočí do cesty.

Nehledám sponzora, ale někoho, kdo se mnou finančně udrží krok, protože chci mít vyrovnaný, harmonický a funkční vztah. Chtěla bych začít také trochu žít a cestovat a nechci být omezená tím, že partner nebude moci jet na dovolenou na tři týdny dvakrát v roce nebo že si ušetří maximálně na dovolenou v tříhvězdičkovém hotelu v Egyptě. Nechci sedět doma, jen kvůli tomu že má partner týden před výplatou nebo že jsme byli tento měsíc za zábavou už třikrát a další zábavu si může dovolit až příští měsíc po výplatě. Tenhle problém řeším s kamarády pořád a je to pro mě hodně frustrující, protože si vždycky říkám, tak já se snažím, dřu jako kůň a co z toho mám, stejně sedím doma, protože ostatní nemají peníze ...

Reaguji na Starry_girl: No to já nic v tomto ohledu neříkám, také jsem zvyklá žít na vysoké noze, ale jsou ti, co mají peníze a ten čas stejně nemají. Tohle je trošku i o člověku a nejen o penězích.

Možná by to tedy chtělo hledat hlavně jiné kamarády, co s tebou finančně udrží krok, nejen partnera

Pak by ses třeba nakonec i přes ty "správné" kamarády seznámila s tím, koho hledáš...

Tak jsem si říkala, že třeba dneska to vyjde, byla k tomu taková krásná příležitost jako z filmu ... deštník nenosím a v centru začal pořádnej slejvák, takže jsem byla během pár minut zmoklá až na kost, tak jsem si říkala, že by třeba mohl přiběhnout nějaký gentleman s deštníkem a zachránit mě, bohužel pro mě jsem míjela jenom německé důchodce, takže zase ve špatném čase na špatném místě ... a kdybych se třeba s nějakým pohledným gentlemanem srazila někde ve dvěřích, tak bych na něj také neváhala vylít kafe (které mám v centru často v ruce), abych měla záminku k seznámení. Posledně jsem takhle málem polila kafem ve výtahu sebe a spolucestujícího, ke konverzaci to sice vedlo, když jsem se ujišťovala, že to pán stojící vedle přežil bez úhony, zasmáli jsme se, ale bohužel to nebyl můj typ. Když míjím v autě policajty, tak se také vždycky modlím, jen ať mě zastaví, že by tam mohl být nějaký kusanec, ale nikdy nic. Ne že bych se tedy nesnažila a neměla otevřenou mysl ...

Docela se v tom, co píšeš ukrývá taková ta tajná pravda a očekávání. Nejvíc mě pobavilo tvé fotografické typování na seznamkách, něco na tom zcela jistě je.
Ono xlet si představuješ jaký to bude někoho dokonalýho potkat, xlet na něj čekáš, xlet ho hledáš, nyní doufám že to nebude pokračovat: xlet si zvykáš na to že jsi ho nenašla.

Ano to jsou takové ty představy, co kdyby. Vidíš to ve filmu v časopisu a myslíš, že se ti to taky stane. Jako když ve filmu vidíš, že když ženský upadnou na zem všechny možně spisy a papíry, přijde dokonalý gentleman, pomůže jí je zvednout a někam jí pozve.
Mně se tohle přesně stalo, jenže místo nějakého gentlemana mi do nich začal šlapat nějaký drzý chlap a začal na mě řvát ,,Co tu blokuješ cestu ty krávo." Pak jsem šéfovi odevzdala kartu pacienta, na které byl otisk boty zhruba velikosti 45 a dalších co mi tam po tom začali šlapat. Teď se tomu směju, ale když jsem tam klečela na zemi a nikdo mi ani nepomohl nebylo to moc příjemný.
Vylít na někoho kafe snad ani nechci, aby při mám štěstí na mě ještě ne zavolal policajty. Já si nemůžu pomoct, ale mám pocit, že taky potkávám samý magory atd.

ja som napríklad našla svojho terajšieho priateľa na jednom fóre, ktoré môže slúžiť ako zoznamka paradoxne som tam nebola kvôli tomu, ale kvôli kamarátovi ktorý nie je na iných sociálnych sieťach, tak sme udržiavali kontakt aspoň takto ... on mi napísal prvý, udržiavali sme takýto kontakt pár mesiacov a potom navrhol či nezájdeme na kávu ... mám vyslovene averziu na zoznamovanie cez internet a stretnutia na slepo ale niečo ma prinútilo súhlasiť a teraz sme spolu rok a je to najlepší chlap akého som kedy mala takže netreba to hneď odsudzovať, samozrejme súhlasím že asi väčšina tých mužov nebude stáť za veľa ale sem tam sa niečo solídne objaví jedna kamarátka si takto našla manžela a druhá priateľa a obe sú šťastné ako blchy