Potíže se ženami a seznamováním

Reaguji na VeronikaEma: Ono bohužel není úplně jednoduché si to sebevědomí zvednout, když dlouho žiješ v "nevyhovujícím" prostředí, ve kterém tě nejbližší lidé shazují. Co se týče koníčků, tak nějaké mám akorát jsem jich na chvíli zanechal, když jsem nastoupil do práce, abych se v klidu rozkoukal a vstřebal nové informace. Stačí mi tedy jen, když ty koníčky opráším a zase se jim začnu věnovat To fitko si přiberu určitě, protože se málo hýbu a vnitřně cítím, že i když jsou důležitější věci než vzhled, tak nabrat nějaké svaly a zformovat postavu by mi hodně zvedlo sebevědomí.

Každopádně tvůj komentář se mi moc líbí a když ses mi tak hezky přiznala, tak i já se musím přiznat, že dokonce uvažuji o studiu druhé VŠ, jestli na to dojde nebo ne, uvidíme Z toho vidíš, že na sobě chci opravdu pracovat a ne jen sedět u počítače.

S těmi místy pro seznámení je to ovšem horší. Hospody, kluby a bary tu jsou, ovšem není to úplně to pravé ořechové prostředí, které bych s nadšením vyhledával. Navíc mi přijde hloupé jít tam sám a nevím, jak bych se tam seznamoval. Spíš jsem uvažoval o nějakých akcích pro nezadané, kde by když už nic jiného mohl člověk narazit na super lidi!

Takže znovu (příspěvek smazán kvůli háčkům a čárkám, lol). Víš v čem děláš chyby? Víš. Kdo se s tím musí poprat? Ty. Nikdo tvé problémy ani traumata nevyřeší. Máš dvě možnosti, utápět se v sebelítosti a hledat jak by ti někdo mohl pomoct, nebo se rozhodněš něco změnit a pomůžeš si sám. Je opravdu hodně lidí, kteří si prošli úskalím a žijí spokojený život, ale je to tvá volba, zda-li se tomu budeš poddávat či ne. Co se týče chování, nějaký hlučný seladon mne neokouzlí. Nedej bože přestárlý seladon co za mnou přijde a začně "jééé ty jsi kočička" namísto verze od mladých "ty jsi kundi.cééé" ....

Taky záleží na jakou holku si brousíš zuby. Já se třeba nikdy neseznamuju v barech, respektive ano ale to jsou max nějaké ponožky na jednu noc. Takže park, restaurace - letní zahrádky jsou super, v době oběda máš super šance, když budeš milý. Jestli má některý z přátel psa - nabídni hlídání. Seznamování v parku je mega snadné, muži i ženi chodí často sólo se čtyřnohým parťákem, a to dává hodně možností. A takové zamotané vodítko, cizí pes ňuchající psí dobroty co máš v kapse Další možnost je seznamování se přes přátele na soukromých večírcích, dále v galeriích, v divadle před zahájením.

Co jako žena ocením je muž, který sebevědomě přijde, složí mi poklonu ve stylu "dobrý den, omlouvám se že vyrušuji, chtěl jsem vám složit poklonu jak vám to velmi sluší, a případně, pokud nejste zadaná a vidíte ve mně třeba i malé zalíbení, i nabídnout pozvání na kafe". Jediné co riskuješ, je odmítnutí jelikož je slečna třeba zadaná nebo nejsi její typ. Ukazuje to zralost, sebedůvěru a prokazuješ gentlemenství úctu k ženě. Což každá inteligentní žena ocení.

Sebevědomí je pak něco, co se musí budovat. Ale to sebevědomí musí z něčeho pramenit. Nemůžeš si říct "tak, teď budu sebevědomý" když není na co by jsi byl pyšný. Sepiš si seznam, seznam vlastností a předností, které máš, a pak seznam toho, na čem by jsi chtěl či měl zapracovat. Postupně se snaž pracovat na svých nedostatcích a opakuj si své přednosti. Pokud tě žádné přednosti nenapadají, zkus zapátrat v paměti za co tě chválili, případně se zeptej přátel co si na tobě cení.

Já jsem taky měla své trápení jako mládě, furt jsem chodila k psychologům, hledala lepší, kteří lépe pomohou. Ale pak mi došlo, že se musím změnit já sama, plus jsem taky vyškrtla ze svého života lidi, kteří mne jen trápili. Byť mezi nimi byla i má biologická matka.

Reaguji na beautyholic: Hezky napsáno!

