Zdravím všechny zde, mám problém s těmito poruchami, vim o tom, uvědomuji si spouštěč těchto problémů i co by mohlo následovat, bohužel odmítám psychiatrickou léčbu, nepřijdu si na tom psychicky tak špatně, nejdříve jsem to chtěla řešit sama, poté jsem si uvědomila, že sama to asi nevyresim, ráda bych se zeptala, zda je tu někdo, kdo se z toho sám dostal svou vůli nebo opravdu je potřeba se obrátit na odbornou pomoc? Ráda bych s tím radši udělala něco sama nebo měla kamarádku co by měla podobný problém a nějak jsme si o tom mohli psát.
Doprovází mě lehké deprese z toho, že vím, že je to špatně a co víc, že je něco špatně, padají mi vlasy, problémy s ledvinami, občasné otoky ve tváři, porucha hormonální rovnováhy,...
Není toho málo, ale nerada bych zašla dál, že začnou padat zuby, zhorší se pleť, orgány vypoví službu...To nechci.
Na druhou stranu jsem připravena tedy se svou léčbou nějaké to kilco nabrat, ale ne 40 kilo jako slečny, co jsou hospitalizovany. To mi přijde hardcore, že lékaři nechají někoho přibrat takhle hodně v nemocnici a pak ho pustí domu a co si myslíte, že nastane? Ten člověk se musí nenávidět ještě víc, když se vidí v zrcadle...nevím, třeba ne, ale já rozhodně nemohu při mé male výšce nabrat 20-30 kilo. Mám 160cm a 44kg.
Nu, pište prosím, kdo s tím má zkušenost a rád by poradil popřípadě se zapojil. Děkuji všem za přečtení tohoto článku a nerada bych četla nějaké odpuzující komentáře. Děkuji moc.
Poslat SZ
No, ale pokud ti to diagnostikovali, tak by ti měli navrhnout i nějaké jiné řešení než hospitalizaci - hodně holek dochází k psychologovi nebo psychiatrovi jen ambulantně. 
já už jsem ale zoufalá, i o tom psychiatrovi teď přemýšlím, jsem neschopná, úplná nechuť do života, život se motá jen kolem jídla a nejde to vypnout v té hlavě... Pročítám články holek co si tím prošly a jak hrozného může dopadnout. 
Já nevím.