Potřebovala bych znát nějaké názory a proto zakládám tenhle deníček, i když mi není jednoduché o tom mluvit. Co se včera stalo nebylo poprvé, už za sebou máme podobných scén víc, nicméně včera jsem měla pocit, že tahle je opravdu poslední a že musím odejít. Po pár pivech, kdy jsme přišli domů, normálně vesele se bavili si přítel lehl do postele (neusnul byl vzhůru), já ho začala provokovat a smát se, ať ještě nespí, že ráno přece nevstáváme a můžeme být ještě vzhůru. Začal mi hodně sprostě nadávat a ponižovat mě (jak jsem neschopná, omezená, měla bych se nad sebou zamyslet...). Vystupňovalo se to tak, že mě dost rázně shodil z postele, pak vstal a hodil po mě židli (hodil jí nejspíš záměrně vedle mě- ne na mě). V tuhle chvíli jsem řekla, že toho mám dost a nebudu tohle snášet a on pokračoval ať táhnu někam... Byl vzhůru, nebyl nějak extra opilí, že by nevěděl, co říká. Už párkrát se stalo, že mi v opilosti takhle nadával, ale vždy to omluvil tím, že vůbec o ničem neví, že pil. Teď jsem přesvědčená, (tahle scéna trvala 3 hodiny) že byl při smyslech.
Opravdu váhám nad tím, že odejdu, velmi mě jeho chování zranilo.... Ještě před tím, než usnul se mi omlouval, ale zdůraznil mi, že ho nemám provokovat, že je to moje vina, protože kdybych ho nechala spát, tak by se to nestalo.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Sprostě mi nadával
Poslat SZCituji farahh: jenže jsme tam nebyly, tak nevíme co předcházelo a kolikrát to třeba řekl...
I kdyby slečna byla vážně připitá a otravná, což je možné, tak přeci sprostě nadávat a házet nábytkem není v žádném případě normální reakce.
Je hrozné na co jsme ochotné si postupně zvyknout.. Ale ne, tohle opravdu není normální! Nehledej vinu v sobě, pro facky a házení věcí po vlastní ženě nikdy není dost pádný důvod!
To, že příteli při hádce ujede nějaká nadávka by se dalo tolerovat. Avšak to, že tě shodil z postele a mrskl po tobě židlí bych mu netolerovala. Sice nevím co ho tak vyprovokovalo, ale toto se nedělá za žádné situace.
Od 16 do skoro 20 let jsem byla v podobném vztahu jako ty. Tím, že to byl můj první vážný vztah a já se na něj tudíž dost zafixovala, trvalo to 4 roky. Zezačátku to tedy bylo asi 1 rok v pohodě, to se ještě snažil a dobýval.
Pak pití, agrese..pak už agrese i bez pití. Ale ne, že by mě mlátil, spíš nadával a občas takový výpady jako třískání s něčím a tak. No a ráno po alkoholovém výjevu si buď nepamatoval nebo se omlouval a že už se to nikdy nestane a bla bla. A hle překvapení...stalo!
Rozešla jsem se s ním po 2 letech, po tom, co mi provedl něco hodně zlého. Jenže jsem udělala tu chybu, že jsem ho vzala zas na milost s prosíkem, jak se změnil a jak slibuje. Po dalším roce mi řekl, že lituje, že mi něco kdy sliboval. A pak už jsem to prostě jednoho krásného dne udělala. Řekla jsem konec a šla jsem.
Prožila jsem si pár měsíců trápení a teď víc jak 6 let po mám skvělýho přítele, se kterým plánuji budoucnost a jsem šťastná. Díky svému prvnímu vztahu jsem si uvědomila, co nechci, jsem schopná to poznat a jít hned od toho, pokud se to objeví, a hlavně díky tomu, že jsem ho opustila, jsem teď úplně jinde! Takže hodně sil a udělej to, lepší dřív než později!