Jinak možnosti seznámení jsou vlastně všude - i doma, když na to přijde. Zkus třeba internetovou seznamku, v dnešní době to není přece nic neobvyklého a odsouzeníhodného. A co nějaká nezadaná slečna ze strany tvejch kamarádů? Seznámit se přes kamarády (takový to "dohození") je strašně jednoduchý. Ale seznámit se dá fakt všude. Jednou mě pozval na rande kluk na tramvajový zastávce a jednou nějaký týpek v obchodě. Řekla jsem sice v obou případech ne, ale v tý době jsem byla zadaná. Nicméně i tak mě to potěšilo. A pokud začneš ještě studovat další vejšku, tak to půjde úplně snadno.

Reaguji na beautyholic: To je právě jádro problému. Vlivem dětství jsem se naučil se žen bát a vidět je jen ve špatném světle jako někoho, kdo mi chce zase ublížit, nebo mě zesměšnit. Když to řeknu zcela upřímně, tak přítelkyni vlastně chci jen kvůli společenskému tlaku, že už se prostě v mém věku nějaká zkušenost přeci jen očekává a že mám ze své nezkušenosti čím dál větší komplex.

Nedokážu si zkrátka žen vážit, protože mi od nich bylo v minulosti moc ublíženo. Párkrát jsem sice nějaké dívky oslovil a s žádným drsným odmítnutím se nesetkal, nicméně, jak jsem zmínil v úvodu, tak mě tenhle způsob velmi ponižuje, protože proč se mám dvořit opačnému pohlaví, od kterého nemohu čekat nic dobrého? Je to můj pocit, ale právě proto potřebuji psychologa, aby mi s tímto pocitem pomohl se vypořádat. Další věc, které se bojím je, že díky své nezkušenosti budu pro ženy "divný", jenže takovéto soudy by mi docela dost vadily, protože ta dotyčná nebude vědět, čím jsem si prošel dokud mi nedá šanci a já ji to neřeknu.

Jinak v minulosti jsem byl zamilovaný do spolužačky, moc dobře jsme si vždy popovídali a pořád jsme si měli co říct a řekl bych, že to mezi námi i jiskřilo. Ona však byla již dlouho zadaná a já ji nechtěl ten vztah nějak narušovat a byl jsem rád, že je spokojená. Potíž je v tom, že na ní stále myslím a pořád si říkám, že na takovou ženu již v životě nenarazím, protože s ní jsem se cítil opravdu moc dobře.

Reaguji na VeronikaEma: Na seznamce jsem byl a měl jsem celkem úspěch. Dvě dívky se již chtěli sejít, jenže já jsem to ukončil, protože jsem se lekl, že bych se jim zalíbil a přišel tak o svůj pohodový život. Já vím zní to nelogicky. Na jednu stranu přítelkyni chci a na druhou stranu mi vlastně samota vyhovuje. Spíš je to opravdu o tom tlaku společnosti, aby už konečně něco bylo.

S tvým přístupem si raději přítelkyni nehledej. Rozhodně ne teď, než si to třeba s pomocí psychologa v hlavě srovnáš. Protože hledat si přítelkyni jen proto, že se to od tebe očekává, je v případě, že ty o ni nestojíš, hloupost. Myslíš, že z tebe žena nevycítí, že ji vlastně nechceš, že si žen nevážíš, že máš vůči nim averzi? Svoje sebevědomí si zvedej jinak, třeba tou posilovnou, dalším vzděláváním, najdi si kamarády atd., ale ženu z toho vynech. Maximálně tím nějaké ublížíš, a sám si stejně nepomůžeš.

No tak to je gól. Na takového troubu, co chce vztah jenom aby si na něho lidi neukazovali že je pořád sám, není žádná žena zvědavá. Lituju každou co se ti v budoucnu připlete do cesty a dojde jí to až pozdě, když se případně zamiluje atd.

Reaguji na Candy86 a slimatko: Možná jsem to napsal trochu nešťastně a špatně to vyznělo. Neříkám, že v budoucnu to bude tak, abych byl s někým jenom proto abych nebyl sám. Na té spolužačce jsem si vyzkoušel, že opravdu dokážu mít někoho rád. Bohužel vzhledem ke všemu uvedenému je pro mě těžké si s někým takhle padnout do oka a bojím se, že na takovou příležitost už nenarazím.

Ten tlak na to abych někoho měl, plyne hlavně z toho co už jsem uvedl a to sice, že se bojím, že mě ženy budou s přibývajícími léty považovat za divného. Přeci jen nezkušený muž v takovém věku už je trochu rarita. Ale jak už jsem uvedl, mám k tomu důvody.

Tak nejlepší bude, když se zaměříš teď sám na sebe. A pak uvidíš, jestli budeš chtít nějakou holčinu. Nedělej nic, pokud o tom nejsi vnitřně předsvědčen. Společnost tvrdí něco, ale ty jsi ty a tohle je tvůj život.

