Zdravím,
ráda bych Vás poprosila o názor týkající se naprosto nečekaného konce čerstvého vztahu (z jeho strany).
Je nám oběma skoro 28, seznámila nás společná kamarádka na jaře. Na tom prvním společném setkání jiskra nepřeskočila, ale vím, že jsem se mu líbila už tehdy. Občas jsme si jen tak napsali a nakonec jsme šli začátkem léta spolu ven - na této schůzce jsem již cítila oboustranné sympatie a začali jsme se vídat, a to vždy tak 2×-3× týdně. Došlo brzy i na sex, ale on mě primárně zval jen tak ven, na výlety, do kina, na večeře, výmýšlel rád program a denně mi jako první psal a opravdu jsem tam viděla i cítila oboustrannou náklonnost a zamilovanost. Měli jsme si zároveň i co říct, rozuměli jsme si opravdu skvěle a měli i skvělý sex… zkrátka prvně bylo všechno jak v pohádce.
Asi po měsíci vídání se mi jednou venku řekl, že má problém s tím, že když potká nějakou holku a zaujme ho, tak když s ní začne spát, tak ho přestává bavit, ale že vůbec nechce, aby se mu to stalo i se mnou, a že bychom si měli dát od sexu pauzu a vídat se jen tak…což se stalo, chodili jsme ven a všecko bylo ok a další sex byl asi až na páté schůzce. Na té mi řekl, že mě má rád a že by chtěl, abychom nebyli jen kamarádi, ale zkusili to spolu navážno. Ale že se bál mi to říct, protože neví, jak to cítím já, a že jsem mu taky na začátku po seznámení řekla, že nevedu vážné vztahy (což je pravda, neměla jsem vztah 8 let, ale tím jsem nechtěla zároveň předem vyloučit nic s ním, bylo to jen konstatování..). Já mu na to ale řekla, že to cítím stejně, a dohodli jsme se, že to spolu zkusíme. On neměl vztah taky dlouho, cca 6 let a dost v tý době holky střídal a neřešil to (podle vyprávění té společné kamádky), ale prostě jsme se oba shodli, že spolu teď vztah chceme a chceme spolu být.
No a týden poté bylo všecko v pohodě, naposledy jsme se viděli první záříjový víkend. Strávili jsme ho spolu celý a všecko bylo jako vždy fajn a ještě sám navrhnul, že se v týdnu uvidíme a o některém víkendu v září spolu pojedeme na Moravu.
Pak v pondělí a úterý mi už moc nepsal, ale v pondělí nastoupil do nové práce a v tu poslední neděli jsem na něm viděla (i sám přiznal), že je z toho dost nervózní, tak jsem to přičítala tomu. Ve středu jsme si psali, navrhl schůzku na čtvrtek, ještě mi psal večer na dobrou noc a všecko bylo ok.
Jenže ve čtvrtek hned ráno mi od něj přišla z ničeho nic zpráva, že se už nechce vidět, že teď není připravený se s nikým vídat. Byla jsem z toho v šoku a vůbec jsem to nechápala, protože všecko bylo fajn a začali jsme spolu chodit z jeho iniciativy a skoro jsme se ani jednou nepohádali. Tak jsem se ho prostě zeptala, co se najednou stalo, jestli má pocit, že jsme to nějak unáhlili, nebo co je, že já ho mám moc ráda a myslela jsem, že spolu budeme, když jsme si to tak řekli, že to tak cítíme, a že bych o něj hrozně nerada přišla a jestli tam cejtí nějaký problém, tak že ho překonáme a bude to zase všecko fajn atd..
On odepsal, že je toho na něj teď moc, že si přijde mimo a že je teď nejradši sám bez lidí obecně, že se mnou chtěl být, když to říkal, ale že teď prostě nemůže, že ho všecko štve, má depky a musí si nejdřív srovat svůj život a nechce, abych se trápila. Ale že nemá pocit, že bysme to s tím vztahem nějak unáhlili, a že mě má taky rád a nechce, aby to skončilo, a ať mu dám teda týden, že se potřebuje dát dokupy.
Od tý doby se neozval a koncem tohoto týdne to bude ten týden, kdy se má ozvat.
Vím, že do hlavy mu nikdo nevidí, ale přeci jen mi může odpovědět třeba někdo, kdo má za sebou více vztahů, než já, nebo někdo, kdo tam prostě jen objektivně vidí, co já ne.
Tak se chci zeptat, jestli si myslíte, že to je už vážně konec, nebo vážně třeba přemýšlí a třeba se to srovná? Protože ten týden tam navrhl až na základě toho, co jsem mu psala já, ale on to rovnou z ničeho nic skončil…
A taky by mě zajímalo, jestli si myslíte, že to, co psal za důvody, je pravda, nebo jsou to jen klasický výmluvy, kdy chlap nemá koule na to přiznat, že má třeba jinou? Jaké máte zkušnosti? Nebo se taky mohlo stát, čeho se tenkrát obával, že jsem ho prostě přestala bavit a nechce mě, ale nemá na to, mi to říct? Protože by tím vlastně odpovědnost za konec vztahu přehodil ze sebe někam pryč, protože já mu jakoby nemůžu začít nic vyčítat, když mi tady sděluje, že mě má rád, ale má depky a musí si urovnat svůj život atd.. je to vlastně to nejjednodušší řešení, ukončit to s těmito výmluvami, protože objektivně místo výčitek si zaslouží ještě politování…
Taky si říkám, jestli jsem nepůsobila dost hystericky tím, jak jsem mu začala psát, že ho mám moc ráda a nechci o něj rozhodně přijít a ať si to ještě rozmyslí atd. On teď moc dobře ví, jak mi na něm záleží, a že on je ten, kdo má rozhodnutí ve svých rukách, a já ta, kdo čeká na verdikt…a člověk vždycky chce to, co nemá, a může mít pocit, že jsem se na něj upnula, má mě jistou, a o to víc mě nechce. Tak si říkám, že kdybych to třeba skončila hned dneska já, nečekala na jeho vyjádření, že by si třeba uvědomil, že mu chybím a dalo by se to časem dokupy? Než abych čekala do konce týdne a on to pak podruhý skončil..
Moc díky za všechny názory!!
Poslat SZ
Jinak mně dělají dobře dlouhý rychlý procházky. 
Já už bych to na tvém místě hodila za hlavu, akorát si trochu vstup do svědomí a pro poučení do příštích vztahů se zamysli, jestli tomu konci trochu nenapomohlo i takové nějaké uhánění a žadonění z tvé strany.
