Ahoj, zná to asi každý, na střední chcete být hrozně moc dospělé.. Já jsem se chtěla co nejdříve osamostatnit, ikdyž mám podmínky doma super. Celej čtvrťák na střední jsem věděla, že na VŠ nechci, ale přesto jsem šla na přijímačky, no nedostala jsem se a naštěstí mi byla nabídnuta práce, samozřejmě jsem jí vzala. První měsíce super, jenže čím déle tu práci dělám, tím více se stresuju a bojím se chyb ... ( dělám účetní), nyní jsem se dostala na VŠ dálkově, jsem ráda, že alespoň budu mít myšlenky na něco jiného než na práci, ale zároveň se bojím, že to nebudu zvládat, navíc bydlím s přítelem a už mě unavuje celá ta domácnost (vaření, uklízení), prostě si připadám, že jsem ještě nedospěla a přitom jsem se do toho děsně hrnula.
Nejvíc mě ale trápí ta práce, najednu stranu si říkám, že kdybych dala výpověď, tak se mi šíleně uleví, ale nadruhou stranu to nemůžu udělat už jen kvůli kolegyním a ani tomu šéfovi to nechci udělat, když mě vzal bez praxe. Ale zdá se mi, že ten stres už mi přerůstá přes hlavu.
Je to trochu zmatené, ale tak nějak se to ve mě mele. Nemáte nějaké tipy jak se přestat stresovat? Jak jste to měly Vy v první práci?