Jak si vážit partnera?

Reaguji na romísek: jo, mám to podobně..je to šílený...jako kdyby me nekdo takhle prudil,okamzite ho poslu nekam...jenze pritel je proste moc hodnej. Musim ovsem rict, ze v posledni dobe se situace znacne zlepsila. Hodne se snazim. Nerypu a pokud se mi to povede, vzdy se omluvim (coz jsem teda driv nikdy neudelala..nakonec jsem to jeste svedla na pritele) a celkove se snazim o nas vztah "pecovat". Neni to snadny, ale verim, ze tohle je mozna cesta...

Jak si vážit partnera? Nelhát, nepodvádět, být tolerantní.... Je to přeci jednoduché.

Na tom něco bude... Můj bývalý přítel byl hrozný darebák. Počítač, hospoda a kamarádi mu byli přednější a ať jsem udělala cokoliv, tak všechno bylo špatně... On byl prostě ten nejlepší a všichni ostatní byly nuly, nikdy si nevyslechl můj názor, neměl rád moje kamarády a ve všem mě omezoval, takže hranice toho, co jsem si směla dovolit byly sakra omezené... A to by se ti asi taky moc nelíbilo, že?
Teď mám hodného přítele a jsem za to nesmírně vděčná! Už aspoň vím, jaké to je, když mě má někdo opravdu rád.

Jsem na tom stejně...neustále mě vytáčejí maličkosti, které by mě vytáčet neměly, když přece svého partnera miluju.
Vždycky si říkám, že kdyby si přítel našel jinou holku, tak já se budu tlouct do hlavy, že jsem ztratila toho nejhodnějšího kluka a dostatečně si ho nevážila...ale to si pořád jenom říkám. Až mě pošle do háje tak

A je pravda, že nás více přitahují typy hajzlíků, pro ten pocit, že si s nimi nemůžeme být ničím jistí, než když na nás doma čeká hodný přítel s večeří a my stejně najdeme chybu, která nám vadí.

Reaguji na romísek:
tak to jsi dokonale popsala i můj vztah

Reaguji na Madlenka84:
přesně nemůžu si vážit něčeho, co beru jako samozřejmost..

Neznám holky co tu píšou, ale chápu, že s hodnými chlapy je sem tam nuda a najít chlapa, který bude slušný a při tom nebude ňouma taky není snadný... asi to chce zkušenosti, něco zažít, aby si každý srovnal priority a zjistil co je pro něj doopravdy důležitý a co chce.

Reaguji na nussii: Jo, to já chápu..ale já to chci udělat dřív, než se ten vztah rozpadne a já sinajdu nějakýho hajzla a zbudou mi jen oči pro pláč po bývalém

Nenapíšu radu, protože radu, jak to zařídit, nemám. Napíšu ale svoji zkušenost.

Nikdy jsem si nevážila svých partnerů. Mikiosaurus, jako bych v tvých příspěvcích viděla sebe - klidně mi vadilo, že jí lžící místo vidličkou a byla jsem schopná to řešit. Vadila mi spousta věcí a svých "chlapců" (protože to prostě byli chlapci ) jsem si nevážila, zneužívala jejich laskavosti atd.

Až jsem poznala svého posledního partnera, dnes již manžela, pochopila jsem, co to znamená, vážit si ho. Přišlo to najednou samo. Neučila jsem se to, nemusela jsem se snažit. Díky tomu, že to byl "ten pravý", přišel i ten přirozený respekt. Kdybych měla říct, zda mi na něm něco vadí, řeknu jedinou věc: že kouří. Jak jí, jak se chová, je jeho věc, zcela to respektuju. Je hodný, ale nezneužívám toho, protože si ho vážím.

Takže moje zkušenost - nesnaž se to naučit, nic si nepředstavuj. Až přijde ten "pravý vztah", přijde i účta a vážení si toho druhého. V tuto chvíli bych řekla, že jsi prostě moc mladá.

Akorát teda - ještě to doplním, samozřejmě záleží i na chlapovi, viz můj další příspěvek. Může být hodný, ale ne ňouma, který si nechá s**t na hlavu

otázka je, co je to "hodný chlap".

Můj názor je, že životní partner by měl být hodný v každém případě. S nehodným bych tedy žít nechtěla, mít za otce svých dětí nějakého zlého už teprve ne.

Hodný nerovná se ňouma.

Reaguji na laala:
Jako bych to psala já, tedy krom toho, že můj partner nekouří.

Reaguji na mikiosaurus:
tak to ti moc přeju.. jen aby si to zvládla

Reaguji na laala:
myslela jsem hodně dodný- jak se říká- je hodný, až je blbý.. nepropaguju grázly

Reaguji na nussii:

jasně, chápu. Hodný až je blbý není dobré. Můj manžel je hodný, ale když překročím mez, tak už si na hodného nehraje. Jenže já tu mez nepřekračuju. Možná z kraje, nebo prostě po nějaké krátké době vztahu, kdy jsme zkoušeli mantinely toho druhého. Postupně jsem ale zjistila, že moje mez je i jeho mez a on zjistil, že jeho dobroty tím pádem nezneužívám. Jenže já ani nemám důvod něčeho zneužívat. Jsme pár, žijeme společně, co bych z toho měla?

Reaguji na laala:
Tak tohle chápu Já bych o svém chlapovi řekla, že má přirozenou autoritu. Ví jak se má chovat= je ohleduplnej, zdvořilej, hodnej,.. vše co má má slušnej chlap mít, ale když přestřelim, nebo se mu něco nelíbí, tak je prostě chlap a nenechá se sebou zametat. A to si myslim, je děsně důležitý a asi to si měla na mysli i ty

Nevim jestli se dá vážit si někoho na povel, ale spíš bych řekla že ne...

velmi rozumnej názor