Závislost na nakupování

Reaguji na Lilliana:

Taky by mě to zajímalo... Jak probíhala taková léčba?

Já si na jednu stranu říkám, že mě to štve, ale nedokážu bez nakupování být,
prostě mi to dělá ohromnou radost ). Ale dřív radost vydržela třeba 3 dny.
Teď jedu z Brna s taškama s oblečením, než dojedu domů (30 min),
tak už myslím na to, co si koupím příště a jak jsem nespokojená, že jsem si měla
vzít ještě to a tamto... ://

Reaguji na Lilliana: Začalo to tím,že jsem chodila na dálkovou školu a u toho si přivydělávala a musím řict,že docela slušné penize na to ,že jsem byla 2x do týdne ve škole.Hodně jsme s kamarádkou po škole nebo před skolou chodili nakupovat a ja pak byla na nákupech minimálne trikrat do týdne a pak už každy den.Napřed jsem byla ráda,holky zaviděli,že mám pořad neco nového,vyptavaly se kde jsem to koupila atd...ale přitel i rodiče si začali všímat,že tahám domů tašky,ze mam cím dál víc věcí,pak jsem věci musela přestehovat do další skříně.......když jsem pak třídila oblečení mela jsem tam kousky ,které jsem neměla nikdy na sobě dokázala jsem utrati měsíčne i 20 000 za hadry,boty,kabelky.....nenakupovala jsem draze za normální běžné ceny...pak mě mamka upozornila jestli už to nepřeháním,přitel nechapal kde beru pořad penize a že me to bavi pořád chodi nakupovat asi po roce se to zvrtlo a jelikož jsm prispivala domu,mam po me chtela penize a ja je nemela ptz jsme je utratila v ten den kdy jsme ji je mela davat....pak jsem si uvedomila,že neni neco v poradku,kdyz jsem neco kupovalal mela jsem vycitky......ta psycholožka to bylo i z jinych duvodu proc jsem k ni zacala chodit,ale to tu nechci říkat.......jo me to radost dělalo,ale pak jsme si doma sedla prohrabala jsem se temi vecmi a rikala si,tohle jsem si neměla kupovat,to bylo moc drahe,tohle stejne nosit nebudu,kupovala jsem kraviny utracela pak za zbytecnosti.........milion kosmetiky,dvacet samponu,privešky na klice,obaly na mobil opravdu pitomosti.......na jednom sezeni jsem se psycholožce svěřila s tím nakupovaním,resily jsme co to pro me znnamena,proc to delam,a ona pak konstatovala kdyz jsem ji rekla ,že jakmile si nic nekoupim jsem nervozni,že jsem zavisla,nechtela jsem si to priznat,ale po par dnech premysleni jsem uznala ze na tom neco bude...probirali jsme to mockrat a dopodrobna.......človeku stačí min než si myslime,jak v jidle tak v obleceni.Nic mene zkrz dalsi problemy jsem nechala dalkove školy a sla jsem na denni školu. Nyni chodim kazdy den do skoly mam sice tri brigady ale s tim co vydelam sem se musela naucit hospodarit.......tohle mou situaci vyřesilo a jsem za to rada....hlavně další vec je ta,že mi ty penize nikdo nedaval,byli moje nikoho jsem se jich nemusela prosit,ptz kdyz to kolem sebe slyším rodiče jsou někdy pěkné pokladničky a pak si decka neumí važit penez!

Já když mě živili rodiče, tak jsem taky ráda nakupovala, ale věděla jsem,
že co mi nedají to nemám. Letní brigády jsem utratila za oblečení hned,
jak jsem je dostala...
Sice bydlím pořád doma, ale nemusím nic platit, za to jsem vážně ráda..
Takže ušetřím v tomto, ale musím si platit paušál atd.. to co dříve ne..
A pořád utácím peníze do poslední koruny ...
Třeba mě to přejde... Rozhodně to není na to, jít k psycholožce.. Je nás takových
hodně... Holt každý utrácí za něco... Myslím, že když jsem svobodná,
bez dětí atd., tak to není rizikové

Reaguji na Romankaa: Asi to rizikové není,ale člověk si uvědomí pak spoustu věcí....nechpápu jak něko může chodit ve stejném oblečení celý týden.......já chodím každý den v něčem jiném abych ty věci co mám unosila a neleželo mi to ve skříni......každý jsme jiný,mě šlo o to,že jsem měla špatné svědomí,byla bez peněz ptz jsem vše rozfofrovala.....a máš pravdu,že je nás takových hodně a mylslím,že jsou na tom mnohem hůř než jsem byla já.

Ahoj, já už naštěstí tak ujeta nejsem,ale uměla jsem to. Teď spíš nakupuji sem tam tady,ale miluju kosmetiku a kabellky. A raději si šetřím skrze banku.

