ahoj holky, já (26) mám přítele (32), já jsem cca 5 měsíců po škole a přítel pracuje v rodinné firmě. Ale spíš pracuje jeho taťka, přítel spíš vypomáhá. Kde je problém. S přítelem bydlím u jeho rodičů. Ti mu vybudovali "ve sklepě" ložnici, obývák a koupelnu. Má to tam hezké, udělal si kino, má tam pc, posilovnu. Vchod máme nahoře společný, jeho vchod je akorát ze zahrady do obýváku, což je trošku nepraktické, neboť člověk musí obejít celý barák a večer není nikde světlo. ale to mi nevadí. Spíš mi vadí, že tam není kuchyň. Takže nemám, kde vařit, a pračka. Před pár měsíci jsem dostala od rodičů byt, je to byt v paneláku. s přítelem jsem rok a čtvrt asi, což jsem zapomněla zmínit. Myslela jsem, že se tam spolu nastěhujeme a zkusíme si spolu žít, jak by nám to šlo i s povinnostmi. Neboť doma u něj máme full service. Ale přítel se zabejčil, já uznávám, že má chyba byla, že jsem na něj tlačila, neboť jsem si přála, si zkusit žít, navíc nám už není 15. Dopadlo to tak, že jsme si dali pauzu, neboť jsme se kvůli tomu hádali, on to do posledního dne nepřiznal, že je to kvůli tomu bytu, ale začal se mi hodně vzdalovat, náš vztah hodně utrpěl. Jak jsem mluvila o bydlení, přítel prostě nechtěl a chtěl se míň vídat a byl rád, že já ten byt mám, že se uklidím tam. Nakonec jsem se dozvěděla, že on do toho bytu nechce, že doma má zvířata, posilku a tak, a že co v paneláku. Chápu, že je to něco jiného, ale člověk by to aspoň mohl zkusit a pak soudit. Jeho bytová jednotka není zařízená na to, abychom tam jednou založili rodinu, je to menší. No takže po pauze jsme se dali zas dohromady a já jsem se "nastěhovala" k němu. Tak nějak jsem ten svůj byt neřešila a bylo mi tam fajn. Byt pronajmout nechci, chci tam za čas žít, chci mít život s partnerem, své soukromí a hospodaření, abych zjistila, zda jsme jednou schopni založit rodinu. Nojo, ale kde je kámen úrazu, přítel mi řekl, že já jsem celý den v práci, a on přeci nebude v tom bytě sám.a že ve svém přístavku je zatím jen rok a že se mu tam líbí. Přitom u rodičů je taky dole sám. Prostě se mu tam nechce. Já jsem si řekla, že to budu respektovat, že třeba časem se tam nastěhuju a on pomalu půjde se mnou a třeba si zvykne...Ale popravdě mě to stresuje, bojím se, že budu ten vztah prodlužovat a nikam to nepovede, že on se nakonec rozhodne zůstat žít doma. Asi jsem se potřebovala vypsat, ale, co byste dělaly vy na mém místě? Tlačit na muže nemá smysl, to už jsem zjistila, asi tomu nechat volný průběh. Když o tom bytě mluvíme, přítel sice řekne, tak pojď tam, ale z minulé zkušenosti tak nějak vím, že do toho asi nepůjde naplno. Asi by mi stačilo vědět, že by do toho šel, a já bych byla klidnější.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Společné bydlení s partnerem po roce a čtvrt
Poslat SZméně než
10 příspěvků
Jen chci dodat, že když byt neřešíme, tak se máme skvěle a rozumíme si, nasmějeme se. Proto bych chtěla, aby nám to vyšlo.
No, já se poněkud obávám, že pokud to není z jeho hlavy a chuti si žít sám za sebe, že bys všechny povinnosti, které nyní máte v rámci full servisu, přebrala ty. 
