Svatba ve 22 letech? Brzo? Nebo na věku nezáleží?

musíš vědět ty sama co cítíš, myslím, že na věku nezáleží! Pokud se znáte dobře, rozumíte si, milujete se tak proč ne? Moji rodiče se brali, když jim bylo 19let a jsou spolu už 25let a stále se milují

Tak v tomhle jsem na tom úplně stejně, ale kdyby mě přítel požádal (o čemž pochybuju ) tak bych s tím ještě počkala. Aspoň určitě až po škole, což je v mém případě až za tři roky asi. Dřív bych do toho osobně asi nešla.

My máme právě skvělý vztah. Ale všude vidím ty páry, které se v 25 po 2 letech manželství rozvádějí a to mě právě hodně odrazuje...

já jsem se vdávala ve 23 letech a jsem už 7 let spokojená manželka první dítě jsme měli 4 roky po svatbě. Pokud se na to cítíš, tak do toho jdi.

Holaska: Díky. Jsem ráda, že má někdo stejný názor. Zní to asi bláznivě, ale chci se vdávat. A těším se na to. Ale chci prvně dostudovat.

kamarádka se letos vdává, je jí taky 22, byla jsem v šoku, ale na druhou stranu jsou spolu 6 let a vypadají stále jak zamilovaní blázni po prvním měsíccí, vš si dodělá postupně a nic víc se nemění....oni by se stejně jednou vzali a ted prožívá nejštastnější obdoví v životě a to vždycky chtěla, brát se až bude moc a moc štaatná!!
jinak podle mě by jsi se měla řídit jen srdcem, pokud ho miluješ a dokážeš si to představit, jdi do toho,a le pokud uvažuješ že chceš ještě počkat možná on není ten pravý i přesto že ted ti přijde, že máte skvělý vztah....
nemyslím to špatně, ale vím o čem mluvím, jsou lidé kteří milujeme, plánujeme si s nima budoucnout ale nakonec to s nima končí a pak je člověk kterého potkáš a okamžitě víš že on je ten pravý a pak neřešíš jestli je ti 20 nebo 50 prostě víš že on je člověk kterého si chceš vzít!!

Proč se nevdát ve 22? Já myslím, že na věku, pokud je to 18+, až tak nezáleží. Důležité jsou ostatní okolnosti ve vztahu.
Ale hlavně, ty sama si musíš být tímhle krokem jistá...probírat to na diskuzi a rozhodovat se podle názorů ostatních...no nevím, co by na to říkal tvůj snoubenec...

ahojky.. myslím, že v tomhle případě na věku nezáleží.. pokud ti srdce říká ano, tak si ho vem a nekoukej na to, jestli ti je 22 nebo jestli ještě studuješ... já jsem se vdávala v loni v téměř 24 letech... znali jsme necelý rok, ale když se mě zeptat, zda si ho vezmu, řekla jsem ano,protože jsem cítila už od začátku, jako bychom se znali celý život, a hlavně jsem se řídila citem...a ne názory ostatních, co blázním, že jsem mladá, že na to je času dost... dnes vím, že bych si život bez svého manžela nedokázala představit... miluji ho celým svým srdcem a udělala bych pro něj cokoliv...

takže jestli ho miluješ, není co řešit... a přeji hodně a hodně štěstíčka

Taky si myslím, že na věku nezáleží, když se dva milují...

Holky fakt děkuju všem za Vaše názory. Každá rada je dobrá. Takže asi dám na Vás a dám na srdce.

Mně je čerstvě 24 a nevdala bych se. Ale to je prostě tím, že mě to neláká a přítele naštěstí taky. Vidím to tak okolo 30, pokud tedy budeme spolu...a stejně tak děti. Teď se na to cítím psychicky nepřipravená. Ale moje vrstevnice už do toho praštily nebo se chystají...

Ale s přítelem už žiji skoro 4 roky, pracuju a taky dálkově studuju...

Ahoj, z vlastní zkušeností myslím, že věk není vůbec rozhodující. Já se vdávala ve 23 a teď jsme s manželem osm let svoji. Ale já už jsem byla samostatná, po škole, pracující, a tím, že jsme spolu už rok bydleli se zas tak nezměnilo. Když jsem se vdávala, bylo pro mě rozhodující, že partnera miluju a vím, jak partner reaguje, jak spolu umíme vyřešit problémy, finančně se zabezpečit bez pomoci rodičů, prostě spolu dokázat žít. To je myslím důležitější vědět než věk. Nechápu ty nevěsty, které se ještě ráno těsně před svatbou zamýšlí nad tím, jestli je to opravdu ten pravý. Kdybych si nebyla jistá na svatbu bych nikdy nepřistoupila a to v jakémkoli věku.

Řekla bych, že by vztah těmto párům asi stejně nevydržel, ikdyž by zůstali svobodní. Takže se neboj. Mě partner požádat, neváhám ani minutku. Hodně štěstí

Problém by neměl být ani tak věk, jako spíš co potom. Je totiž takovou párovou konstantou, že když jseš s někým víc, než 5 - 6 let, aniž byste měli děti, tak vztah má přirozenou tendenci se rozpadat. Žádný hádky ani dramata, prostě lidi začnou žít víc vedle sebe, než spolu, pak potkají někoho dalšího a zase se to rozjede znova... Včetně fenoménu vyčpěni za pět - šest let v bezdětném vztahu. V dnešní době, kdy lidi k dětem dozrávají po třicítce (chlap ještě později), máte tu pak 2 - 3 vážný rozchody, než se rozjede poněkud stabilnější záležitost (tím stabilnější, čím víc dětí). To jsou fakta - statistiky. Jestli si tě ten tvůj chce vzít, ale o dětech zatím nechce ani slyšet, nebo ani pro tebe to není nic, co by v dohledné době přicházelo v úvahu, tak skoro nemá cenu si komplikovat život nějakou závažnou administrativou. I kdyz symbolický význam svatby má taky svoji váhu. Je to takové vykřičení do světa vztahu k tomu druhému, jistá forma hlubšího závazku. Jestli jste na takovou symboliku stavěný... Jak to teda vlastně máš ? Plánujete děti, symbolika je pro vás důležitá, nebo vám to jenom přijde jako sympatická oslava...?