Chce být se mnou, ale nic není tak růžové, jak se na první pohled zdá

Reaguji na ilka1: To je dobrý nápad. Vnutit se mu domů. A jestli se bude vykrucovat, tak je to jasný. I to, že si tě přidal na FB až po takové době. Proboha proč? Vždyť je to pitomá sociální síť. Asi má chlapec, co schovávat.
Taky si myslím, že tě vodí za nos.

Já bych do toho nešla,mám zkušenost podobnou jako ty. Po komplikovaném rozchodu jsem zkusila štěstí na seznamce, narazila jsem na fajn chlapka,který pořád tvrdil jak chce rodinu, vážný vztah a ja se zabouchla a pak neviděla a neslyšela. Po delší době mi prišlo divné že neznám nikoho z jeho rodiny, že mě s nikym neseznamil a začla tušit že něco nehraje. A taky že jo....měl přtelkyni a dítě na cestě. Něvěř někomu kdo ti lže hned na začátku vztahu a nedokáže s tebou jednat na rovinu. Kdybych tenkrát dala na svůj vnitřní pocit hned na začátku a nenakecavala si že jsem paranoidní apod, mohla jsem si ušetřit ten šok a trápení).

Holka, jediny, co bych ti doporucila, je precist si muj denicek. Ta tvoje story je dost podobná tomu, cim jsem si zrovna tehdy procházela, když jsem ten denicek psala, taky jsem tam po skonceni toho vseho napsala, jak to nakonec dopadlo.

Taky mi hned na prvnim rande rekl, že se chce ženit a mit rodinu, taky jsem k nemu domu nemohla, protože pry maloval (ve skutecnosti tam mel nastehovanou bejvalku, o ktere se 'zapomnel' zminit, taky vedel, jakyma recma me oblbnout a trvalo pres rok, než se s ni rozesel (coz bylo vice mene dilem nahody, ona ho nacapala, tak musel chlapec s pravdou ven) a když uz jsem si myslela, ze se muzeme vrhnout do vztahu, tak chlapce zacalo hryzat svedomi a misto toho, aby se soustredil na vztah se mnou, tak si držel odstup a trapil se tim, že ubižil bejvalce atd.

Jedna velká tragikomedie. Ale jak rekla moje terapeutka, že pry se jednou na tuhle prisernou zkusenost budu divat jako na tu nejlepsi vztahovou katastrofu, ktera mi dala hodne ponauceni, tak mela pravdu. Ted s odstupem casu nechapu, že jsem byla tak hloupá (holt hormony), ale jsem ráda, že jsem s nim 'vyplytvala' jenom neco málo pres 2 roky meho života a ne treba 20. Jak už tady nekdo rekl na predchozi stránce, po teto me zkusenosti radsi žádny vztah nez komplikovany. Usina se mi lepe, nejsem v permanentnim stresu, mužu jist a spát a ta celková životni pohoda, to je pocit, ktery ti žádny chap, ktery sedi na dvou židlich, nikdy nedá.

Jo a to, že se mu vnutis domu - ten sviravy pocit velmi dobre znám; ja jsem se mu vnutit nedokázala, tak jsem tam jednou vecer proste a jednoduse bez ohláseni prijela. A nestacila jsem se divit, co jsem tam videla...

Omluva za anglickou klávesnici.

Reaguji na Zorazhora: Děkuju za sdílení zážitků. Přečetla jsem si tvůj deníček a prakticky to bude to stejné. Naštěstí jsme spolu jen 3 měsíce, neumím dělat rázné kroky, ale rozhodla jsem se to utlumit a prakticky se nevídat, je to těžké, když mě kontaktuje denně a snaží se, ale moje intuice říká, že vše není tak jak by být mělo a nechci se další měsíce trápit.