Ahoj holky. V září jsem dělala Bc. státnice. Otázky jsem zvládla, dokonce i nad moje očekávání, ale neobhájila jsem bakalářku. Dost mi to zkřížilo plány, měla jsem v plánu dodělat si po bakaláři Mgr., bohužel na to teď můžu nějakou dobu zapomenout. Rozhodla jsem se tedy, že ten rok než půjdu na vysokou a odstátnicuji s obhájenou bakalářkou půjdu pracovat na HPP. Jako Bc. mám politologii, tudíž jsem se koukala po nabídkách ve státní správě apod. Můj přítel narazil na pracovní nabídku asistentky radního Středočeského kraje. Pána jsem tedy kontaktovala, domluvila si s ním pohovor a už tam to vypadalo, že by to mohlo vyjít. O cca měsíc později jsem byla vyzvána k tomu, abych se přihlásila do výběrového řízení na tuto pozici. Výběrovým řízením jsem prošla, ač jsem moc nedoufala v úspěch, protože jsem dostala test z Excelu, který jsem si myslela, že ovládám, ale u toho výběrka jsem to prostě podělala. Do toho tréma, jsem hrozný nervák a dost mi to znepříjemňuje život. Během čekání na výsledek se mi naskytla ještě jiná nabídka, a to asistentky ředitele SŽDC (Správa železniční dopravní cesty). Jelikož tu stávající asistentku lehce znám, tak jsem jí napsala a poslala jí svůj životopis. Zítra k nim jdu na pohovor. Ovšem, druhý den po výběrku na tu asistentku radního mi pán volal, jestli bych nepřijela, abych se seznámila s jeho druhou asistentkou, prohlédla si kancelář a zašla na personální. Ani slovo o tom, jestli jsem přijata nebo ne, ale z tý věty o personálním jsem usoudila, že asi ano. Tak jsem tam tedy jela, seznámila se s mou potenciální kolegyní, která je hrozně moc fajn a asi bychom si rozuměly, je o něco starší než já, mně je 22 ale měla jsem z ní super pocit. Potom mě nahnaly na personální, tam mi dali asi bambilion formulářů na vyplnění a domluvili mi vstupní prohlídku u jejich doktora. Nastoupit bych měla teď 15., já jsem jim říkala, že jsem ještě ani nedostala vyjádření, jestli jsem přijata nebo ne, paní z personálního mi řekla, že mi tedy oficiálně oznamuje, že jsem přijata a šla jsem, aniž bych mohla cokoliv dodat nebo říct. Včera jsem si tedy zařídila tu vstupní prohlídku,ale příde mi že jsem se do toho hrozně zamotala...Obě práce jsou v Praze, já jsem z Kolína, takže bych dojížděla, s čímž jsem počítala. Ale ta první práce je na to dojíždění horší, u té druhé to mám 3 zastávky metrem a jsem tam. První práce by byla na dobu určitou, respektive na rok, u té druhé nevím, ale myslím, že tam by to bylo na dobu neurčitou. V té první práci mi od začátku opakují, že je práce dost časově náročná, vlastně jsem neslyšela od nich nic jinýho než toto. Trochu mě to odrazuje, plus to dojíždění je na palici a peněžně by to alespoň ze začátku taky nebylo super, možná budu znít namyšleně, ale 15 tisíc čistého se mi na Prahu nezdá žádná sláva, dost peněz by šlo pryč i na tu cestu a tak. Na druhou stranu se mi ta práce zdá zajímavá, asi by mě bavila, ale nevím, jestli bych ji zvládla, bylo by to náročnější...U té druhé práce toho vím míň, ale neměla by být tak časově náročná, dostupnost je ideální a co vím, tak ta slečna si příde na pěkné peníze, je to slušně placené. Já teď ale nevím co mám dělat, asi budu znít jako blbec, ale v té první práci se mnou už počítají, i když smlouvu ještě nemám, ale pokud mi v té druhé práci nabídnou lepší podmínky, obzvlášť platové a i prostředí se mi bude zdát lepší, tak zase budu mít brouka v hlavě a budu se muset rozhodnout, zda jim říct, že se mi naskytla lepší nabídka a vzít tu pro mě dostupnější práci. Bude mi to hrozně blbý a hlavně se bojím, abych potom nelitovala. Sešlo se to hrozně blbě, kdybych neposlala životopis do tý druhý práce, tak to mám vyřešený a nazdar...Co byste dělaly na mém místě? Moc děkuju za názory