...

Reaguji na beautyholic: Mým úmyslem nebylo někoho urazit, nebo se litovat, pouze jsem upřímně popsal pocity, které cítím. Ale abych se přiznal, tak na matku se spíš jenom vymlouvám, náš vztah se za ta léta poměrně stabilizoval a já jsem se celkem smířil s tím jak to je a tečka.

Zkrátka mě trápí, že nemám úspěch u žen. Nejhorší je, že v minulosti o mě i byl zájem jenže já jsem do toho prostě nešel. Vlivem toho, že jsem dlouho sám jsem si vsugeroval myšlenku, že mě nikdo nechce a chtít nebude, jinak bych přece už byl dávno zadaný a teď se jí nemůžu zbavit mršky

Z předchozího příspěvku, který si mi psala jsem však opravdu zapátral a pochopil, že mám jako muž dost kladů, které jistě žena ocení. Umím se o sebe postarat, uvařit si, vyprat si, vyžehlit si, když chci mám železnou disciplínu a velmi silnou vůli, mám rád zvířata, umím se vyjadřovat, dokážu se chovat jako gentleman ... teď už to možná s těmi klady zase přeháním

Každopádně z příspěvků jsem pochopil to, že teď bude opravdu lepší zaměřit se na sebe než někoho balit, abych nebyl sám. Z toho bych byl nešťastný jak já, tak i ten druhý člověk. Je mi také upřímně líto, že si neměla moc hezké dětství, takových je nás určitě víc.

Reaguji na McMichael:
Tak to jsem ráda. Já ve výsledku hezké dětství měla, máma se nepovedla ale taťku mám skvělého, i "novou" mamku. Jsem šťastná a žiju hezký život, to je hlavní

No, je docela úsměvné, že máš takovéto předsudky vůči ženám a přitom jsi sem k nim přišel pro rady.
Také se přikláním k názoru, že by jsi teď neměl někoho hledat, ale celé si to v sobě uspořádat.

Závěr z diskuze tedy je, že, jak bylo postulováno na samém začátku, s ženskejma jsou akorát potíže a tudíž jeden nejlíp udělá, když se od nich bude držet dál a nedá jim záminku. Toť recept na duševní a fyzické zdraví.

Ale já vašimi názory nijak neopovrhuji, jsem naopak mile překvapen, že je tu soudě podle komentářů velká spousta inteligentních žen. Čekal jsem spíš, že se mi tu někdo vysměje, ale přesto jsem se odváži. napsat, protože moje touha znát názor žen zkrátka převážila nad obavami.

Určitě si beru k srdci názor, že zatím by bylo opravdu lepší oprášit své koníčky, chodit do posilovny a pracovat na sobě. Díky tomu možná pak pochopím co mi dělá radost a co doopravdy chci, ale velmi se bojím, abych nezůstal sám.

Mám v rodině muže, který opravdu trpěl kvůli své matce. Odborně je to syndrom týraného dítěte, angl. CAN. Tohle není o sebelítosti, jak to vnímá okolí, člověk se jen tak neotřepe a nebude v mžiku v pohodě. Mé doporučení, nehledej psychologa, ale kvalitního terapeuta (znamená, že má několikaměsíční nebo letý kurz, narozdíl od psychologa, který zná jen teorii z VŠ, pokud si ten kurz také neudělá) a zaměřte se na tohle. Je z tebe cítit, že tě to bolí a ovlivňuje to celý tvůj život. Zaměř se na sebe, zahoj si rány a teprve pak si někoho hledej. Takhle bys si k sobě našel někoho stejného, jako jsi ty a trápili byste se spolu, nebyl by to plnohodnotný vztah nebo v "lepším" případě tě nějaká žena zneužije. Důležité je si ale přenastavit tvé přesvědčení, že všechny ženy jsou zlé, jsou zlé i hodné, stejně jako chlapi, záleží jen na které narazíš a pustíš si k tělu. Pokud se nezahojíš, budeš přitahovat ten typ žen, co ti budou ubližovat, je to model dravec - oběť. Než začneš hledat partnerskou lásku, musíš nejdřív zapracovat na sebelásce, do chvíle, kdy se nebudeš mít rád a věřit si, tak budeš takto působit i na ženy, a to bez ohledu na tělo není přitažlivé ani trošku. Než začneš vyhledávat nějaký kontakt, tak se dej hlavně psychicky do kupy, do té doby se neodvážíš někoho oslovit nebo to ztroskotá a ty budeš čím dál tím víc frustrovanější. Měj se rád