Skončit s Bc. ekonomického směru nebo pokračovat?

Začít pracovat ve 26 fakt není nijak neobvyklé. Já i většina mých spolužáků z VŠ takhle začínala.

Reaguji na slimatko: Mám právě obavu, jestli to vzhledem k pozici a mzdě nevyjde nastejno začít teď, nebo až v 26.

Nevím no, pro mě Bc. není žádný titul. S tím Ing. se na tebe zaměstnavatelé hned dívají jinak, a nejen oni. Ty 2 roky navíc za to podle mě 100% stojí.

Popravdě znám jednoho jediného člověka co tvrdí že je mu mu titul k ničemu-ale to je úplně marný člověk, pořád tvrdí že je na všechno antitalent a nic neumí, přitom není ochoten se nic učit a pracovat na sobě, a diví se že nemůže najít pořádnou práci. Na takové všichni čekají.. To ale jistě nebude tvůj případ.

Reaguji na slimatko: To jsem teď trochu já s tím bakalářským titulem.. Hlavně proto, že nemám absolutně žádnou praxi v oboru. A mám strach, abych to ty dva roky v Praze sama utáhla. Ale s třemi předměty na semestr (přednášky každý týden a cvičení jen jednou za 14 dní) si zas říkám, že bych snad měla na brigády dost času..

To zvládneš a přehledem. Já nepamatuju, že bych měla nějaký den volno na brigádu, přednášky a cvika byla denně. Jestli jsem měla 3 krátkodobé brigády za celé studium, tak to bylo moc. Ale zase jsem bydlela u rodičů no. Máš velkou výhodu, že máš tolik času na práci a určitě to půjde skloubit bez problémů. Byla by blbost odejít jen kvůli financím, když na ně můžeš lehce dosáhnout.

A ohledně té praxe v oboru-to jsem ani tak neměla na mysli, ale ten člověk neumí pořádně žádný jazyk, auto neřídí protože se bojí, na počítači zvládne maximálně základní úkony, word a excel..nezvládá a nemá zájem se učit takové ty podle mě základní věci, na kterých lze něco stavět. K čemu je pak titul.. Praxi v oboru má málokdo, nejsi první ani poslední.

To bych neřešila, zahraniční stáž je plus, i když to znamená pozdější dokončení VŠ. Praxi nemá téměř žádný absolvent, jsou firmy, které to naopak vítají.

Záleží na náročnosti konkrétní školy i na konkrétním studentovi. Někteří zvládají školu i s prací v oboru, jiní jsou rádi za nárazové brigády, protože stálá pozice už přináší komplikace. U některých oborů je možnost jít do praxe a studovat kombinovaně.

Můj názor je takový, že bych se v první řadě dívala na své zdraví. Pak bych si zkusila ujasnit, co vlastně chci, co mi přinese radost (jsou různé metody, třeba focusing, kartářka.. podle toho, na co jsi nastavená). Z praxe (pracuju na VŠ) znám hodně lidí, kteří vystudovali "jen bakaláře", ale protože je obor bavil, šli do toho naplno a dotáhli to daleko. Naopak znám také ty, kteří i s vysokým titulem (i Ph.D.) skončili na "pracáku". Titul sice "otevírá" dveře, ale většinou jsou důležitější jiné faktory, jako osobnost, nebo třeba jen to štěstí. Zásadní je podle mě to, jestli to člověka těší. Moje maminka vždycky říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Nebrala bych to jako dobrou nebo špatnou volbu, ale řídila bych se prostě citem, intuicí.

Mám dobrou zkušenost s doděláním magisterského dálkově na soukromé VŠ. Na těch soukromých VŠ jsou dost hodní a vstřícní, celkově lehké a máš pak Ing. nebo Mgr. a klid. Za mě určitě dobré.

Reaguji na Belgarion: U mě je to zdraví poslední dobou špatné, ale to psychicky. Když jsem v květnu vyklepaná přijela, šla jsem pomáhat do kanceláře dělat velmi jednoduchou stereotypní práci, vlastně poprvé v kanclu. Blíží se mi rozhodnutí jít do školy, nebo do práce a ještě se to horší.. Mě právě obor nebaví.. V době bakaláře mě ani nenapadlo přemýšlet o jiném oboru (už jen protože mám vystudovanou obchodku) a jen jsem to hlavně chtěla dodělat. Myslím, že na magisterském by to bylo stejné, ale zase bych měla čas nasbírat nějaké zkušenosti po brigádách. Učit se umím, když chci, problém byl, že já dostkrát nechtěla. Byla jsem výborným příkladem toho, udělat to pro titul.. Nechtěla jsem to vzdát. Vyjet do zahraničí, nabrat jiné zkušenosti, ale někdy v lednu to tam na mě padlo a vlastně se na tom vezu až doteď. Že vlastně dělám celou dobu něco, co mě nebaví, že ta ekonomka tady u nás je jen teorie .. a že nemám o moc více zkušeností nebo znalostí než absolvent střední. Teď ve 24 letech stojím před tímhle rozhodnutím a najednou se cítím jako 12tiletý děcko, který chce, aby ho někdo vzal za ruku a někam odtáhl a za to se šíleně stydím.

Jo, takhle jsem se už taky cítila a to mi bylo přes 30 Člověk často stojí před nelehkým rozhodnutím a byl by rád za někoho, kdo by ho nasměroval, vzal "břímě" i zodpovědnost za něj. A je jedno, jestli je mu 20 nebo 60.
Netrap se tím, jestli tě škola naučí i praktických vědomostí nebo jestli budeš skutečně jednou dělat to, co jsi vystudovala. Ve finále nic z toho nemusí hrát roli.
Vzala bych si papír, tužku a napsala všechna pro a proti. Představovala bych si všechny možné varianty a snažila se přijít na to, jak se u nich cítím. "Kdybych pokračovala dál na škole, jaké by to bylo?" Pocítíš třeba odpor, ale zároveň jakési uvolnění z toho, že se nemusíš rozhodovat hned teď... Kdo ví. Těžko se to popisuje, ale já když si už nevím rady, dávám na své tělo. Myslím, že je chytřejší než moje hlava