A akorát bys byla naštvaná, že bys na všechno byla sama. A on by tě viděl naštavnou, utahanou a v teplákách. Jako pochybuju, že by se hrnul k pračce a sporáku, když nyní nemusí hnout prstem a předpokládám, že ani moc platit. Pokud žena tlačí do dalších kroků, je to holt jasný, jak to vidí chlap.
Já si to vydupala a skončila jsem naštvaná, že dělám mámu, aby alespoň s něčím pomohl. (jako sám od sebe chodil s odpadky a nakupoval, ne že by neudělal nic, ale já trávím výrazně víc hodin v práci)
Možná není nutný, abyste spolu bydleli. Třeba by ti udělalo dobře, kdyby sis zařídila svou domácnost - zařídila podle svého, zavedla svoje pravidla a na něm by bylo, jestli se přidá. Jsi ještě mladá, žádný stres. Pokud ale chlap chce do 35 využívat služeb maminky, asi to o něm něco vypovídá...
Jéé, koukám stejný případ... Taky jsi celý den v práci.. Pak bys ho leda našla u playstationu a v bytě spoušť.. 
Případně, pokud budeš trošku svině, svůj byt pronajmeš třeba na rok a budeš si užívat pohodičky a peněz.
Je mu 32 a je zvyklý v rodinné firmě jen trochu vypomáhat, neumí/nechce se starat sám o sebe, základně, tedy vyprat si, uvařit si, žít jen a jen na vlastní účet? To je dost na to, abych asi vzala nohy na ramena a hledala si za partnera dospělého muže, ne přerostlé děcko.
Tak bud je to mamánek a tatánek a nebo si není uplně jistý vašim vztahem a proto se mu do stěhování moc nechce.
Nicméně jeho chování je dost nedospělé a stojí za zvážení, zda ztrácet čas s někým jako je on.
V první řadě by měl chtít on. Pokud jej budeš nasilu tlačit, aby opustil své pohodlné bydlení s kinem, posilovnou, soukromím a zároveň i full servisem a vazbami na rodinnou firmu a přestěhoval se někam, kde nic z toho není, jen aby ti dokázal, jak je schopen čelit "povinnostem" ... tak asi víš, jak to dopadne. V tom lepším případě nepůjde, v tom horším si jej nastěhuješ domů, přebereš všechny povinnosti na sebe ( pokud nebudeš chtít mít z bytu chlív ) a ve finále ještě budeš mít problém jej odtud dostat.
Nic nepíšeš o tom, jak vycházíš s jeho rodiči a to je přitom asi to nejdůležitější. Pokud ti nevadí společné praní a společné (?) stolování v rámci full servisu, pokud se na tebe nedívají přes prsty a nechtějí, abys jim byla nějak poníženě vděčná a pokud máte jasnou domluvu kdo a kolik přispěje apod. - tak bych to zatím až tak nehrotila a pronajmout byt je dobrý nápad. Člověk se dá poznat při společném bydlení kdekoliv, třeba jestli pomáhá s pracemi doma, jak se chová k mámě, apod.
Jak jsem mluvila o bydlení, přítel prostě nechtěl a chtěl se míň vídat a byl rád, že já ten byt mám, že se uklidím tam. Nakonec jsem se dozvěděla, že on do toho bytu nechce, že doma má zvířata, posilku a tak, a že co v paneláku. Chápu, že je to něco jiného, ale člověk by to aspoň mohl zkusit a pak soudit. Jeho bytová jednotka není zařízená na to, abychom tam jednou založili rodinu, je to menší. No takže po pauze jsme se dali zas dohromady a já jsem se "nastěhovala" k němu.
Promiň, ale přítel je takovéto novodobé mimino,které je rádo, že nic nemusí a hlavně nemá žádnou zodpovědnost..je mu dobře, tam kde je, nejde mu o to být samostatný, prostě mu vyhovuje jak to je. Tohle asi jen tak nezměníš. 'Uvidíš no..spíš to ale vidím na více životních zkušeností/partnerek, že pak on možná otevře oči..ale nevím nevím Držím palce!
Téma Společné bydlení s partnerem po roce a čtvrt je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