Ahoj, já mám s tímhle poslední dobou docela problémy. Po Vánocích jsem najednou měla dost peněz (čítalo to asi 6-7 litrů, měla jsem narozeniny a babičky k Vánocům dávají peníze). Je mi 18 a dostávám od rodičů kapesné každý měsíc 1000 na účet s tím, že si oblečení, kosmetiku a takovéhle věci kupuji sama...kapesné mi nikdy nevydrží, utratím ho do poslední koruny...z těch sedmi tisíc mám už jenom dva...připadá mi, že už jsem vážně závislá...chodím hlavně na mimibazar a vždycky tam najdu něco, co se mi tak strašně zalíbí, že si to musím koupit, jsou to hlavně svetříky a tak...na brigádu chodím jenom v létě, ale ty peníze jsou hnedka pryč..prostě když dostanu do ruky peníze, hned začnu přemýšlet, co s něma udělám, co si za ně koupím...připadám si blbě hlavně vedle přítele,ten si přivydělává a to celkem slušně, ale peníze dokáže ušetřit..jenže mně to pořád nějak nejde, i když bych strašně chtěla..prostě jenom umět šetřit..nic mi nechybí, mám všeho dost, ale mám strašně ráda krásný věci...nevím co s tím bojím se, že s tím jednou budu mít hodně velké problémy...nevím, jak se mám ovládat...

Reaguji na Zimonka: Upřímně myslím,že 6-7 tisíc je v pohodě ja dokázala tohle utratit i za týden nekdy i dřív,tím nechci říct,že je to správné,a pokud si rozmyslíš než něco koupíš a víš,že se ti to bude hodit,chceš to a využiješ to tak proč ne.Mě hodně pomohlo,že ted si dávám k mamce každý měsíc 1000kc a vím,že kdybych byla bez koruny mamka mi je nedá a přítel mi koupil keramicke prasátko a hažu tam 10,20 a 50 kc takhle jsem tam hazela a po 2 měsících koukla a měla jsem tam skoro 2500kc, coz za 2mesice a ušetřit v drobných je podle mě super.Podotýkám,že mám 3 brigády a normálně každý den chodím do skoly,a rodiče mi nedávají ani na autobus.Pokud má člověk přijem tak se vždycky dá z něčeho šetřit pokud jak řikaš dostaneš 1000kč měsičně tak s tím se podle me nedá.Ale zkus házet drobný,to je fakt můj osvedčený recept a už jsem tak šetřla hodněkrát.

Reaguji na ivyja: já si myslím, že se dá. mně rodiče dávají na autobus, na jídlo, na všechno do školy, jsem zatím jenom na gymplu. brigádu tady bohužel neseženu mám vždycky jen v létě. těch tisíc mi na oblečení a kosmetiku měsíčně vystačí, v zimě dostanu něco k narozkám a na vánoce, v létě zase brigáda, neříkám, že bych nebyla spokojená. ale jen bych chtěla ušetřit a dalo by se. já už hadry nepotřebuju, mám jich dost, jenže se mi vždycky něco zalíbí a neodolám

Tak ty mi mluvíš z duše, přesně můj případ. Do puntíku. Ještě, že už nebydlím s rodiči, ale teď mě za to drbe přítel. Bohužel, nezmůže nic..

Dnes ve 20:00 hod. na ČT2 dokument "Nakupuj, dokud nepadneš".

S tou závislostí na nakupování to mám podobně, s tím rozdílem, že já ujíždím na fleru. Jsem nadšená z představy, že mám doma originální kousek, který nikdo jiný nemá, ale na konci měsíce se to dost nevyplácí, dost často jsem před výplatou na nule... Takže tenhle typ závislosti znám a myslím si, že dokud si na to člověk vydělává sám, tak může utrácet, za co chce, pokud tím nějak netrápí nebo neomezuje své okolí.

Dělám v obchodě s oblečením, takže nakupování miluju!..Až tak, že jsem dnes šla do banky a požádala o kontokorent..to jediné, co mi v tom zabránilo bylo to, že mi prošla občanka a když jsem doma hledala pas, byl taky prošlý. Tudíž pro mě už to moc sranda není.

Já to mam stejně Já pořád přemejšlim nad tím, co si koupim a v jakým obchodě a pro jakou příležitost a kombinuju to s věcma který taky ještě nemám A nikdy si neříkám že tuhle věc nepotřebuju, protože mám pořád v hlavě myšlenku že přesně tuhle konkrétní věc musím mít a život bez ní nemá cenu a tak Co se týče oblečení, asi nikdy nebudu mít dost
Naopak v botech se moc nevyžívám, jako taky mám v hlavě pár vyvolených "must have", ale je jich málo a musej bejt levný, jinak bych si řekla, že za ty prachy si radši koupím tamten svetr XY

Moje rada je netrávit volný čas v obchodních centrech (což je podle mne zábava snad horší než televize) a procházením bazarů, aukra, mimibazaru...aj. na netu. Volný čas se dá prožít daleko smyslplněji.

Byla jsem nedávno na one man show v Plzni, která byla o mužích a ženách. Muži jsou lovci a ženy sběrači už od pradávna, takže nám to asi zůstalo Taky mám pořád pocit, že něco potřebuju a co nepotřebuju tak chci protože se mi to líbí. V tom jsme asi skoro všechny stejné